Pokud jste zapomněli na vrchol minulého dílu, zohavené tělo bývalého vladaře vám hned v prvních záběrech připomene, čím byla poslední epizoda tak výjimečná. Joffrey Baratheon je mrtev, a protože se zhýralý panovník opravdu neudusil soustem suchého svatebního dortu, je načase hledat pravého viníka. Jak už naznačil Joffreyho ukazováček v posledních minutách druhého dílu, vina momentálně padá na Tyriona. Kdo je ale skutečný pachatel? Třetí díl čtvrté řady se mohl těžko pyšnit tak drastickým vrcholem jako jeho předchůdce, a proto tvůrci poslední epizodou připravují půdu pro nadcházející dramatické události. Po dějových posunech teď přichází řada na postavy a poskytuje jim neúplných šedesát minut na to, aby zaujaly nové válečné pozice. Ať už se to týká doslovného výkladu v případě Noční hlídky, která se momentálně připravuje na útok z druhé strany Zdi, nebo nového útočiště Samovy divoké schovanky.

Třetí díl je o přípravě na nové role a kdo lépe to demonstruje než králova pravá ruka. Scéna, při níž Tywin Lannister ukazuje novému vlastníkovi Železného trůnu, že jediné, co potřebuje dobrý král, je jednoduše Tywin Lannister, je hmatatelným důkazem mocenské změny. Další změnou je i to, že lehce zpracovatelného Tommena momentálně hraje Dean-Charles Chapman, čímž se nejmladší Baratheon posouvá do starší věkové kategorie.

Alespoň vizuálně – pokud je herci skutečně méně jak deset let, jak je tomu v knižní předloze, pak je na místě má omluva. Tvůrci evidentně umí rozpoznat herecký pontenciál a herce pravidelně recyklují. Dean-Charles Chapman se totiž jako Lannister už jednou objevil. Ve třetí řadě si zahrál Martyna Lannistera, který byl zabit coby zajatec Roba Starka.

Diváci lačnící po tváři momentálně nejopěvovanějšího traviče v Sedmi královstvích nedostanou viníka na stříbrném podnose, ale budou alespoň částečně nasyceni návratem Malíčka coby Sansina spasitele. Spojitost mezi jeho vypočítavou osobou a skutečností, že Joffreyho víčka momentálně přidržují dekorované oblázky, nemusí být nečtenáři patrná hned a uvidíme, jakým směrem se s touto dějovou linkou autoři vydají.

Třetí díl je totiž charakteristický něčím, co většina fanoušků knižní předlohy považuje za neduh seriálové verze: značnými odchylkami od papírového originálu. V mnoha případech je to věc poměrně nevyhnutelná. Kupříkladu na oblíbené dějové lince Ohaře a Aryi, pro něž v knize jednoduše není dostatek použitelného materiálu. Koneckonců Ohařova lekce pragmatičnosti, ve které Clegane okrade a zbije svého hostitele, není žádným přelomem v ději a slouží spíš pro výstavbu psychologie postav. To samé platí i o princi Oberynovi, který vede veškerá obchodní jednání pouze na půdě nevěstince. Jestli jsou scény tohoto typu nadbytečné, nebo ne, je na posouzení každého diváka. Problém ale evidentně nastává ve chvíli, kdy dojde na změny poměrně zásadní.

Řeč je o debatě ohledně dobrovolnosti a nedobrovolnosti incestního aktu mezi truchlícími Lannistery. Jak už bylo zmíněno několikrát, ve světě, kde se minulý týden oslavovala smrt dítěte a kde samotný Jamie prostrčil další skrz okenní rám, je těžké vymezit morální hranice. Co je ale na oné scéně tak kontroverzní (mimo samozřejmě všechno)?  

Hlavní výtka fanoušků směřuje k jednomu: znásilnění je něco, co absolutně mění trajektorii Jamieho charakteru. Charismatický Lannister si vysloužil většinu přízně nejen pro své blond kadeře, ale hlavně pro svou cestu za „vykoupením“, která započala ztrátou jeho pravačky. O to víc je zarážející, že právě to, čemu se snažil zabránit v případě Brienne, by se dopustil na jediné ženě, kterou kdy dle svých slov miloval. Proto je seriálová verze, která je od návratu do Králova přístaviště vykreslena spíš jako chudák než charakter tak těžko stravitelná nejen pro čtenáře, kteří v paměti marně hledají onu „nedobrovolnost“, ale i pro ty, kteří dosud žili v blažené nevědomosti. Olej do ohně ještě přilil režisér nedělní epizody, který se ostré hrany snažil zahladit prohlášením, že o znásilnění rozhodně nešlo, poněvadž „ke konci to bylo vlastně dobrovolné, protože pro ty dva je ve výsledku všechno vzrušující – hlavně boj o moc.“

Co se moci týče, Dany uzavřela epizodu dalším úspěšným tažením. Obléhání měst a proslovy nesoucí se až za vysoké hradby jsou teď její denní chléb a příští epizodu toho evidentně uvidíme víc. Stejně jako osud nebohého Tyriona, pravděpodobně nejhoršího atentátníka v dějinách Sedmi království. Každý přeci ví, že kdyby královraždu chystal obávaný Skřet, naplánoval by ji tak, aby tam jen tak nestál a necivěl jak blázen, když král zemře.

Promo k 4. dílu 4. série Hry o trůny