6/10 Jed Kurzel - MacbethDebut bratrů Kurzelových Macbeth svědčí o fous víc režisérovi Justinovi než mladšímu Jedovi. Válečný příběh na motivy Shakesparova klasického dramatu se co do režie povedl náramně, zatímco Jed Kurzel na pozici skladatele trochu bojuje. Ačkoliv za sebou má už pár kompletních soundtracků, Macbeth je prvním filmem, který je skutečně vidět, tudíž jeho největší šance se probojovat mezi skadatelskou špičku. To se mu ale zatím úplně nedaří.
Jeho instrumentální Macbeth rozhodně má potenciál, ale chybí mu nějaké chytlavé téma. Celému soundtracku vévodí houslová sóla, sem tam doplněná o další cello a basu. Ponurá melodie se nekonečně vleče, což zejména zpočátku navozuje výbornou atmosféru, plnou očekávání, které ovšem s postupujícími skladbami nepřichází. Album v důsledku působí sice příjemně, ale vcelku monotónně. Jed Kurzel by dost dobře mohl skončit jako skladatel béčkových hororů, ale naopak i vysokoprofilových hollywoodských trháků. Myslím si, že do budoucna rozhodně má co nabídnout. Už kvůli tomu, jak je mladý. Ale bude na sobě ještě muset trochu zapracovat, vymyslet pro příště něco trochu osobitějšího.
TOP tracks: The Child Pt.2, The Dunsiane
7/10 Thomas Newman - SpectreSam Mendes si nemohl k nové bondovce přizvat nikoho jiného než svého dlouholetého přítele Thomase Newmana. Už před třemi lety Newman předvedl, že bondovské téma zvládá, jakoby bylo jeho vlastní, a po jedenácti letech tak nahradil na pozici skladatele Davida Arnolda.
Spectre se od Skyfall příliš neliší, snad jen první skladby obou soundtracků, kde je každý z tracků ovlivněn jinou lokací úvodní scény. Zatímco u Skyfall znělo Grand Bazar, Istanbul lehce v arabských rytmech, Los Muertos Vivos Estan naopak nese nádech laitinskoamerické hudby. Obě alba jsou rozdělena do většího množství kratších skadeb a stopáž Spectre tak dosahuje skoro osmdesáti minut.
Z šestadvaceti tracků stojí za vypíchnutí kromě klasických akčních tracků, místy výrazně podbarvených elektronikou, hlavně skladby, které z celého kolotoče vyčnívají. Tím je třeba Donna Lucia, působivá smyčcová melodie, doplňující scénu s Monicou Bellucci, nebo minimalistická skladba na klavír s názvem Secret Room, která se v druhé polovině rozjede v působivé téma s exotickým nádechem. Překvapivě dobře ve filmu zní i instrumentální verze titulní písně Writing's On The Wall.
Newman se se soundtrackem popral se stejnou grácií jako u Skyfall a snad krom přestřelené stopáže je album vejmi zajímavé na poslech, i když mezi podobně laděnými OSTčky ničím extra nevyčnívá.
TOP tracks: Los Muertos Vivos Estan, Donna Lucia, Backfire, Crows Klinik, Snow Plane, Secret Room, Writing On The Wall, Tempus Fugit, Safe House, Detonation, Westminster Bridge, Out Of Bullets
9/10 Daniel Pemberton - Steve JobbsDaniel Pemberton má za sebou úspěšný rok. Ačkoliv ještě před pár lety o jeho talentu neměl nikdo ani tušení, letos komponoval pro dva celosvětově úspěšné filmy a oba soundtracky jsou skvělé. Oprot snímku Krycí jméno U.N.C.L.E. jde Steve Jobs ještě o kousek dál. Co si u tohoto soundtracku všimnete na první poslech, je to, že je až pozoruhodně nekonzistentní, což ale ve výsledku působí neuvěřitelně zajímavě. Tracky spojuje jen vysoká míra elektroniky a to, že je každý z nich postaven na jiné jednoduché melodii, která se neustále opakuje.
V úvodu zaujme skladba s názvem It's not working, kterou rozezvučí drnkání na basu s postupným připojením syntetizátorů a celé je to spíš rytmické než melodické. Skladba Child (Father) laděním trochu zavzpomíná na Zimmerův Interstellar a skladbu Cornfield Chase, ale následující Jack It Up rozehrává úplně jiný styl, přidává tympány a vrací se k modelu jedné repetitivní melodie. A všechno se to pořád mění. Change the World zní na začátku trochu jako znělka ze špiónského filmu, Revenge zase jako klasická smyčcová skladba do dramatické scény.
Pembertonův Steve Jobs je jednoznačně jedno z největších překvapení letošního roku a určuje stojí za to poslednout si ho od začátku do konce.
TOP tracks: Child (Father), Jack It Up, Skylab Plan, Revenge, 1998. The New Mac, Remember.
7/10 James Newton Howard - Hunger Games - Síla vzdoru 2. částJe skvělé, když se zase jednou za čas podaří, aby pro celou filmovou sérii komponoval jeden skladatel (stejně jako třeba John Williams i ve svém úctyhodném věku letos pokračuje u Star Wars: Síla se probouzí). James Newtonu Howard je jeden z těch případů a na výsledku je to znát. V třiasedmdesáti minutách rozdělených na devatenáct tracků Newton Howard završuje sérii epickým albem, v němž je více akce než v předchozích dílech.
Nechybí vygradované smyčcové sekvence, které doplňuje mohutný zvuk žesťové sekce s tympány ve skladbách Sewer Attack nebo Rebels Attack. Dojde ale i na klidnější momenty jako Mandatory Evacuation, kde figuruje mohutný hlas sborů v kombinaci s houslemi, přičemž na pozadí je dobře patrné vybrnkávání na harfu. Další skvělý houslový motiv se objevuje i v Plutarch's Letter. A finární skladba Medley: There Are Worse Games To Play / Deep In the Meadow / The Hunger Games Suite s nejdelším názvem i stopáží je jen nádherným zavšením celé série.
Do dokonalosti albu chybí snad jen trochu originality. Dobře se to poslouchá, ale chybí moment, který byste pak ještě půl dne nemohli dostat z hlavy.
TOP tracks: Sewer Attack, Rebels Attack, Snow’s Execution, Plutarch’s Letter, Buttercup
James Newton Howard - There Are Worse Games To Play
