Americká adaptace norské detektivky populárního Jo Nesbøho s Michaelem Fassbenderem v hlavní roli se bohužel dost nepovedla.
Harry Hole (
Michael Fassbender) je policejní detektiv-alkoholik, který se dostane na stopu sériového vraha, zabíjejícího vdané/rozvedené ženy a stavícího před domy svých obětí sněhuláky. Z vedlejších postav stojí za zmínku Harryho bývalá žena (
Charlotte Gainsbourg) a nová mladá posila jeho vyšetřovacího týmu (
Rebecca Ferguson). Harryho pátrání je navíc okrajově prokládáno devět let starými událostmi z jiného města, kde jiný detektiv (
Val Kilmer) řeší velmi podobný případ pravděpodobně stejného vraha.
Tvůrci amerického krimithrilleru Sněhulák se rozhodli představit na filmovém plátně populárního hrdinu mnohadílné knižní řady norského spisovatele Jo Nesbøho. A z nějakého důvodu si jako vhodnou předlohu k adaptaci vybrali zrovna Sněhuláka, kterýžto je v této románové sérii sedmým dílem (takže se v něm počítá s nějakou návazností na vývoj hlavního hrdiny a na události z předchozích knih, což jde v tomto filmu pochopitelně zcela stranou). Ještě podivnější je nicméně fakt, že jej adaptovali velmi volně (a velmi špatně) a dopustili se v příběhu mnoha změn, následkem čehož jej přetvořili v extrémně zmatený a neobratně vyprávěný film, trpící početnou řadou neduhů.
Sněhulák v sobě nese snad všechny charakteristické prvky špatných adaptací obsáhlých literárních děl. Je v něm až příliš mnoho postav, z nichž naprostá většina je jen velice zběžně načrtnutá. Myšlenkové pochody nejdůležitějších postav a motivace k jejich činům jsou téměř neznatelné, v některých případech dokonce zcela chybějící. Spousta motivů a vedlejších příběhových linií, v knize pravděpodobně zásadních, je zde výrazně okleštěna, nevysvětlena, a případně došlo i ke změně jejich významu, tudíž z nich zbyla nepochopitelná a neuchopitelná ohlodaná torza. Různé vedlejší postavy do příběhu náhodně vstupují a pak náhodně mizí, aniž by se jejich osud dočkal nějakého završení, nebo se něčím ospravedlnila jejich samotná existence (a to je v některých případech hrají i slavní herci zvučných jmen).
Spousta vedlejších zápletek má totiž funkci slepých uliček, které mají Harryho či jeho kolegy svádět na falešné stopy. Tyto zápletky jsou nicméně odhozeny a už se jim film dál nevěnuje, jakmile se ukáže, že šlo pouze o slepé uličky. Výsledkem je každopádně to, že spousta vedlejších postav a dějových linií nemá nic společného s ničím a jsou zcela plonkové a nadbytečně z filmu trčí, jen aby měl divák nad čím přemýšlet (což se moc rozumně nedá). Je potom poměrně složité se alespoň základně orientovat ve vyšetřování případu – v jistých okamžicích třeba vidíme Harryho novou kolegyni, jak pátrá na vlastní pěst, avšak není vůbec jasné, jaké informace má od Harryho k dispozici, a jaké informace má naopak k dispozici Harry od ní, protože ve spoustě scén není přítomný buď on, nebo ona.
Když se na konci dozvíte identitu vraha a zpětně si složíte jeho motivaci k tomu, co dělal, tak spousta věcí vůbec nedává smysl. Proč posílal Harrymu anonymní dopisy? Proč stavěl ty sněhuláky? Proč zabíjel ty ženy? Byl to opravdu on, kdo vraždil stejným způsobem i před devíti lety? Proč některé ženy rozřezával na kusy a skládal jejich těla do sofistikovaných tvarů (a u jiných to nedělal)? Na nic z toho film objektivně neodpovídá, pokud tedy vysvětlením není to, že vrah je psychopat, což má vysvětlovat vše. Ale nevysvětluje to nic. V řadě případů to z chování vraha dokonce vypadá, jako by se vyloženě snažil docílit toho, aby ho policie dopadla (což je zřejmě mylná domněnka).
Jinými slovy,
Sněhulák je SCENÁRISTICKOU KATASTROFOU A EXTRÉMNĚ NEPODAŘENOU ADAPTACÍ. Je tak zoufale rozpadlý, že ho nemá šanci zachránit ani kamera, místy se docela hezky vyžívající v líbivých autentických norských lokacích (ovšem postavy mluví anglicky), ani režie jinak poměrně schopného švédského režiséra
Tomase Alfredsona (
Ať vejde ten pravý,
Jeden musí z kola ven), který tentokrát režíruje mdle, nenápaditě a vyloženě podprůměrně a nezvládá ani vést herce. Michael Fassbender hraje mátožně a jeho výkon připomíná autíčko na setrvačník ve finále dojezdu a dokonce i všichni ostatní herci nepředvádějí nic výrazného. Na mrazivý thriller, vystavěný na základě populární a výborně hodnocené skandinávské předlohy, je
Sněhulák navíc mimořádně nenapínavý a nevtahující.
Posledním hřebíčkem do rakve jsou trailery, obsahující až překvapivé množství scén, které ve výsledném filmu vůbec nejsou. Například v celém filmu není jediná exploze a ani jediný požár (a je toho mnohem víc). Zřejmě je to důsledek nějakého výrazného krácení a přestříhávání na poslední chvíli, film má přitom ale i tak dvě hodiny. Ale hlavně že v něm tvůrci nechali toho zhola zbytečného deratizátora, co Harrymu likviduje v bytě plíseň, bez toho by se to evidentně neobešlo.
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]
Český trailer k filmu Sněhulák