Nevím, jestli je to všeobecně známo, ale Bryan Singer "zradil" X-Meny už podruhé. Naštěstí to tentokrát nemělo tak fatální následky, jako když pro vyvrcholení originální trilogie přepustil režisérskou židličku Brettu Ratnerovi, který ani z potenciálně silného scénáře nedokázal vykřesat nějaké emoce, byť tam hrdinové prvních dvou filmů padali jako švestky. O tom, jak si pak Singer sám naběhl s novým Supermanem, se snad nemusím zmiňovat. Technicky velice nadprůměrný X-Men: Poslední vzdor není sice s odstupem zdaleka takové zklamání jako kdysi - a stejně tak osmdesátkově béčkový (čti blbý) X-Men Origins: Wolverine se dá bez očekávání v klidu přežít - ale mutanti si prostě zasloužili lepší péči. Prequel / reboot (nehodící se škrtněte) X-Men: První třída měl původně mít i režijně na starosti scenárista trojky Zak Penn, později Foxové oslovili Bryana Singera, který ke scénáři přidal několik prvků z uvažovaného spin-offu X-Men Origins: Magneto, v březnu 2010 ale odstoupil od režie kvůli závazkům na pohádkovém Jack The Giant Killer a stal se pouze producentem. V květnu najatý Matthew Vaughn, který kdysi málem režíroval díl třetí, nechal scénář opět přepsat, tentokrát ve stylu nového Star Treku, s obměněným přístupem k látce i obsazením. Ještě v dubnu letošního roku se u WGA (Sdružení amerických scenáristů) řešilo, kdo ze všech scenáristů podílejících se na vzniku snímku bude uveden v titulcích (protože tantiémy jsou vážná věc), ale vše se stihlo urovnat tak, aby premiéra počátkem června nebyla ohrožena. Když už se po Posledním vzdoru nedalo vyprávět dopředu - co bude dál (tedy ono by se dalo, ale bez Profesora X, Magneta, Jean Grey a Cyclopse) -, tak zkusili tvůrci oblíbený úkrok stranou a zpět současně - ve spin-offu a zároveň prequelu X-Men Origins: Wolverine (odehrávajícím se snad na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, původní trilogie byla situovaná do blízké budoucnosti) se dozvídáme, jak titulní hrdina přichází ke své přezdívce, adamantiové kostře, ztrátě paměti a co udělali s padouchem dvojky Williamem Strykerem. X-Men: První třída disponuje znaky prequelu ("předkračování", chcete-li), když začíná totožnou scénou jako X-Mení jednička a poté vypráví, jak se Magneto s Profesorem X počátkem šedesátých let skamarádili a zase rozkmotřili, jak Profesor založí školu pro mutanty atd. Tvůrci ale zároveň víceméně ignorovali stejnojmenný komiks a především důležité momenty z předchozích čtyř filmů, které odkazovaly k minulosti, takže snímek se ve výsledku dá těžko označit za prequel, ale spíš za nový start (reboot). Těmi spornými momenty myslím jednak první setkání obou hlavních hrdinů (Xavier v trilogii opakuje, že mu tehdy bylo sedmnáct, v novém filmu je mu spíš ke třicítce), vytvoření Cerebra (v trilogii ho Xavier několikrát označuje za svůj a Magnetův společný výtvor, proti kterému si Magneto posléze vymyslel helmu), nemluvě o flashbacku z Posledního vzdoru a závěru X-Men Origins: Wolverine datovaných zhruba do sedmdesátých, osmdesátých let, kde Profesor X chodí. Další svévolí pak je pojetí některých postav, jejichž věk se v rámci x-menovského filmového universa podivně mění nebo nelogicky zůstává skoro stejný, byť je mezi trilogií a První třídou skoro půl století - například Emma Frost, Beast, Mystique či Moira. Všechno v pořádku je u nestárnoucího Wolverina. Dobrá zpráva ale je, že pokud nejste hnidopich, X-Mení fanatik nebo jste celou kvadrilogii během posledních několika týdnů neviděli, výše zmíněné vám vadit nebude. Naopak skvadra scenáristů využila možností, jaké jim volnější zacházení s "budoucností" skýtalo, a místo nutného (a nudného - viďte, pane Lucasi?) odškrtávání povinných zastávek na cestě ke známému výsledku jsme dostali solidní příběh, který obstojí sám o sobě. I když je asi dobré při sledování vědět, kdo skončí s helmou a kdo s pleší. Naroubování na skutečnou historii kupodivu docela dobře funguje (v rámci žánru samozřejmě), na druhou stranu když zvládnete zahrnout do komiksu o mutantech holocaust, aniž byste byli pro smích, nějaká hrozící jaderná krize už je asi brnkačka. Jakkoliv neupírám leckterým scénám v Kick-Ass kouzlo a působivou dravost, celkově mě předchozí Vaughnův snímek zklamal pro svou nesoudržnost a jen zdánlivou odvahu jít proti proudu, která ovšem v průběhu vyprávění vyprchala přikloněním se k těm nejokoukanějším klišé. Vaughn tentokrát překvapil jako mnohem soustředěnější vypravěč, kterému jde nejen o detaily, ale i o celek. Stejně tak zručně kombinuje Singerovu hloubavou dospělost (kterou ovšem krotí, přece jen to pro něj není tak osobní látka) s nekomplikovaným bavičstvím Ratnera (akce mu jde od ruky minimálně stejně dobře). Noví X-Meni jsou jednoduše řečeno mnohem víc sexy a zábavnější než ti Singerovi, na druhou stranu neházejí za hlavu rozum (a cit). Leckdy prostě stačí jen naznačit než se v emocích a myšlenkách zdlouhavě rochňat. Počkám si ještě na druhou projekci, ale tenhle přístup se mi zatím pro danou látku jeví jako ideální. Největším úspěchem snímku je pro mě při všech dobrodružných eskapádách přesvědčivé vylíčení vzniku a vývoje vztahu budoucího Profesora X a Magneta. Vždyť už samotné obsazení slibovalo velké věci. James McAvoy z podstaty věci nedisponuje tak šťavnatou rolí jako kolega, ale jeho "velký humanista" Charles Xavier má tu potřebnou dávku vznešenosti a důstojnosti, zároveň však ještě mladistvý zápal. Eric Lehnsherr alias Magneto bude, doufejme, pro Michaela Fassbendera konečně vstupenkou do první hollywoodské ligy (jako byla role Wolverina pro Jackmana), kterou si beztak zasloužil minimálně rolí cinefilního poručíka Hicoxe v Hanebných panchartech. Hmatatelné charisma jeho hrdiny, hnaného a tráveného krvelačnou pomstou, zastiňuje s výjimkou McAvoyova Charlese všechny v okolí. Zpočátku lehký příběh tak graduje (i) díky těm dvěma málem do "dramatu rozměrů antické tragedie". Přeháním jen trošku. V hlavní padoušské roli Sebastiana Shawa příjemně překvapil pozapomenutý Kevin Bacon, který podává navzdory legračně znějící němčině a ruštině příjemně relaxovaný a energický výkon ve stylu starých bondovek, které byly logicky jedním z inspiračních zdrojů celého snímku. Z vedlejších rolí má největší pozornost příběh Raven alias Mystique, ztvárněné letošním oscarovým objevem Jennifer Lawrence, případně spektakulární výstřih January Jones coby Emmy Frost. Starší než náctileté diváky pak u srdce zahřejí camea, resp. malé roličky Michaela Ironsidea, Raye Wise nebo Olivera Platta.

Moje váhání mezi osmičkou a devítkou v hodnocení nakonec vyústilo k přiklonění se k nižší číslici hlavně z důvodu lehkého zklamání ze záměrné nedůslednosti retro stylizace, kterou přesazení do počátku šedesátých let přineslo. Jinak bezpochyby zajímavý soundtrack Henryho Jackmana je prostě příliš moderní, stejně jako veškerá x-menská mládež, než aby zbytečně nevyčnívaly. Na druhou stranu chápu možné obavy tvůrců, že starosvětská mutantí bondovka by byla pro současné teens asi moc velká avantgarda. Škoda. X-Men: První třída je přes všechny výtky prototypem chytré letní zábavy, kterou si lze dopřát klidně opakovaně. Víc takových!

---

Pozn.: X-Menům se věnujeme i v našem aktuálním SUPERtématu, v rámci kterého se tento týden dočkáte hned čtyř tematických článků.