Rakouského režiséra Ulricha Seidla budou znát hlavně návštěvníci všemožných filmových festivalů a přehlídek, zatímco pro běžného filmového "konzumenta" to bude jméno spíše neznámé. Seidl patří spolu s jeho o něco slavnějším rakouským kolegou Michaelem Hanekem k nejvýraznějším, a pro mnohé - včetně mne - vlastně jediným známým rakouským režisérům. Já se nepočítám k znalcům ani rakouského filmu, ani obou zmíněných pánů. Nicméně od Seidla jsem před mnoha lety viděl jeho hraný film Psí dny. A každý, kdo měl možnost se s nějakým jeho filmem seznámit, bude vědět, s kým má tu čest. Pokud jste tedy alespoň trochu zasvěcení, pak vás nepřekvapí ani jeho dokumentární film-esej Ve sklepě.

Ve sklepě předvádí civilní život několika "obyčejných" obyvatel nejmenovaného rakouského města, předměstí, domu. Název napovídá, že se soustředí na život "ve sklepě", doslova i přeneseně. Na první pohled obyčejní lidé zde otevřeně mluví o svých životech, zálibách a nakonec i sexuálních úchylkách. Tito lidé zde svá slova také demonstrují v "názorných ukázkách".

Seidl pak nechává prostor těmto lidem se svobodně vyjádřit, nikoho neodsuzuje, nikomu nic nezakazuje, nemoralizuje. Věren svému dokumentaristickému přístupu, který uplatňuje i ve svých hraných filmech (v Psích dnech), "pouze" nechává prostor pro přehlídku nejrozmanitějších "spiklenců slastí". Švankmajerovsky laděný segment s paní, která ve svém sklepě "pěstuje" panenku, s kterou zachází jako s živým dítětem, střídá zpověď pána, který svůj sklep přeměnil v muzeum nacistických relikvií a který si ze svého sklepa udělal útulný pokoj, kde se schází s přáteli a při poslechu dechovky cvičí na trombón. Seidl střídá jednotlivé výpovědi, které se nezdají mít nějaký "smysl", nicméně jeho filmový esej je mimořádně zajímavý a překvapivě civilní a otevřený.

Tvůrce tu kromě "obyčejných" úchylek předvádí i případ dvou dvojic, které otevřeně mluví o svých sexuálních potřebách, které bez rozpaků, ale také bez efektů pro režiséra, a tedy i pro nás diváky předvádí, aniž by mělo jít o senzaci typu "sado-maso hrátky", jako tomu bylo v hollywoodské konfekci Padesát odstínů šedi. Jeden pár je ve složení dominantní paní a její mužský otrok, druhý naopak, masochistická paní a její mužský pán. Sledovat počínání obou párů, stejně jako jejich "odborný výklad", je pro obyčejného laika mimořádně zajímavé a "poučné".

Zkrátka, Seidl svým dokumentárním sondováním do "sklepních" životů "náhodně" vybraných obyvatel nenudí, a to ani ve svých "oživlých obrazech", jak je jeho styl záběrů nazýván. V oblibě má statické celky, do kterých aranžuje své postavy jako živé rekvizity. Většina jeho záběrů má tak díky tomuto stylu vlastní autonomii a výtvarnou kvalitu, podobně jako obrazy malířů nebo fotografie. Jinými slovy se na rozdíl od většiny filmařů nespoléhá tolik na střih, ale na estetickou kvalitu samotných "oživlých obrazů". 

Pokud se tedy chcete vypravit do kina na něco netradičního, můžu Ve sklepě vřele doporučit. Podobný typ filmů se v běžné distribuci zase tak často nevidí.

Český trailer filmu Ve sklepě