Celá historka je podaná formou vyprávění Isabelly "Izzy" Patterson (Imogen Poots), která vypráví reportérce svůj životní příběh. Vše pro ni začalo před čtyřmi roky, když potkala broadwayského režiséra Arnolda Albertsona (Owen Wilson). Ten si ji objedná přes eskortní službu na hotelový pokoj v době, kdy ještě jako Izzy dělá "lepší" call girl. Izzyino setkání s Arnoldem jí změní život, když se jí o nějakou dobu později podaří uspět u konkurzu na roli ve hře, kterou režíruje právě Arnold. Při zkoušce se nyní už jako Isabella setkává s dalšími protagonisty hry, Deltou Simmons (Kathryn Hahn) a Sethem Gilbertem (Rhys Ifans) a také s jejím autorem Joshuou (Will Forte). Ten randí s psychiatričkou Jane (Jennifer Aniston), kterou opět shodou okolností navštíví také Izzy.S vylíčením celé zápletky bych strávil popsat "tunu papíru" a bylo by to zhola zbytečné. Je prostě báječná je z toho druhu filmů, kde vystupuje spousta postav, jejichž osudy jsou vzájemně propletené a nemá smysl tento propletenec podrobně vypisovat. Jde o dokonalou ukázku toho, jak má vypadat kvalitní konverzační komedie. Málokdo je k tomu povolanější než režisér, který v sedmdesátých letech natočil takové skvosty jako Papírový měsíc a Co dál, doktore?. Peter Bogdanovich zvládá s přehledem výsostného profesionála ukočírovat turbulentně vtipný děj, který napsal se svou bývalou manželkou Louise Stratten, stejně jako celou plejádu skvělých herců, kteří tu do jednoho excelují.
Pro herce a herečku zvláště nemůže být větší dar než dostat roli ve filmu Woodyho Allena. A přesně to samé lze napsat i o Bogdanovichovi. Všichni herci tu beze zbytku vytěžili, co se dalo z vtipně napsaných a vypointovaných situací a dialogů. Největší prostor tu dostala Imogen Poots, která je trochu ozvěnou oscarového výkonu Miry Sorvino z Mocné Afrodité, aniž by Sorvino v nejmenším napodobovala. Poots se obejde bez přehnaně nadsazených gest a dikce Sorvino. Napišme, že jde o civilnější projev než v případě Allenovy postavy prostituky, která chce změnit svou profesi i život.Owena Wilsona si Bogdanovich také nevybral náhodou a i on je dalším pojítkem s Allenem. Byl to právě Wilson, kdo před lety zažil Půlnoc v Paříži a v Je prostě báječná opět ukazuje, že je ideálním představitelem romantických smolařů, kterému žánr koverzační komedie sedí jako ulitý. Naprosto excelentně předvedla svůj part nesnesitelné psychiatričky Jennifer Aniston, která ve svých scénách zastiňuje i své skvělé spoluhráče Willa Forteho a Rhyse Ifanse, kteří jsou ve svých rolích taktéž dokonalí. Velký prostor zde dostal i komediální talent Kathryn Hahn. Nepřehlednutelná jsou také některá camea slavných jmen. Mihne se tu například Michael Shannon, bývalá režisérova láska Cybill Shepherd nebo Tatum O'Neal, která debutovala právě v jeho Papírovém měsíci, za který navíc získala Oscara jako nejmladší herečka vůbec. Nejlepší cameo tu ale dostal Quentin Tarantino.
Ačkoliv Je prostě báječná nesází na nostalgii a nejde o kopírování předchozích režisérových retro filmů, najdete v ní řadu odkazů na různé, především klasické filmy a hvězdy hollywoodu jako byly Katherine nebo Audrey Hepburn. Ostatně ani replika s "ořišky pro veverky", kterou Wilsonova postava opakovaně používá při svých milostných avantýrách, není originální, jak film sám v závěru přiznává. Bogdanovich je podobně jako Allen velký eklektik a cinefil, který s oblibou cituje z filmů, které má rád. To samé platí i o Tarantinovi, dalším velkém filmovém znalci a nadšenci, jehož cameo tu tak našlo své rozumné a trefné opodstatnění. Nemusíte nutně znát všechny staré filmy, které se zde citují, ale pokud jste naladění na stejné vlně jako režisér, pak si tuto báječnou konverzačku vychutnáte dvojnásob. A čím víc máte podobný druh filmů rádi, tím více si jí užijete.
PS: Pokud film nevypnete hned při závěrečných titulcích, dočkáte se pár "bonusových" záběrů, pravděpodobně vystřižených scén.
