Třicátník Tom (Topher Grace) je podmínečně propuštěn z psychiatrické léčebny a ubytován v rozlehlém rodinném sídle, které zdědil po rodičích (otec žil v domě delší dobu sám a spáchal sebevraždu pět dní před Tomovým propuštěním), a kde musí vydržet třicet dnů domácího vězení, než bude konečně zcela volný. Psychiatr ho zanechal s léky proti halucinacím a s radou, aby věřil svému rozumu, nikoli očím. A halucinace samozřejmě přijdou. Nebo to nejsou halucinace?
Zhruba první polovina filmu se vytasí hned několika slušnými lekačkami a působivou atmosférou prostorného, řádně rozvrzaného, obstarožního a depresivního panského sídla (emo obrazy!), po němž se Tom pohybuje, a které uvnitř skrývá nejedno tajemství a ukryté zákoutí. Strašidelný dům je sice ohrané hororové klišé, ale přitom překypující potenciálem a zároveň velmi funkční, pokud se ten potenciál podaří pořádně vytěžit. A interiéry domu v Deliriu dokážou být děsivé, aniž by si musely vypomáhat strašidly a nadpřirozenými jevy (jen párkrát se zjeví ohlodaná mrtvola a neohlodaný dobrman).
Pak je tu ještě ta věc, že Topher Grace v hlavní roli není příliš charismatický ani dost zajímavý (a ani bůhvíjak skvělý herec) na to, aby hlavní roli utáhl a zahnal svým výkonem případnou nudu tam, kde tempo vyprávění zvolňuje či upadá do opakujících se schémat. Což je trochu problém, když po 96 minut téměř nesleze z plátna. Vyloženě špatně ale zas rozhodně nehraje, pouze nevýrazně a průměrně.
„Průměrný“ je ostatně slovo, které docela trefně postihuje celý film i jeho jednotlivé složky, od režie a hereckých výkonů (je tu i pár vedlejších postav, které možná jsou a možná nejsou halucinace) až po celkové ztvárnění námětu, který měl podstatně na víc. Nadprůměrné je akorát výtvarně zdařilé a hororově působivé prostředí starého domu, to ale zas vyvažují dialogy mezi postavami, v některých případech vyloženě slabé, a sem tam značně nedomyšlená dějová realizace, pokládající logiku na lopatky.[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]











