V průběhu téměř dvouhodinového filmu ale začíná být jasné, že tentokrát kultovní tvůrce žánrových filmů stoupnul poněkud vedle. Expozice zápletky je mírně řečeno rozvleklá a trvá téměř celou polovinu stopáže. U salónního dramatu z viktoriánské Anglie by bylo takové tempo přijatelné, u hororového dramatu je ale neúnosné. Během zdlouhavého uvedení do příběhu se divák důkladně seznamuje s hlavní hrdinkou Edith a její minulostí, která ji má nasměrovat přímo do temné budoucnosti. Zpočátku emancipovaná dívka s literárními ambicemi bohužel působí čím dál tím víc jako rozmazlená dcerka zámožného otce. Divák tak postupně přichází o poslední důvody s ní sympatizovat a ve zbývající části děje jí fandit v boji se zlem.Guillermo del Toro v minulosti dokázal, že umí natočit horor se silnou narativní strukturou, skrze níž se divák nechal svést světem fantazie a příběhem, který ho zcela pohltil. V Purpurovém vrchu volí podobnou strategii. Události začínají v reálném světě, kde fungují přirozené a známé zákonitosti. Postupem času se začínají objevovat temné tóny, které s sebou přinášejí jevy ležící mimo běžnou logiku každodennosti. Z důvěrně známého světa se začíná stávat místo, jehož zákonitostem nerozumíme. Přestáváme nad nimi mít kontrolu a co víc, tento svět je ovládán temnými silami, které s námi zřejmě nemají ty nejpřátelštější úmysly. Zlo v podobě neznámého, které překračuje práh našeho bezpečného soukromí, je děsivé. Bohužel v Purpurovém vrchu zlo pozbývá svou metaforickou podobu a díky tomu zůstává jen ve své všední, lidské podobě. Díky tomu je i klíčové tajemství zjevné velmi záhy a z tajuplného příběhu se tak rázem stává banální historka z černé kroniky.
Ve snímku Purpurový vrch není mnoho situací, kdy nás k smrti vyděsí něco, co se ve chvíli, kdy to nejmíň čekáme nebo jsme naopak drženi v prodlužovaném napětí, znenadání odněkud vynoří. Vlastně je zde takových výrazných scén jen poskrovnu. Na závěrečné pasáži filmu je až příliš patrná snaha o velké finále. To, co mělo být překvapivým vyústěním příběhu, působí až laciným dojmem. Samotný závěr pak spadá spíše do kategorie prvoplánových béčkových krváků, ve kterých hrdinové pronášejí otřepané silácké hlášky.Na druhou stranu nelze snímku upřít, že estetika vizuální stránky je stále nepřekonatelná a každý záběr působí jako malba hodná galerijních prostor. Napětí perfektně umocňuje kombinace různých druhů záběrů. Statické ostré celky střídají rozechvělé detaily. Atmosféru vytváří hra se světlem a stínem, obrazové filtry a kontrast poklidných výjevů, do kterých pozvolna proniká temnota. To vše velmi nenásilně doplňuje hudba a ruchy. Ty naplňují konvence spojené se žánrem hororového filmu a na mnoha místech s nimi kreativně pracují. Výborný je také herecký výkon Jessicy Chastain, která v roli švagrové hlavní hrdinky Edith dominuje celému snímku.
Bohužel celkový dojem z nejnovějšího počinu Guillerma del Tora herecké výkony ani zdařilá formální stránka nezachrání. Ty dělají z filmu Purpurový vrch maximálně snesitelný zážitek v kině, případně odlehčenou podívanou na podzimní nedělní odpoledne.
