Konec roku je obdobím, kdy zejména do amerických kin začínají přicházet filmy, v jejichž souvislosti se nahlas mluví s možnými oscarovými nadějemi. Tuzemský divák se těchto kousků většinou dočká až na přelomu zimy a jara, přesto se najdou výjimky. Letos je jednou z nich akční sci-fi thriller Nákaza, pod nímž je režijně podepsán renomovaný Steven Soderbergh. Svět je v něm zničehonic ohrožen epidemií neznámé choroby, která se šíří pouhým dotekem a nakažené zabíjí během několika dní. Jelikož Světová zdravotnická organizace není i přes mobilizaci renomovaných vědců schopna původ choroby odhalit a vyrobit protilátku, propuká globální panika, v níž se lidé stávají zvířaty. A aby toho nebylo málo, jeden hodně zvědavý blogger umísťuje na své stránky důkazy o tom, že v případě léčení a řešení jde opět o peníze a mocní lidé chtějí na této tragédii vydělat. Soderbergh se od začátku s divákem moc nemazlí a od prvních minut zobrazuje průběh nemoci v několika městech společně s údaji o tom, kolik v nich žije obyvatel. Vše podmalovává neklidnou a dost zdařilou hudbou Cliffa Martineze. Tím pádem se mu daří zaujmout perfektní atmosférou, v níž každý tuší, že nepůjde jen o obyčejnou chřipku. Navíc režisér dokáže vše doprovodit zajímavou kamerou a filtry, které nám poměrně věrohodně simulují pocit každého pacienta. Současně s tím se na plátně objevuje žena v podání Gwyneth Paltrow, která je zřejmě tzv. pacientem nula, u nějž vše začalo. Z dialogů si rychle domyslíme, že obchodní cestu využila k milostnému záletu, ale nyní už je na cestě domů k manželovi s tváří Matta Damona. Brzy po návratu však nemoc udeří v plné síle a žena umírá. V tuto chvíli je zaděláno na velmi solidní rodinné drama olemované celosvětovou pandemií a divák se vyloženě těší na jeho pokračování. Soderbergh si ale úplně zbytečně nechal celý snímek zalidnit tolika postavami, že celý výsledek je přinejmenším trochu rozpačitý. V průběhu filmu tak sledujeme kromě zmíněného osudu ještě příběhy vysoce postaveného lékaře Laurence Fishburnea, humanitární pracovnice Marion Cotillard, která se stane nechtěným nástrojem jedné vesničky k získání protilátky, sebevědomého bloggera Judea Lawa, jenž nejspíše není tak spravedlivý, jak se na veřejnosti dělá, nebo ambiciózní vědkyně Kate Winslet, která možná zná tajemství celé nemoci. Jelikož je stopáž vyměřena zhruba na hodinku a tři čtvrtě, stane se to, že příliš důležitých charakterů nedokáže diváka zaujmout tak, jak by bylo záhodno. I přes velmi nadstandardní výkony všech zúčastněných si nebudete žádnou z postav nějak extra pamatovat. Nejmarkantněji je to asi znát u Damona, jehož příběh podváděného vdovce, který je kdovíproč vůči chorobě imunní, je nesmírně silný sám o sobě. Z důvodu nedostatku prostoru však trestuhodně vyšumí. Totéž platí i o aktivním internetovém pisálkovi v podání Judea Lawa. Z jeho sebevědomého podání je vidět, že tento člověk skrývá velké tajemství a možná i nějaké trauma z minulosti. Opět se ale nic bližšího nedozvíme. Všechny postavy jsou víceméně výborně načrtnuté, tvůrci se jimi ale logicky zabývají jen velmi povrchně a nedají divákům šanci najít si své oblíbence. Jen díky známým tvářím se z paměti nedostanou hned po skončení titulků. A je to opravdu škoda, protože když vidíte, jak Soderbergh zručně a řemeslně perfektně zvládá svou práci, nedá vám přemýšlet nad tím, jak jiný by mohl snímek být, kdyby z celého děje vypíchl třeba jen dvě osoby a ty sledoval blíže. Taktéž navíc je i ekonomicko-politická rovina, která se snaží až přílišně moralizovat a trošku křečovitě poukazuje na současnou situaci. Toto si tvůrci mohli nepochybně odpustit. Jestli ovšem Nákaza v něčem vyniká, je to naprosto brilantní ztvárnění globální paniky, v níž se zoufalí lidé snaží zachránit své životy. Scény, ve kterých panikařící občané rabují lékárny a supermarkety, patří jednoznačně k nejsilnějším v celém filmu. Bohužel jich není zase tolik. Taktéž se tvůrcům podařilo skvěle zachytit náladu zkušených lékařů / vědců, kteří se najednou tváří v tvář ocitli v situaci, s níž si absolutně nevědí rady. Film drží nad vodou právě Steven Soderbergh, který vždy vytuší, že dění na plátně je malinko slabší, a dokáže ho oživit tu sugestivnějším záběrem, tu trochu akčnější kamerou nebo alespoň znepokojující hudbou. Navíc důvěřuje zvolené herecké sestavě, která dělá, co může, a nepříliš životné postavy obdaří v rámci možností svým nepopiratelným charismatem.

Český trailer filmu Nákaza Jestli je Nákaza žhavým oscarovým želízkem, si opravdu tvrdit netroufám. V tuto chvíli mě totiž moc nenapadá, v jaké kategorii by mohla uspět. Přes veškeré klady, které má, se nelze ubránit dojmu, že výsledek měl a mohl být mnohem lepší. V podobě, která je nám v kinech servírována, jde jen a pouze o velmi dobrou ukázku filmařského řemesla. A to mi přijde na snímek s vyššími ambicemi trošku málo.