Eddie už od raného dětství věděl, že je předurčen pro olympiádu, a stal se díky své vytrvalosti a odhodlání nejlepším britským skokanem na lyžích, který navíc způsobil na zimní olympiádě v Calgary v roce 1988 poměrně poprask.A teď pozor, přichází změna. Od standardních sportovních snímků se totiž Orel Eddie liší tím, že jeho hlavní hrdina rozhodně není žádný vrcholový sportovec. Naopak jde o snaživého prosťáčka s naivními sny, s jogurtovými brýlemi na očích a s výrazem nekňuby, jemuž sice nechybí sebevědomí a kuráž, leč všechny sporty, co v průběhu dospívání vyzkoušel, provozoval čistě jen na amatérské úrovni, přičemž skoky na lyžích začne poprvé trénovat teprve pár měsíců před olympiádou. Využije totiž toho, že Anglie měla olympijského skokana na lyžích naposledy v roce 1929 a od té doby se nároky na kvalifikaci nezměnily, takže mu stačí skočit jakkoli daleko a nespadnout přitom, aby se ihned stal rekordmanem.
Poprask na zimních hrách pak Eddie způsobil tím, že na ně dorazil jako laik, co mezi ostatními trčel jako želva mezi zajíci, nicméně díky svému přirozenému optimismu, nadšení pro věc a upřímnému a bezprostřednímu vystupování se stal miláčkem publika, kterému všichni drželi palce (podobně jako jamajskému bobovému týmu ve filmu Kokosy na sněhu, který mimochodem soutěžil na té samé olympiádě, na což je v Orlovi Eddiem dokonce jedna narážka).Film tudíž kombinuje dramatický příběh o touze splnit si sen (a pokud možno se přitom nezabít) s komediálními prvky, jenž jdou ruku v ruce s absurdností celé té situace. Drama i humor jsou tu smíchány velmi citlivě a v přesném poměru a výsledkem je feel-good podívaná, která je místy napínavá, místy vtipná, ale především milá, příjemná a konzistentní ve svém stylu. Taron Egerton (Kingsman: Tajná služba) v hlavní roli i Hugh Jackman coby vyhořelý bývalý skokan a Eddieho příležitostný trenér jsou instantní sympaťáci a i jejich postavy jsou sympaticky napsané. Moc hezky jsou ztvárněna i prostředí, v nichž se hlavní hrdina pohybuje, od dělnického britského městečka se stoprocentně podporující maminkou a skeptickým otcem-štukatérem přes kompetitivní německé výcvikové středisko plné drsných Norů až po vzrušením nabité olympijské středisko, kde výkony sportovců komentuje Jim Broadbent. Hodně pomáhá i hudba Matthewa Margesona.
Tenhle outsider si vás prostě získá, protože představuje odpočinkovou a pohodovou nenáročnou zábavu, která je dobře napsaná, zahraná i režírovaná a navíc hrozně pozitivní a povzbudivá. Navíc má docela spád a jen pár míst v ní působí trochu zbytečně, křečovitě nebo až příliš naivně (Eddieho problém s koleny z mládí není příliš dramaticky využit, německá restauratérka, u níž Eddie začne bydlet, je až moc vstřícná, a Hugh Jackman taky nemusel při tréninku předvádět ty postelové vzdechy). Ale jinak paráda.
Tenhle outsider si vás prostě získá, protože představuje odpočinkovou a pohodovou nenáročnou zábavu, která je dobře napsaná, zahraná i režírovaná a navíc hrozně pozitivní a povzbudivá. Navíc má docela spád a jen pár míst v ní působí trochu zbytečně, křečovitě nebo až příliš naivně (Eddieho problém s koleny z mládí není příliš dramaticky využit, německá restauratérka, u níž Eddie začne bydlet, je až moc vstřícná, a Hugh Jackman taky nemusel při tréninku předvádět ty postelové vzdechy). Ale jinak paráda.[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]
