1:00 - 2:30: Přímý přenos z oscarového červeného koberce můžete legálně vidět na youtubovém kanálu (po kliknutí na odkaz). Tam můžete sledovat, jestli si Casey Affleck dá před kamerami pozor a aspoň tam nebude obtěžovat některou z hereček a asistentek, za což byl některými obviňován (včetně děsivých historek o vplížení se do jejich pokoje, nařízení členovi štábu, aby jim ukázal přirození ad. praktiky). Pro úplnost dodáváme, že jeho herecká partnerka z Místa u moře Michelle Williams byla nominována, což můžete brát buď jako doklad kvalit jejího hereckého výkonu (obzvlášť scény shledání bývalých manželů po letech), nebo jako specifickou formu držhubného. 

Kdo rád/a hledá Walda, může se koukat, jestli nezahlédne Asghara Farhadiho, který režíroval morální thriller Klient, jenž je nominován v kategorii Nejlepší zahraniční film. Na protest proti prezidentskému nařízení, zakazujícímu vstup lidem ze sedmi islámských zemí, za sebe poslal Anousheh Ansari (inženýrku a astronautku) a Firouze Naderiho (bývalého ředitele NASA pro výzkum sluneční soustavy), aby ukázal, jak jsou lidé z islámských zemích prospěšní, když zrovna nejedou bomby a Trump svůj xenofobní populismus. 

A když jsem u těch, které nebudete moct vidět, je to Greg P. Russell, který byl vyřazen z oscarových nominací, protože obvolával své kolegy z branže a upozorňoval na 13 hodin, za které má "zlaté želízko" v kategorii mix zvuku. Akademie má striktní pravidla, která zakazují propagaci svého titulu, a to formou přímého oslovení. Nepřímé v podobě masivní reklamní masáže pochopitelně nevadí a nikoho nezajímá, že voláte či píšete e-maily jenom proto, aby se Akademici a Akademičky vůbec obtěžovali se podívat na film, na kterém jste se tak nadřeli. Pravidla platí pro všechny stejně, protože nezávislé tvůrce a tvůrkyně hudby diskvalifikují z kategorie úplně, zatímco pár hodin před začátkem ceremoniálu u člověka z branže a chráněného odbory vyhodí jenom kompromitovanou osobu, nevyřadí snímek z nominací. Pravidla platí pro všechny ste... počkat, cože?!?  

Oproti loňskému předávání (a tudíž i předvádění rób na červeném koberci) je k zahlédnutí i více afroamerických filmařů, filmařek, herců a hereček, aby Akademia dala na vědomí, že není tak sowhite, jak jí kritizovaly twitterové hashtagy. Asi proto má nejvíc nominací snímek La La Land, který vypráví o dvou bílých heterosexuálních solipsistických jedincích, kteří dají přednost kariéře před vztahem, přičemž celá dvouhodinovka se nostalgicky ohlíží za klasickým Hollywoodem a francouzským artem, jelikož dříve byla lepší doba (segregace, homofobie ze strany represivních státních složek, nerovnoprávnost mezi pohlavími a znevýhodňování na základě genderu a tak). Připomeňme si proto na tomto místě afroamerické umělce a umělkyně, které Akademie v minulých letech rozpoznala: přehled v tomto angloamerickém textu.

2:30 - 3:00: Jimmy Kimmel moderuje Oscary poprvé. Pokud se dá soudit na základě úvodu, ve kterém moderátor obvykle dostává nejvíce prostoru, pak se letošní moderování ponese v úsměvném (spíš než vtipném) duchu plném ironie. Překvapivé je, že narážek na současnou geopolitickou situaci bylo méně, než se čekalo, zato dominovalo špičkování filmařů/filmařek a herců/hereček, s nimiž se Kimmel zná ze své show. Glosy na téma trumpovské Ameriky jsou poněkud neškodné. 

Zatímco Kimmel moderuje poprvé, trio Michailidis, Baldýnský a Fuka na druhém kanálu České televize překládají a komentují už poněkolikáté. Pokud nevíte, o koho jde (neposlouchali jste před lety Odvážné palce), pak vězte, že: Baldýnský je ten, který roky nesleduje aktuální dění v kinematografii, ale píše scénáře seriálům, jež zvyšují sledovanost komerční televize a jež si ta veřejnoprávní nominuje na České lvy. Fuka je ten, který má blog, na kterém se dočtete spoilery a nezbytné informace o full frontalech. Michailidis je Řek, který z nich toho ví nejvíc a mluví nejlíp, ale vyjadřuje se nejméně. V Klubu FAMU zase Oscary živě komentuje (Kamil) Fila a (Šimon) Holý. Druhý dělá v rádiu, první jakožto bílý heterosexuální muž vyšší střední třídy a s bezprecedentním oborovým postavením do rádií mluví o tom, jak to mají genderové, sexuální aj. menšiny těžké, protože whitesplainingu, heterosplainingu a mansplainingu není nikdy dost.

3:00 - 3:30: Za hodinu rozdáni čtyři Oscaři, prezentován jeden hlavní titul (Skrytá čísla), odzpívána jedna nominovaná píseň (z Moany, ale raději si to jméno, milé děti, negooglujte). Kimmel vstupuje na pódium častěji než ostatní moderátoři, ale je méně zábavný než jeho předchůdci, a to i proto, že se uchyluje k starým vtipům (distribuce jídla do sálu).

3:30 - 4:00: Pokud se pominou technické kategorie, chtělo by se glosovat, že OscarSoWhite bylo vyměněno za OscarSoBlack (herecké výkony ve vedlejších rolí, celovečerní dokument). Pro jednoduché dichotomie by se nemělo opomíjet, že všeprostupujícím a zastřešujícím tématem není rasa či etnicita, ale vlivné osobnosti (na plátně i mimo něj), inspirace jimi a vzdání jim hold. Představitelky Skrytých čísel odtajnily jedno takové ženské číslo z NASA, Charlize Theron pohovořila o tom, kdo ji přivedl k herectví, Kimmel uznale pokýval hlavou směrem k Lettermanovi...

4:00 - 5:00: Sebedojímání se nad chvilkovou vlastní dobrotou a ohleduplností, nebo gesto otevřenosti a zahrnutí opomíjených? Do sálu byli přivezeni, aniž by to tušili, turisté a turistky, kteří se mohli vyfotit a seznámit se svými hereckými idoly. Inkluze je dobrá, pokud se smetánka může prezentovat jako ta beroucí ohledy na všechny, čímž se zároveň vymezuje vůči současnému prezidentovi Spojených států amerických. Kimmelovy reakce na jeho kauzy (tweetování, faktická chyba/účelová lež s incidentem ve Švédsku...) jsou však umírněné <následující pasáž byla z textu kvůli své neumírněnosti odstraněna>. Trump navíc vzkázal, že Oscary sledovat nebude <přesah k české politické scéně a narážky na forejtění hollywoodských hvězdiček na after-party byl odstraněn, sorry jako>. Necenzurované a nekorektní tweety jsou pro anglicky mluvící zde.

5:00 - 6:00: Zde nebylo nic k vidění, můžete se pokojně rozejít. Kimmel, jak praví jedna floskule, sypal vtipy z rukávu, bohužel to byly fóry, které fungují v rámci jeho show na poli několika desítek minut, nikoliv X hodin předávání. Ano, dočkali jsme se z jeho pořadu známých Mean Tweets, kdy si celebrity přivlastňují jízlivé až nenávistné tweety namířené na jejich osobu, jenže jejich reakce nebyly pohotově vtipné a tweety až na pár výjimek postrádaly nápaditost. Lépe zafungoval running-gag s Damonem, ale u něj se obávám, že zůstane v ranku vtipů pro zasvěcené (publikum Kimmelovy show, část netové generace sdílející na sociálních sítí "damonovské" písně).

6:00 - 6:15: Z ročníku, předem považovaného za předvídatelný, se nakonec stalo jedno z nejméně předvídatelných předávání, a to až natolik, že na pódiu vyhlášeného hlavního výherce vystřídal ten skutečný. Vyhlášen byl prvně La La Land, ale ukázalo se, že šlo o omyl a dostavili se skuteční výherci a výherkyně filmu Moonlight. Warren Beatty (předávající) sice tvrdil, že se spletl, ale pro publikum vedle šoku šlo o stvrzení toho, že OscarSoWhite byl nahrazen OscarSoBlack (...and Queer). Komentátoři a komentátorky jako jeden člověk přišli s tím, že letošní Oscary musel režírovat Shyamalan pro ten překvapivý zvrat na konci. (A už vznikají i první meme a stripy.) Nejméně očekávaná však byla míra Kimmelovy závěrečné sebereflexe, kdy - byť z jeho strany šlo o sebeironický vtip - prohlásil, že věděl, že Oscary 2017 nějak podělá. 

P. S. A co na to Jan Rejžek? Pokud stále žije...

 
Jistoty. Přišly jsme o jistoty. Brexit, Trump... a teď tohle. V Hollywoodu už nevyhrávají cinefilní počiny, které se ohlíží za minulostí kinematografie - zašlými dobami (The Artist), žánry (např. Gladiátor), případně díla kloubící obojí (katastrofické melodrama smutnící za klasickým Hollywoodem Titanic). Někdo to může nazvat politickou korektností, čímž maskuje leda vlastní xenofobii a homofobii, protože Moonlight je v prvé řadě nesmírně komplexním, na zámlkách a interpretaci postavený film o identitě (homosexuální?, asexuální?, afroamerické?, afroamerické maskulinní vs. homosexuální?...). Může působit jako odškrtávání si toho, co Akademie ráda: šikanovaný chlapec (cajk), Afroameričan (cajk), homosexuál (cajk), na drogách závislá matka (cajk), nelehký život v ghettu (cajk). Nad upřímností jeho vzniku ale není pochyb, protože předlohou byl scénář z velké části autobiografické divadelní hry a režisér/scenárista i představitelé mají zkušenost s rasismem, homofobií a vyrůstáním v problematických lokalitách. Snímek navíc vznikal jak mimo studia, tak i jejich divize zaměřující se na festivalové či oscarové počiny, které by fungovaly jako tzv. výkladní skříň. A ze všech nominovaných se nejvíc vzdaluje poetice klasického hollywoodského filmu svou inspirací v asijských kinematografiích. Za tuhle nejistotu jsem osobně rád... a Mark Duplass nepochybně taky.  

 

A Oscara vyhrává Martin Scorsese za New York, New... moment, počkat. Přemohla mě nostalgie, Oscara získává Damien Chazelle za La La Land. Akademii evidentně taktéž přemohla nostalgie a ocenila mladého cinefila poučeného historií kinematografie, a to nejenom té klasické hollywoodské (muzikály), ale i francouzkých žánrových a uměleckých děl. Problém s La La Land může být pro některé v tom, že vše v něm obsažené bylo k vidění už jinde, protože se ve velké míře odkazuje ke svým inspiračním vzorům a vzdává jim hold. Mel Gibson ovšem taktéž režíroval pastiš, která se v každém aktu odkazuje ke trochu jiné poetice válečného filmu (v prvním aktu "druhoválečná" propaganda ala Seržant York, v druhém aktu antiválečný výcvikový titul po vzoru kubrickovské Olověné vesty, ve třetím a čtvrtém aktu pak inspiraci čerpá z nových inscenačních postupů, které přinesly protivietnamské válečné fláky co do pojetí nepřítele a akce). Chazelle přece jenom zrežíroval soudržnější, méně eklektické dílo než jeho zasloužilý kolega Mel Gibson. A, milí cinefilové a milé cinefilky, napišme si na rovinu, že na poli melodramat Lonergan nemá na Douglase Sirka a Barry Jenkins na Chou Chsia-siena či Wong Kar-waie, od nichž přejímá konkrétní postupy vyprávění a stylu.

 

Casey Affleck má zlatého plešouna, což jistě těší všechny sexuálně obtěžované herečky a kolegyně, protože inkluze se zjevně týká i provinilých delikventů. Legrace stranou (ačkoliv DiCapriovo následné povídání o rape victim působilo jako nemalé chucpe), v tomto případě rozhodoval opravdu výkon, nikoliv pošramocená mediální image. Lze se vztekat, že ani tentokrát nebyl uznán Mortensen, který si sošku zaslouží už delší dobu, či Andrew Garfield, který se vloni díky svým rolím v Hacksaw Ridge a Mlčení etabloval jako charakterní herec ztvárňující co do přesvědčení pevné postavy. Nic víc dělat nelze. Něco podobného si asi řekl Denzel Washington, který si třetího Oscara k dvěma předchozím (Glory - vedlejší role, Training Day - hlavní role) nepřidá, i když nejspíš právě proto adaptoval divadelní hru a obsadil se do hlavní mužské role.

 

Isabelle Huppert komplexně ztvárnila obět znásilnění, která nechce být vnímána jako oběť, ale Elle je až moc kontroverzní film (přece jenom se nedostal do oscarové pětky v zahraniční kategorii) pro uznání širší odbornou veřejností. Meryl Streep má 20. nominaci, ale jak trefně poznamenal Kimmel, její jméno se uvádí už automaticky. Natalie Portman sice hrála lépe než Emma Stone, protože musela nejenom autenticky ztvárnit historickou figuru, ale i poukázat na rozpor mezi několika rolemi první dámy (manželky, ženy prezidenta...). Byla navíc snímána hlavně v detailech, díky čemuž vynikla její mimika (a především zadržovaný smutek), jenže se Stoneovou se mnoho úspěšných herců i hereček mohlo identifikovat, pociťovat k ní na základě podobných zkušeností na castinzích empatii. A navíc na rozdíl od Goslinga opravdu zpívá a chemie mezi ní a ním i díky předchozí spolupráci (Bláznivá, zatracená láska a Gangster Squad) funguje.

 

 

 

 

Cena je za originální scénář, nikoliv nejoriginálnější, a tak nevyhrál Humr, ale Místo u moře. Z nějakého důvodu je v této kategorii i La La Land, což je snímek, který je pamětníkům znám jako New York, New York, ale remake to je nepřiznaný, a tak ho asi nechali zde. Místo u moře má nejenom uvěřitelné postavy a jejich dialogy i monology, ale hlavně chytrou výstavbu, kdy je nám až v bodě obratu v hodině snímku odkryta důležitá narativní informace opodstatňující motivaci a dosavadní jednání hlavní postavy. Melodrama, ve kterém jsou zadržovány emoce, aby v závěru mohly propuknout naplno, zároveň podvrací očekávání spojená s coming-of-age filmem (teenagerovský kluk není šikanovaný a sexuálně nezkušený, naopak v tom umí chodit lépe než jeho strýc) a zápletkou o postavě, která se má postarat o mladší postavu.

 

Moonlight je velmi specifická adaptace, protože vychází ze scénáře divadelní hry, která se, pokud se nepletu, neobjevila na prknech, které znamenají svět. Oproti předloze Barry Jenkins podle svých slov přidal závěrečnou, o poznání optimističtější část, aniž by se uchýlil k doslovnosti, protože to nejpodstatnější opětovně ponechal v elipsách a na divácké představivosti a schopnosti vyplňovat narativní mezery. Moonlight na jednu stranu představuje "klasicky hollywoodsky" odvyprávěné dílo, protože je strukturován do tří aktů, na druhou stranu je přiznaně inspirováno asijskou poetikou, a to strukturou Tří časů Chou Siao-siena. S tím se nemohou poměřovat ani Skrytá čísla, která ne úplně zvládla vyprávění s několika ústředními postavami, ani poněkud předvídatelná myšlenková hra a skládačka Příchozí, jejíž předností je režie, nikoliv text.

 

Německá dramedie Toni Erdmann se dlouho považovala za jasného vítěze, protože získala řadu nominací na různých festivalech a výročních udíleních (Zlatý glóbus, BAFTA, FIPRESCI, newyorští kritici ad.). Poslední dobou se ale čím dál tím častěji skloňoval Klient (nepřesný překlad, jelikož originál naráží na ve snímku postavami inscenovanu Smrt obchodního cestujícího), protože Donald Trump zamezil vstup lidem ze sedmi islámských zemí. Režisér Klienta Asghar Farhadi (oceněný Oscarem za svůj dosud nepřekonaný film Rozchod Nadera a Simin) se rozhodl udílení bojkotovat, namísto sebe poslal inženýrku, astronautku Anousheh Ansari a bývalého ředitele NASA pro výzkum sluneční soustavy Firouze Naderiho. Zahraniční kategorie je více než jiné o politice, a proto se vítězem stává...

Klient. Nechápejte mě špatně, Klient je nadprůměrný počin: morální detektivka, která překonává poslední snahy bří Dardennů a která ani paralely s ve filmu zkoušenou divadelní hrou nestaví na odiv a pracuje více s odlišnostmi než podobnostmi mezi děním v Klientovi a Smrtí obchodního cestujícího. Na divácky přístupnou, přitom tematicky hutnou (nadnárodní korporace drancující zeminu, genderová nerovnost ve firmách s etickým kódem, unikavost - nezachytitelnost důležitých chvil v životě, generační mezera a neporozumění i nedorozumění mezi rodičem a dítětem...) dramedii Toni Erdmann však nemá ani náhodou. Na druhou stranu je aspoň dobře, že těšitel davů Muž jménem Ove nemá ani jednu ze dvou nominací (zahraniční film, make-up). Ostatní nominace přivedou snad publikum ke zhlédnutí australského Walkabout (Tanna) a národní svědomí drásajícího post-válečného dramatu (Under Sandet/Land of Mine).

 

 

V kategorii překvapivě není Hledá se Dory, a tak není automatická jistota, že animovaný počin od Pixaru získá zlatého plešouna. Je tam ale na tržbách více než miliardová pastiš Zootropolis, která má nadšené kritické ohlasy, oslovuje dětské i popkulturními narážkami a tvorbou komplexního světa příběhu dospělé publikum. Plus představuje vše, pro co Akademie brojí: vzájemné pochopení jiných druhů, neznevýhodňování společensky ostrakizovaných, zastávání se utlačovaných, nepodlehání strachu z cizího a nezneužívání mediální moci pro politické účely. A ano, Zootropolis vzniklo před Trumpem. Červená želva je sice univerzálně srozumitelná, protože beze slov, a Odvážná Vaiana představuje to lepší z konvenční disneyovky (nově rozumějící i odlišným kulturám), ale na Zootropolis nemá. Bohužel ani sebereflexivní film o vyprávění příběhů a vymýšlení fantazijních světů, což umožňuje vyrovnat se s rodinným odkazem i ztrátou bližních (Kubo a kouzelný meč). (Můj život cuketky, adorovaný na evropských festivalech, byl jasně bez šance, protože byl v oscarovém shortlistu v "zahraniční" kategorii, ale do výsledné pětky se nedostal).

 

Zlatým medvědem na Berlinale oceněný observační dokument Požár na moři, který je svou výstavbou poněkud emocionálně manipulativní, si Oscara... neodnáší. Ano, dokumentární sekce může na některé působit jako kompenzace za předchozí bílé Oscary, protože z pěti nominovaných se tři zabývají afroamerickou osobností, historií, ostrakizací apod. (OJ: Made in America, I Am Not Your Negro, 13th). Z nominovaných ale vyhrál ten nejlepší a zároveň nejdelší: netflixový dokument, který komplexním způsobem mapuje afroamerickou historii (hlavně šikanu - mlácení, falešné obviňování i vraždy - ze strany policie), selhávání státních institucí (soudů) a roli médií (vybělení OJe, vliv jeho mediální image - účinkování v reklamách, uvěřitelné dramatické role i z klišé si utahující komediální - na veřejné mínění). Jinými slovy a ve zkratce, OJ: Made in Americe je tak dobrý pětidílný dokument, že člověk až lituje, že OJ nezabil a nepřepadl víc lidí, aby to bylo ještě delší. 

 

Vítězství tématu nad zpracováním? Středometrážní dokument v krátkometrážní kategorii? Těžko posoudit, protože ani jeden z nominovaných autor těchto řádků neviděl, ale ocenění Bílých helem lze chápat i jako vítězství zdravého rozumu. Dokument byl totiž vinou ruské propagandy obviňován z toho, že je jednostranný a propagandistický, zamlčující "fakt", že Bílé helmy - pomáhající lidem postiženým válkou - jsou placeny Sorosem a ve skutečnosti spolupracující a pomáhají islámským teroristickým organizacím. Trumpovské a putinovské fake news vyvráceny, Bílé helmy i Bílé helmy oceněny.

 

Jediná nominace pro Mlčení (druhá nominace pro kameramana Rodriga Prieta) a neproměněná. Zamrzí o to víc, že vloni více minulostí kinematografie poučená a přitom bez znalostí inspiračních vzorů fungující kamera nebyla. Prieto nasál inspiraci z Dreyera (montáž detailů v prvním aktu), Mizogučiho (vizuální citace v některých exteriérových záběrech) a dalších, ale nebylo mu to nic platné. Autor těchto řádků se utěšuje tím, že aspoň sociální porno Lion, které je tím nejhorším, co Britové provedli Indii od její kolonizace v 17. století, Oscara nemá. La La Land je na můj osobní vkus až moc předvádivý, a to jak v barevném ladění, odkazujícím k technicolorovým časům, tak (až na úvodní číslo skoro) jednozáběrovým muzikálovým číslům.

 

 

Zdá se, že tituly, které jsou v podstatě bez šancí v hlavních kategoriích, mají Oscary ze soucitu v těch technických. Sci-fi Příchozí za střih zvuku, Hacksaw Ridge - Zrození hrdiny za zvukový mix. Zarathustrovská sci-fi chapadla, objímající melodrama o volbě ženy ohledně svého těla, uzmula jednoho Oscara a s tím si asi budou muset holt vystačit. Sci-fi bohužel nebude ani po dekádách rehabilitováno, a to se přitom zadostiučení dočkalo hororu (Mlčení jehňátek) i fantasy (Pán prstenů), pokud nepočítáme Oscara pro výkon Sigourney Weaver za druhé Vetřelce, v nichž ztvárnila jak soběstačnou akční hrdinku, tak ochranitelskou matku zbavující se traumatu z jedničky zabitím mrchy plodící násilnické potvory. 

 

Nebýt kontroverze kolem vyřazení jednoho nominovaného (mixéra zvuku, nikoliv celého titulu) v případě 13 hodin: Tajní vojáci z Benghází, o kategorii by asi jinak nebyl ze strany veřejnosti žádný zájem. Málokdo totiž rozumí tomu, jaký je opravdový rozdíl mezi střihem zvuku a mixem zvuku, ale předoscarové tipy vsázely na Hacksaw Ridge, a tak lze po vyhlášení napsat hroznou foskuli "bez překvapení". Přece jenom lítající končetiny a vnitřnosti stejně jako válečná vřava musela zapůsobit nejvíc, v těchto ohledech konkurenčních 13 hodin si to pokazilo porušením pravidel a nejvíce nominovaný La La Land vyniká v hudbě, nikoliv ve zvucích - a očekávají se ceny v hlavních, ne technických kategoriích.

 

Nebudeme si nalhávat, že zde šlo o něco jiného, než je souboj La La Land a Ave, Caesar!. První jmenovaný je preferovaný, jak je patrné z počtu nominací, a tak byla jeho výhra jistotou. Přece jenom najít místa, která jsou současná, přitom evokují dobu minulou, odkazovat se přitom k řadě jiných děl z kinematografické minulosti, musel být těžký úkol. Co na tom, že procházka po rozmanitých placech hollywoodského studia a různých žánrech 50. let je v Ave, Caesar! důslednější co do evokování starých dob, LLL je miláček privilegovaných, a tak satira čtyř "k" ideologií (křesťanství, kapitalismus, komunismus, kinematografie) zůstala u nominace.

 

 


Z kategorie "vyvracím sám sebe": můj předpoklad, že Oscaři budou tentokrát zcela předvídatelní, zpochybnila hned druhá vyhlášená kategorie. Předpokládalo se vítězství Star Trek: Do neznáma, ale protože jde o oborovou cenu, kde hlasují hlavně lidé z dané profese, moc nepřekvapí, že vyzdvihli kroko-kostým i značně rozmanité a postavy odlišující oblečení v jinak značně rozporuplném titulu.

 

Coleen Atwood, nominovaná podvanácté a odnášející si svou čtvrtou sošku, podle očekávání zvítězila. V některých případech lidé z branže oceňují nejadorovanější osobu, potažmo to hodí nejznámějšímu jménu, aniž by daný snímek viděli. Fantastická zvířata a kde je najít svými dobovými kostýmy totiž nijak nevyčnívají. Nevzdávají poctu klasickému Hollywoodu, jako tomu je u Spojenců, ani nereplikují módu bývalé paní prezidentové v Jackie, kde ocenění kostýmů asi překážel zvolený styl sestávající převážně z detailních záběrů na Portman.

 

 

Staré pravidlo praví, že snímek, který získal Oscara za střih, má nemalou šanci na vítězství v hlavní kategorii, protože střihači a střihačky patří k nejpočetnější skupině hlasujících Akademiků a Akademiček. Pokud se to potvrdí, bude to zcela nečekané rehabilitace jednoho záměrně kontroverzního ex-alkoholika. Oscar pro Hacksaw Ridge za střih čekal málokdo. Tříaktové Moonlight používající elipsy za tím účelem, aby si publikum dosadilo vlastní zážitky a bylo empatičtější k otázce (afroamerické a queer) identity, se na Oscara předpokládalo spíš. A nebo muzikál La La Land, který má velmi netradiční výstavbu (po uvedení do děje následuje klimax), chytře střídá hlediska dvou hlavních postav a pohrává si s časovým řádem, opájí úvodní scénou bez střihu a vtahuje rychle střiženou večírkovou scénou, měl být v této kategorii spíš oceněn než Hacksaw Ridge.