Film staví na nejednom sociálním stereotypu či předsudku: „Ženský maj rády darebáky“ - Servírce Louise na první pohled nic moc nechybí, přesto se k mužům staví silně negativně; Thelma je v první řadě provdána za despotu, v druhé téměř znásilněna barovým chuligánem a ve třetí okradena další náhodnou známostí, přesto s opačným pohlavím ráda laškuje. Z jiného úhlu pohledu je aplikovatelné nesmrtelné tvrzení „vždycky chtěj pravej opak toho, co maj“ (pasuje na výše zmíněné). Tato primitivní logika je však rozmetána nejpozději v momentě, kdy přijde na přetřes blíže nespecifikované Louisino trauma, jež utrpěla v Texasu - odpovědi na otázky náhle nejsou tak jednoduché.Na přetřes přijde také svazující rutina nepříliš spokojených životů (a zase pasuje na výše zmíněné...) a z ní plynoucí stres a frustrace. Zatímco jistá a dominantní Louisa trne ve strachu z trestu a ztráty svobody v podobě útěku do Mexika, uťáplá Thelma si krátké chvíle nečekaně nabyté volnosti nezodpovědně užívá. Bod zlomu, po němž už opravdu nebude cesty zpět, číhá za každým rohem. Rozhřešující na všech frontách je pak proslulý závěr filmu, který důrazně, ba až afektovaně vyjadřuje osvobozující i zničující následky všeho předchozího dění.
Vedle výkonu obou titulních představitelek je klenotem filmu také jeho scénář, ze nějž si Callie Khouri po právu odnesla Oscara. Skvěle odvyprávěný příběh výborným způsobem odhaluje další střípky z pozadí dvou nešťastných životů, přičemž umně balancuje někde na hraně mezi feministickou baladou, sexistickým primitivismem, traumaty poháněným dramatem, klasickou road movie zákonům navzdory a rovněž jemným výsměchem všemu zmíněnému. Vtipu se film nebojí; kromě několika přímočarých humorů (rasta černoch a policajt v kufru) využívá právě své dvojsečnosti, kdy není zcela jasná míra vážnosti. Nemusím asi dodávat, že se všechny takové momenty týkají mužů, často stavěných do pozice zvrhlých mašin na nadrženost (čestnou vyjímkou budiž důležitá scéna s Louisiným přítelem), nicméně tato skutečnost umocňuje dominanci obou ženských charakterů, včetně jejich motivací a touhy, což jsou věci, o které tu v první řadě jde. Thelma a Louise zkrátka na vedlejší koleji fungují dobře i jako karikatura ženami nesnášených mužských nedostatků. Snad jim to řidiči kamionů a panovační manžílci, přivazující manželky ke sporákům, nebudou mít za zlé.
Pozoruhodný multizvrat nastane kolem postavy potulného zlodějíčka, jehož si zahrál v té době zcela neznámý Brad Pitt. Chytře napsaná i aplikovaná postava tvoří zásadní přemostění příběhu (Louisina stabilita se začíná otřásat, puťkoidní Thelma ve vědomí dalšího omylu naopak míří kupředu), přičemž v první chvíli dává příslib zvratu úplně jinému, ale tady můžeme maximálně znovu chválit skvělou práci scénáristky.Film Thelma a Louisa byl na začátku devadesátých let silným impulsem ve tvorbě Ridleyho Scotta, jenž poté, co si udělal velké jméno ve sci-fi žánru, poněkud stagnoval. Feminní road movie byla úspěšná komerčně a sklízela masivní úspěchy u kritiky, Scottovi však mnoho vody na mlýn nepřivedla - v příštích osmi letech se podepsal pouze pod dva filmy, z nichž se navíc vyklubaly propadáky.
O hudbu se postaral Hans Zimmer a stvořil jeden ze svých ještě-jsem-nebyl-supraepický soundtracků, Adrian Biddle získal pro svou kameru oscarovou nominaci. Nominací se nakonec sešlo šest (vedle scénáře a kamery o cenu bojoval střih, režie a obě dámy v hlavních úlohách), o mnoha jiných oceněních nemluvě. Od diváka si Thelma s Louisou zaslouží nominaci přinejmenším jednu - tu na zařazení do večerního programu. Pořád za to stojí.
