Mladý Piscine nedostal do života zrovna to nejšťastnější jméno. Ať už měl jeho otec jakýkoli důvod pojmenovat ho podle francouzského bazénu, nejspíš mu tehdy nedošlo, že vynalézaví spolužáci jeho syna si toto netradiční jméno přetvoří do velmi nevybíravé formy (a jde to dokonce jak v angličtině, tak v češtině). Proto se Pisicne rozhodl ustanovit si jako vhodnější alternativu přezdívku Pí, která ho časem jeho prokletí zbavila. Tolik k netradičnímu jménu hlavní postavy. Ovšem pofidérní jméno zdaleka nebylo jeho největším problémem. Mladý Pí totiž v životě hodně zkusil. Kromě domova a mladické lásky přišel při lodním neštěstí o celou rodinu a vůbec o všechno, co měl. Navíc se ocitl dočista sám na záchranném člunu uprostřed širého oceánu a jedinou společností se mu stal smrtelně nebezpečný tygr bengálský. V takovém případě musí většina starostí a vzpomínek na minulost jít prostě stranou. Stejně jako o Atlasu mraků i o Pím a jeho životě všichni prohlašovali, že je nezfilmovatelný. Příběh, jehož převážná část se odehrává na moři a hlavními aktéry jsou chlapec a tygr, sice zní sakra zajímavě, ale natočit něco takového není vůbec žádná sranda. Do člunu s opravdovým tygrem by se asi chtělo jen málokterému herci a vytvořit CGI model zvířete, který by byl uvěřitelný, ani v dnešní době nesvede jen tak někdo. Zrození Planety opic nám ale všem před rokem ukázalo, že i čistě z pixelů stvořený primát dokáže vyprodukovat pořádný kotel mrazivě autentických emocí a přehrát svoje lidské kolegy. Podpořen počítačovými mágy se tedy Ang Lee pustil do něčeho, co se s trochou štěstí mohlo na konci stát menší filmovou revolucí. A vlastně se mu to docela podařilo. Pí a jeho život je totiž jednou velkou obrazovou lahůdkou. Lee klade velký důraz na bohatý kolorit a syté, výrazné barvy. Každý záběr je sám o sobě svébytným uměleckým dílem a i ten nejprostší obraz plazící se ještěrky má svoje kouzlo. Pan režisér se tradičně nebojí ani zdánlivých kýčů, a tak se dočkáme mírně cukrkandlových scén, kde se hladina moře přímo stává oblohou nebo se z vody plné světélkujícího planktonu vynoří obří plejtvák čistě coby ostentativní ukázka toho, kam až můžou (a chtějí) tvůrci zajít. Co by ale jinde působilo jako výlet za hranice dobrého vkusu, je v Pího snově nadneseném vyprávění naprosto přirozený výtvarný prvek tmelící celou fantaskní zápletku. Jinými slovy - všechny ty barvičky a líbivé obrázky perfektně vystihují atmosféru příběhu, který hýří neuvěřitelnými zvraty a místy koketuje i s označením "pohádka". Přesto Pí a jeho život zdaleka není jen pitoreskní podívanou, na kterou se můžete vypravit s úplně celou rodinou. Jednak má daleko k myšlenkově a emočně nenáročným záležitostem a jednak přítomnost zvířátek v ději rozhodně neznamená, že tu je další Madagaskar. Ang Lee totiž z rukávu sype nejeden hořký a emočně zrdcující moment. Ať už jsou to konflikty Pího otevřené mysli a pragmatického založení jeho otce, jenž ho učí, že se nemůže přátelit s divokými šelmami a že by se měl přiklonit k jednomu náboženství místo vzývání rovnou tří, opouštění rodné Indie, nebo strhující sekvence potopení lodi a naprosto zdrcující události těsně po ní. Pí a jeho život je kromě výpravné podivané poměrně smutnou variací na téma "chlapec přichází o iluze". Pí je intelektuál a jeho snaha věřit především v to, co je dobré, naráží na tvrdou nepřízeň osudu a strohost dospělého světa. Naivní puberťák tak postupně zjišťuje, že ztráta a bolest jsou přirozenou součástí života. A právě způsob, jakým Lee a scénárista David Magee (Hledání Země Nezemě) zakomponovávají do Pího příběhu smrt a ztrátu, poskytuje řádnou protiváhu líbivému vizuálu a idealistickému vyznění. Začíná to naprosto famózní scénou na potápějící se lodi, kdy kamera sleduje Pího v centru dění a nevynechává ani okamžik z celého neštěstí. Lee do vás pere ze všech stran a podává celou událost naprosto bez milosti a bez oddechu, podobně jako Zemeckis pád letadla v Trosečníkovi. Jako bonus na závěr pak přihazuje ohromující pohled na osvětlenou potopenou loď (i díky tomu má tentokrát 3D opravdu své opodstatnění). Hned nato pak přichází další šok, když přímo na člunu nekompromisně demonstruje zákony přežití v přírodě, aneb "co se zvířaty udělá hlad". Příběh o spřátelení chlapce a tygra pak rozhodně není tou idylickou pohádkou, kterou by čekal divák zdegenerovaný desítkami naivních disneyovek. Tygr není Lassie - Pího by prostě zfleku zhltnul a zprvu mu v tom brání jen to, že se před ním jeho nedobrovolný společník uchýlil na provizorní raft. Ovšem právě to slouží jako hnací motor příběhu. Děj na moři sice trochu stagnuje a staví jen na napětí mezi člověkem a zvířetrem, ale stačí to. Nic není zadarmo a skamarádit se s tygrem prostě musí trvat. Přesto všechno ale Pí a jeho život místy nešetří idealismem, jenž místy hraničí až se zabedněností. Oněch náznaků ve stylu "Věř a všechno dokážeš" se ve scénách na moři rojí přes míru a to kazí filmu reputaci, již si pracně vydřel hořkou první polovinou. Jeho duchovní apel láme až sekvence na chaluhovém ostrově, která Pího konečně kotví spíš ve fantaskní rovině a elminuje tak téměř veškerý náboženský kontext. Pochyby o Leeho záměrech jsou tak rozptýleny a finále přináši mnohem prozaičtější a stravitelnější myšlenku á la Velká ryba - "Věřte si tomu, co je vám příjemnější." Pí a jeho život tak na závěr nabízejí jen svoji hezkou nevyhraněnou vizi. A to je dobře - jakákoli větší kontroverze nebo, nedej Bože, snaha o moralizování by tu poetiku, jíž Lee po celou dobu tak pečlivě budoval, prostě zabila. Takhle jeho film obsahuje všechno - strhující obrazové hrátky, vrstevnatý příběh, hravost a dostatek soudnosti. Velké sdělení od něj nečekejte, spíš estetické vyžití. Toho je v něm tuna a je prvotřídní.

Český trailer filmu Pí a jeho život