Do roku 1989 měl filmový James Bond jednu jistotu - komunismus. Když už scenáristé nevěděli kudykam, pořád tu byl Sovětský svaz a jeho "kolonie", takže se dal vymyslet jednoduchý příběh o zlých Sovětech, kteří kují pikle a hodném západním agentovi, který brání v jejich realizaci. Jenže v roce 1989 železná opona padla a tato jistota prakticky ze dne na den skončila. Možná i z toho důvodu se tehdy producenti rozhodli k riskantnímu kroku - pojmout šestnáctou bondovku jako ryze osobní a realističtější příběh.

Zatímco předchozí film Dech života byl standardní a naprosto klasickou bondovkou (která se mimochodem odehrávala i v Bratislavě a James Bond v ní geniálně zlikviduje vůz VB), Povolení zabíjet bylo úplně odlišné. Tvůrci poprvé nepoužili název románu Iana Fleminga, z jeho děl si vypůjčili jen určité motivy a agenta 007 poslali na premiérovou a do té doby nevídanou osobní misi, která neměla nic společného se zachraňováním světa. Novinkou byl také "tvrdší" rating PG-13.

Narkobarona Franze Sancheze totiž osud světa opravdu vůbec nezajímá a chce jen rozvíjet své obchody a ovládat své impérium kdesi ve střední Americe. Jenže udělal jednu zásadní chybu - krátce po svatbě zmrzačil agenta DEA Felixe Leitera, kterého hodil do nádrže se žraloky a od té doby měl o nohu méně, a jeho novomanželku dokonce zabil. Když se o činu dozvěděl James Bond, "odpískal" misi v Istanbulu a vrátil se domů, aby byl svému nejlepšímu příteli oporou a zároveň, aby ho pomstil. M ovšem pro jeho myšlenku nemá pochopení a odejme mu povolení zabíjet. To ale Bondovi nevadí a zaslepen vztekem nastupuje cestu kruté vendety, na níž bude tentokráte zcela sám.

Režírující John Glen, který měl monopol na bondovky osmdesátých let (natočil všech pět v tomto období), se ve své poslední pustil do zajímavého experimentu, který ovšem diváci úplně nepřijali, protože na něj nebyli připravení. Do té doby nezničitelný, frajerský a floutkovský James Bond se najednou stal trošku reálnějším člověkem, který má emoce, krvácí, dokáže se pro někoho obětovat a umí jít klidně i přes mrtvoly a hlavně chybuje, což do té doby nebylo zvykem.

Těch rozdílů oproti předchozím filmům bylo o trochu víc - atmosféra rozhodně není tak pohodová (ačkoli k současným "depkám" má ještě daleko) a celé to připomíná spíše kriminálku než klasickou bondovku, bondgrils nejsou prvoplánové krásky (Carey Lowell má veliké charisma a je sexy), hlavní záporák ve vynikajícím podání Roberta Daviho není pološílenec a nemá megalomanské plány a především tu Bond snad poprvé v celé sérii řekne sprosté slovo a svého protivníka krutě a drsně upálí, což si v minulých letech nedovolil.

Nepříliš oblíbený představitel agenta 007 Timothy Dalton, který ovšem nejvíc splňuje knižní představu, tu bravurně vyvážil polohu elegána a drsňáka, který umí být i citlivý a rozhodně se v podobných pomstách nevyžívá (kratičký moment po smrti Sancheze, kdy Bond sedí zmožený a na pokraji sil a ztěžka si povzdechne, je téměř dokonalý a v pár vteřinách řekne naprosto vše). Nechybí tu ale ani velkolepá akční scéna s kamiony a letadlem, během níž dojde i k jednomu z nejsložitějších kaskadérských triků v historii filmů s Jamesem Bondem. Z dnešního pohledu je navíc zajímavá i první větší role Benicia del Tora jakožto krutého zabijáka s nožem.

Ačkoli snímek u pokladen kin poměrně uspěl (v USA se stal ale nejméně výdělečným filmem série), nesetkal se s jednoznačným diváckým a kritickým přijetím, kdy jedněm bylo nové a reálnější pojetí Bonda sympatické, těm druhým ovšem vůbec a vytýkali tvůrcům kdeco a film dost "odstřelili".

Právě množící se kritické ohlasy měly zásadní vliv na vývoj celé série. Dalton měl podepsanou smlouvu na další film, který měl vzniknout někdy kolem roku 1992 a měl nést název Property of a Lady, jenže nespokojené reakce publika a některých odborníků vedly k mnohým spekulacím, mezi nimiž se často objevovala i myšlenka ukončení celé série. Britský herec nakonec potřeboval volnou ruku na další projekty a od smlouvy odstoupil. Nejspíš by ale stejně neplatila, neboť další bondovka vznikla až v roce 1995 a tato šestiletá pauza je dodnes tou největší, jaká kdy mezi jednotlivými snímky ze série byla.

Žádný z nich ale už nebyl tak nadčasový a vizionářský jako právě tento. Troufnu si skromně tvrdit, že kdyby s podobnou zápletkou přišli tvůrci v prvním filmu s Danielem Craigem, sbírali by chválu ze všech stran. V roce 1989 ale fandové na něco podobného ještě připraveni nebyli, takže i z tohoto důvodu byl šarmantní a uhlazený Dalton agentem 007 pouze dvakrát.

Oficiální trailer filmu Povolení zabíjet