Typickým znakem Verhoevenových děl je známka určité perverznosti a celkově ne úplně klasické, lehce šílené náměty. Podobně je na tom i Elle, kterou mnohé zdroje výstižně označily jako rafinovanou "hru na kočku a myš," zručně se vyhýbající hromadě klišé a postavenou na napínavé atmosféře skrze silnou a komplikovanou hlavní postavu opředenou tajemstvími. Prozkoumávání jejího příběhu a psychiky pak musí z části zaujmout alespoň každého diváka.
Nepohodlná bude slabším povahám hned úvodní scéna. Isabelle Huppert v ní jako úspěšnou podnikatelku nacházíme po znásilnění ve vlastním domě neznámým pachatelem. Už zde je napovězeno, že její postava Michelle není úplně obyčejná. Michelle totiž nevolá, jak by činila většina lidí, policii a dále v klidu, jakoby se nic nestalo, pokračuje svůj všední život. Naprostým šokem dokonce může být její otrlost, když další den ve své firmě kritizuje sex vyobrazený v jejich nově vyvíjené počítačové hře jako "málo drsný."
A to je jen začátek podivné postavy Michelle, kterou geniálním způsobem ztvárnila Huppert ve své snad dosavadní nejlepší roli. Čím více se ale o této složité dámě dozvíte, tím více ji jako diváci začnete nenávidět. Ať už za manipulaci a kritizování svého syna a své matky, s jejichž novými partnery je hrubě nespokojena, nebo za pokračování v aférce s manželem své kamarádky či dokonce svádění zadaného souseda... Divákovi je jednoduše podsouván postoj k Michelle, který jí přeje vše, co se jí událo, jako více méně zasloužené potrestání.
Verhoevenův postoj k problematice znásilnění tu tedy rozhodně není nějak citlivý, ale to je samozřejmě dáno tím, že Michelle ani náhodou není klasickou a obyčejnou obětí znásilnění, načež se postupně sama převtěluje spíše v antagonistu celého příběhu. Přestože není hrdinkou, i tak si divák užívá její přítomnost ve filmu, převážně kvůli brilantnímu výkonu, v němž se Isabelle Huppert po svém vyrovnává s traumatickým zážitkem a hravě zahaluje svou postavu tajuplností.
Elle se hodnotí těžko, místy scénář možná až přespříliš tlačí na pilu ve své vyhrocenosti, ale dílo si určitě najde své příznivce stejně tak jako odpůrce. Ocenit lze jeho vyvážené balancování mezi satirou a tu a tam nadměrnou perverzností tak, aby ve filmu zrovna nic nepřebývalo. Navrch s geniálním výkonem, který je zde k vidění, se dle mého jedná o nevšední zážitek, jemuž byste šanci dát měli.