Děj filmu je sledem obyčejných i bizarních situací, které zažívá během jedné noci Paul Hackett (Griffin Dunne), který pracuje v jedné newyorské firmě jako počítačový specialista. Poté, co se v nočním bistru seznámí s mladou ženou Marcy (Rosanna Arquette), je od ní o pár okamžiků později pozván do čtvrti SoHo do bytu sochařky Kiki (Linda Fiorentino), která tu s Marcy bydlí. Paul se tedy vydává taxíkem na noční výlet, kterým začíná série nedorozumění a nehod, při kterých nakonec Paul bojuje o své zdraví i život. Po zavírací hodině je klasickou ukázkou Scorseseho režijního mistrovství. Všechny bizarní, černohumorné situace (a že jich tu není málo), které se na sebe vrství do té míry, že se zápletka podobá stahující se smyčce kolem Paulova krku, skýtají režisérovi volné pole působnosti pro ukázku jeho inscenační invence a režijních kvalit. (Podobnost s Kafkovým hrdinou Josefem K. z románu Proces není náhodná, ve scénáři je i místo, konkrétně dialog mezi Paulem a vyhazovačem z nočního klubu Berlin, který je adaptací Kafkovy krátké povídky "Před zákonem", která je součástí Procesu.)
Film disponuje klasickými Scorseseho vizuálními finesami (úvodní Paulova zběsilá jízda taxíkem, i záběr padajících klíčů hozených Kiki z okna Paulovi v sobě mají dynamiku a vyvolávají napětí) a celou řadou drobných detailů (myš chycená do pastičky u jedné z Paulových nočních známostí) nemluvě o výborné hudební dramaturgii, kterou jsou jeho filmy pověstné. To vše dělá z malého filmu velké drama plné bizarních, komických i zlověstných, celkově však absurdních situací, které se ale mohou přihodit komukoliv z nás.Jde o snímek natočený podle scénáře Josepha Miniona, který ho napsal "jako úkol" při studiích na newyorské Columbijské universitě. Původně se jmenoval "Lži" a částečně byl plagiátem rozhlasové hry amerického rozhlasového umělce Joe Franka, který kvůli sporu o autorství také později tvůrce filmu úspěšně žaloval. Scénář, který Scorseseho zaujal, koloval v Hollywoodu pod názvem "Vzdej se Doroty", podle jednoho z dialogů, ve kterém Marcy Paulovi vypráví o svém manželovi Franklinovi, který byl posedlý filmem Čaroděj ze země Oz. Jméno Doroty je právě z něj. Ve filmu najdeme mnoho intertextuálních odkazů a citací, které potěší hlavně cinefilní, "uměním posedlé", diváky.
Vzhledem k tomu, že Po zavírací hodině vzniklo jako nezávislý nízkorozpočtový snímek, odpovídá tomu i jeho herecké obsazení. Vůbec poprvé zde nehraje Robert De Niro, kterého do té doby Scorsese pravidelně obsazoval. I díky tomu je tento film specifický a odlišný od jeho předchozích snímků. V hlavní roli se představil Griffin Dunne, který zahrál postavu okolnostmi smýkaného "everymana" výborně a jedná se o jeho nejvýraznější a nejznámější roli dodnes. Vedle něj se pak objevila celá řada nehvězdných, ale vhodně obsazených herců, z nichž nejvíce zaujala "královna nezávislých" Rosanna Arquette, ale také třeba Linda Fiorentino v roli sochařky Kiki nebo John Heard jako barman a přítel Marcy. Snímek měl mírný komerční úspěch, který Scorsesemu otevřel dveře k prvnímu velkému studiovému filmu Barva peněz. Měl ale i příznivý kritický ohlas a režisérovi, kterého mimochodem můžete zahlédnout i ve filmu (mihne se jako osvětlovač v nočním klubu Berlin), přinesl cenu za režii na MFF v Cannes a také dvě ceny na Independent Spirit Awards za nejlepší film a režii.
Po zavírací době se ve srovnání s režisérovým posledním filmem Vlk z Wall Street jeví jako "chudý příbuzný". Vznikl v době, kdy se Scorsesemu mohlo o (především finančních) podmínkách, které má pro natáčení dnes, jenom zdát. Můžeme ho však směle zařadit do zlatého režisérova fondu hned za Taxikáře, Zuřícho býka nebo po bok později natočených filmů jako Mafiáni a Casino a řady dalších.
