Když se řekne Fred Astaire, vybaví se každému automaticky nejspíš Ginger Rogers. V letech 1934-39 spolu pro RKO natočili osm filmů, které patří mezi klasiky muzikálového žánru - například Veselý rozvod, Páni v cylindrech nebo Vzdušné zámky. V devětatřicátém Fred opustil RKO, aby hledal nové možnosti a partnerky, zatímco Ginger se vydala na dráhu seriózní herečky. Dvě Astairovy spolupráce s Ritou Hayworth mu umožnily zaměřit se více na latinu a zaznamenaly velký úspěch. Zatímco první z nich Nikdy nezbohatneš s hudbou Cole Portera reflektuje probíhající válku, Krásnější než sen nabízí "pouze" stoprocentní hollywoodský únik do bezpečného a uzavřeného světa přepychu, kde hlavní a vlastně jedinou starostí hrdinů je oženit / vdát se. Autorem muziky je tentokrát Jerome Kern. Snad právě pro tu přímočarou a jednoduchou krásu mám tenhle film o něco radši. Nacházíme se v Buenos Aires. Americký tanečník Bob Davis (Astaire) právě prohrál poslední peníze na dostizích, a tak se pokouší sehnat práci u majitele nočního podniku Eduarda Acuñi (Adolphe Menjou). Ten ho ale odmítá přijmout, a tak se Bob procpe na svatbu jeho nejstarší dcery, kde se neúspěšně pokusí zaujmout jako zpěvák. Potkává tam i Eduardovu druhou nejstarší dceru Mariu (Rita Hayworth), která ho chladně přehlíží, stejně jako všechny ctitele. Podnikavý otec má o svou milovanou holčičku starost, a tak ji chce povzbudit falešnými milostnými dopisy a orchidejemi od "neznámého ctitele". Jak to tak v podobných vyprávěnkách chodí, shodou náhod Maria za autora dopisů považuje Boba, který se do ní samozřejmě zamiluje. Otec se pokusí zasáhnout a Boba vyexportovat zpátky do Spojených států, ale pravá láska, orchideje a rytíř na bílém koni nakonec budou stejně slavit úspěch. Co taky čekat jiného. Není potřeba rozumět tanci, aby člověk ocenil lehkost a ladnost, s jakou se ústřední dvojice filmem proskotačí. Rita Hayworth, vlastním jménem Margarita Carmen Cansino (Modelka, Dáma ze Šanghaje), kterou mimochodem první astairovská kolaborace vystřelila na hollywoodské nebe, za svým partnerem opravdu nijak nezaostává. Tancem se koneckonců živila už od dětství. Čtyřiadvacetiletá herečka byla na vrcholu fyzické krásy, opravdová bohyně stříbrného plátna. Na jejím výkonu zamrzí jen jedna, zato však pro muzikálovou hvězdu docela podstatná věc, a to, že její zpěv byl na přání šéfa studia Columbia Harryho Cohna dabován. Když jsem to po okouzlení z několika jejích filmů zjistil, byl jsem trošku v šoku. Protože Rita musela mít jedno, dvě hudební čísla v každém, i nemuzikálovém snímku. Chválit Astaira je nošením... parket na parket (haha), nicméně minimálně na famózní latinské taneční sólo upozornit musím, protože i Fred si ho považoval za jedno z nejlepších vůbec. Komediální netaneční výplň spolehlivě jistí Adolphe Menjou v roli manipulátorského otce, který jakoby Jaroslavu Marvanovi z (přivřeného) oka vypadl.

Kouzlo starých hollywoodských filmů spočívá v tom, že i typicky velkostudiové produkce s tuctovými zápletkami nabízejí často nadčasovou stylovou a elegantní zábavu, o jaké si současné blockbustery mohou nechat zdát. Stačí jen nezaleknout se doby vzniku. Protože upřímně, kde najdete srovnatelný současný protějšek Freda Astaira či Rity Hayworth?