Některým filmům to prostě trvá. Jedním z nich je i kanadsko-americký body horor Clown, kterému to trvalo čtyři roky, než oficiálně zavítal do amerických kinosálů. Natáčet se začal už v roce 2012. Premiéru měl pak o dva roky později v Itálii, ale nikoliv v USA. A oficiální americkou kinopremiéru měl teprve před pár dny, 17. června 2016. Tolik vysvětlení k těm, kteří by se eventuelně divili, proč tu referuji o dva roky starém počinu. Film je to ale mimořádně zajímavý, a bylo by škoda si o něm něco nenapsat. 

Clown(a) natočil Jon Watts, o němž se momentálně nejvíce píše v souvislosti s nadcházející marvelovkou a rebootem Spider-Man: Homecoming, který chystá na příští rok. Pokud by měl tu autorskou pečeť, jakou má jeho dva roky starý horor, pak bychom se měli na co těšit. Clown(a) produkoval známý hororový nadšenec Eli Roth, který blaze neblaze proslul svou dvojicí "slovenských" Hostelů nebo naposledy kanibalistickým hororem The Green Inferno, které mimochodem potkal podobný osud jako Clown(a), když se na plátna kin dostal s dvouletým zpožděním. Roth si zde i zahrál postavu "Frowny the Clown".

Realitní makléř Kent McCoy (Andy Powers) pořádá se svou ženou Meg (Laura Allen) oslavu narozenin pro svého syna Jacka (Christian Distefano). Poté, co na oslavu nedorazí pozvaný klaun, vezme si úlohu klauna na svá bedra právě Kent. V suterénu objeví starý kostým, který si spolu s parukou a červeným nosem na sebe obleče. Když si ho ale druhý den chce sundat, zjsití, že to nejde. Kent vystopuje předešlého majitele, respektive jeho bratra Herberta Karlssona (Peter Stormare), který Kentovi sdělí nepříjemný fakt. Kostým není kostým, ale je to vlastně kůže, kterou bude těžké sundat.

A více se nehodí prozrazovat, protože pokud jste Clown(a) ještě neviděli, tak si ho jděte ihned zhlédnout. Byl jsem zvědavý, co se z tohoto malého filmu vyklube a byl jsem velmi příjemně překvapen, jak inteligentní horor to je, jak zručně je natočený a jakou má příjemně dráždivou atmosféru plnou postupně narůstajícího děsu a strachu. Pravda, v závěru už tyto atriubuty trochu ztrácejí svůj efekt a Clown se podobá už jen klasickému, všechna pravidla i klišé hororového žánru naplňujícímu kousku. Přesto jsem byl tímto filmem mile překvapen a nadšen. 

Nejlepším body hororem pro mě i nadále zůstává Moucha, Clown je ale dle mého soudu dosti důstojným zástupcem tohoto žánru, který i přes to, že nejde o nic převratného a ani kdovíjak originálního (démon, který posedne člověka, je už dnes prakticky trapné klišé), prostě tak znamenitě a svěže podán, že mě při jeho sledování nepřepadal obvyklý pocit trapnosti nebo prozívanosti, jako například v případě nedávno recenzovaného hororu Cell. Velmi dobré jsou zde i herecké výkony a taky onen proces proměny včetně dost vyvedeného klaunského kostýmu a masky. Pochválit je třeba i nápadité výtvarné zpracování filmu, stejně jako hudební soundtrack (Matt Veligdan) a výběr skladeb s klaunským tématem.

Clown je tedy překvapivě kvalitní film (bez ohledu na žánr), který by měl uspokojit jak zaryté "body hororisty", tak i méně specifikované filmové fanoušky, mezi které se počítám. A když jsem u předchozího Cell zavedl dělení na "dobré" a "špatné", pak Clown je jednoznačně dobrým kouskem. 

P.S.: A pokud máte vrozený strach z klaunů, můžete si nějaký bod k hodnocení ještě přidat (nebo ubrat), podle toho, kam se vaše "klaunské" preference budou ubírat.

Originální trailer filmu Clown