K popularitě Pelíšků není třeba cokoliv dodávat. Na CSFD jsou nejlépe i nejčastěji hodnoceným českým filmem, vévodí rovněž žebříčku oblíbenosti. Všeobecně známé hlášky slýcháme ve svém okolí prakticky denně a teatrálnější spoluobčané nám občas předvedou některou tu scénku naživo. Těžko chtít více.
Film natočil roku 1999 Jan Hřebejk se svým tradičním scenáristickým spolupachatelem Petrem Jarchovským. Předlohou jim byla kniha s líbezným názvem Hovno hoří od Petr Šabacha, do scénáře ovšem promluvily i osobní zážitky a zkušenosti tvůrců. Za úspěchem stála vedle parádní atmosféry odlehčené totality především hvězdná herecká sestava - zatímco komediální um mistrů Bolka Polívky a Miroslava Donutila netřeba představovat, Jaroslav Dušek a Eva Holubová vstoupili do povědomí filmových diváků právě v Pelíšcích. Nekorunovaným králem hereckého ansámblu ovšem beze sporu zůstává Jiří Kodet v roli cholerického antibolševika, který nerad noky a okupanty. Talent prokázali také (tehdy) mladí Michael Beran a Kristýna Nováková-Fuitová, ani jeden se však u filmového řemesla výrazněji neuchytil.Slabinou by se v případě Pelíšků dal nazvat fakt, že spíše než ucelené dílo připomínají soustavu výborných scének. Příběh vypráví o poněkud groteskních vztazích a prolínajících se osudech dvou rodin, jejichž nepřítelem není komplikovaná zápletka či totalitní režim, ale několik zručně vybudovaných tragikomických momentek. Jakési zastřešení nabízí až hořké finále. Na druhou stranu, prvoligové herectví, fantastický komediální um všech zúčastněných, legendární hlášky a zdatně sekundující vánoční atmosféra v hřejivých obrázcích kamery Jana Malíře dávno zajistily filmu nesmrtelnost.
O tomhle i všem ostatním už byly popsány stohy papíru a gigabajty virtuálního prostoru...
OBRAZ A ZVUK
Nic, co by diváka zvedlo ze židle a fajnšmekry nutilo zavýsknout. Zrnitost obrazu i občasný ruch se dá pochopit, s retro laděním snímku obojí koresponduje; horší je to s výrazně horší kvalitou v nočních scénách - otázkou je, zda si za tohle platící jedinec bude chtít přihodit patřičnou částku, o kterou je modrý disk dražší proti DVD. Abych remasterované edici nekřivdil, kvalitativní posun tu samozřejmě najdeme. Produkt odpovídá zhruba televiznímu HD vysílání a v záležitostech ostrosti či kontrastu výrazněji neselhává. Teplé barvičky z obrazovky příjemně sálají. Disk jinak nabízí ošizený formát 1,66:1, takže se na televizoru/monitoru dočkáme úzkých černých pruhů po stranách. Zvuk se šíří pěti kanály v DTS-HD.BONUSY
Nouze s bídou. Disk nabízí nicneříkající videoklip/trailer v příšerné kvalitě a čtvrthodinový film o filmu, jenž jako jediný tvoří cosi jako přidanou hodnotu. Budiž mu ke cti, že je zábavný, oplývá vstřícnou atmosférou a dokonce se z něj něco málo dozvíme. Třetí kapitolu příběhu s názvem bonusy tvoří položka "Udělejte si dobře" a zajímavá je zejména tím, že zajímavá ničím není.
Tvoří ji šestice vybraných miniklípků z filmu, které se několikrát opakují a příliš netuším, co si z nich divák má vzít - pokud se chceme rychle pobavit oblíbeným skečem, proklikneme se k němu raději přímo ve filmu, nebo si ho pohodlně najdeme na internetu (nepochybně legálně, že ano). Nemluvě o možnosti, že v sestřihu třeba ten oblíbený chybí. Jedinou výhodu tvoří příležitost využití videa jako návnady pro ty, kteří film ještě neviděli, jelikož je pořád atraktivnější než výše zmíněný trailer. Tady ovšem zbývá předpoklad, že si BD koupí někdo, kdo Pelíšky ještě neviděl. Bonusový zmar závěrem završují obalem slibované "Profily tvůrců" - na disku se totiž vůbec nenacházejí. To jsou mi kulišárny... Závěrem tedy čistě aritmeticky:
Film - 8/10
Obraz a zvuk - 7/10
Bonusy - 3/10
