Catherine Hardwicke evidentně hodně mrzelo, že ji vyšachovali z dalších pokračování jejího veleúspěšného filmového hitu Stmívání. Příběh dívky, která je citově rozpolcena mezi dvěma znepřátelenými chlapci, přičemž ani s jedním nemůže z nějakého důvodu být, a navíc si z celého srdce přeje být pokousána, ji natolik zaujal, že ve svém dalším projektu, který se tvářil být svéráznou variací na světově známou pohádku, od něj neupustila. Co na tom, že s klasickou Červenou karkulkou má její snímek, natočený podle scénáře David Johnson, jen pramálo společného. Hlavně že jsou tam zase ti urostlí chlapci z plakátu, kteří dívčí část publika mohou oslňovat svými uhrančivými pohledy a jež zachraňují křehkou dívku před nadpřirozenými, nepřátelskými nástrahami světa. Původní příběh Karkulky, nebojácné chytré dívenky, která se nenechala ošálit lstivým vlkem, jako by scenáristovi nestačil a kromě zmiňovaného Stmívání se viditelně nechal inspirovat ještě jinde... Obyvatelé od okolního světa odříznuté vesnice, kteří jako by z dob středověku vypadli, žijí v permanentním strachu z tvora z místních širých luhů a hájů, kterému se z hlubokého respektu vyhýbají a jenž nyní porušil mír, který údajně kdysi uzavřeli. Tato událost samozřejmě naruší romantickou lásku mezi zdejším mladým párem milenců a na první pohled křehká dívka, jež po většinu času nesundá červený plášť, musí všem dokazovat svou odvahu a věrnost milovanému chlapci, když se čelem postaví hrůzu nahánějícímu netvorovi, který se nakonec ukáže být jedním z obyvatelů osady. Nepřipomíná vám tohle Shyamalanovu Vesnici? Takže místo zavádějícího názvu Red Riding Hood by se více hodilo něco jako Stmívání nad Vesnicí. "Twilight look" je ostatně patrný již z traileru či plakátu, kterému dominují postavy zády k sobě stojících, záhadně vyhlížejících chlapců za tajemnou dívkou v červeném hábitu, a jenž neopomíná zásadní informaci, že se jedná o snímek "režisérky Stmívání". Pro řadu teenagerů kultovní film okamžitě evokuje i úvodní, efektní dívčí voiceover ve stylu "Milý deníčku", který po chvíli zase utichne, aby se stejně tak neopodstatněně, jako předtím zmizel, vrátil až v samotném závěru. A věcí dělaných na efekt je v Red Riding Hood požehnaně, například celková výtvarná koncepce omezená na zvýraznění teplých tónů, které na plátně přece tak hezky vypadají. S vědomím, že červená barva Karkulčina, respektive Valeriina pláště hezky kontrastuje s bílou, nechali tvůrci zapadat idylickou venkovskou scenérii sněhem, ale přitom zapomněli nechat z okolních stromů opadat ono teplé, zežloutlé listí a své postavy nechali v evidentně mrazivém počasí pobíhat v lehkém letním oblečení. Ale co už, ve světě, kde přerostlí vlci mluví, je vlastně možné všechno. Catherine Hardwicke tak okatě a účelově vykrádá sama sebe, že Red Riding Hood vlastně dobře funguje jako parodie Stmívání - pouze s tím rozdílem, že v kinech totálně propadla. Všechny ty přelety kamery nad panensky krásnou zalesněnou krajinou a pohledy shora na hrdiny dojaté nad vlastní prekérní situací vyvolávají permanentní pocit déjà vu, stejně jako povětšinou hloupé a dokola omílané dialogy o tom, jak těžké je milovat. Intertextuálním vrcholem budiž hláška "Nejradši bych tě celou snědl." Přesto, a možná právě proto, že je Red Riding Hood tak hloupý a nepůvodní film, neuvěřitelně baví i po vícerém zhlédnutí. Obzvlášť doporučuji nejen fanouškům, ale především zarytým odpůrcům Twilight ságy, protože CGI vlků a teenagerovské lásky, co hory přenáší, není nikdy dost.