Pokračování odlehčeného pohledu na komiksový vesmír přináší čerstvou porci mezihvězdné akce, další prohlubování marvelovské mytologie a vývoje hlavních postav i mamutí porci humoru.
Marvel Cinematic Universe (MCU) je jako rozjetá lokomotiva, která nabírá čím dál větší otáčky (i tři celovečerní filmy ročně a několik paralelně běžících seriálů). To, jak dlouho to bude ještě únosné, tu nechci predikovat, byť komiksové filmy (MCU) již dávno přestaly být zábavou pro „casual“ diváky a nyní si v podstatě kterýkoli nový film naplno užije pouze geek (a to ještě v užším smyslu coby poučený o komiksech, ale ne zase moc, aby překousnul změny dané adaptací díla), ideálně ve věku přes 30 let. Jelikož do této cílové skupiny dokonale patřím i já sám, je pro mě lehké a zároveň těžké zhodnotit film i pro zbytek diváckého spektra.
O prvních
Strážcích Galaxie se psalo, že znamenali „nový svěží vítr“ do již poněkud zajetých kolejí MCU díky tomu, že se poněkud vzdálili od ryze pozemského (dobře, trochu asgardského…) příběhu o
Avengers. „Mimozemský feeling“ už sice přinesly oba dva díly Thora, ale teprve
Strážci Galaxie se definitivně odpoutali od Země jako světa, o který ve filmech jde, a nastoupily cestu podobnou
Star Wars, třebaže to není předaleká galaxie. A druhý aspekt, díky němuž film bodoval, byl nadhled (někdo by řekl, že to je bezuzdná šílenost) a hlavně malinko peprnější humor, který z filmu nedělal úplně podívanou pro děti. A protože ucho na pověstném džbánu, se kterým se chodí v Marvelu pro vodu, pořád pevně drží, máme tu druhý díl, opět pod režijní a scenáristickou taktovkou
Jamese Gunna.
Od bitvy o Xandar uběhly zhruba dva měsíce. Skupinka dobrodruhů – Peter „Star-Lord“ Quill (
Chris Pratt), Gamora (
Zoe Saldana), Drax (
Dave Bautista), Rocket (hlas
Bradley Cooper) a (malý) Groot (hlas
Vin Diesel) – označovaných jako Strážci Galaxie dále za úplatu pomáhá nejrůznějším stranám řešit jejich problémy. Aktuálně je to národ zlatých Suverénů, které se geneticky upravený mýval rozhodne potrestat za jejich aroganci (a sebe obohatit). Celá situace nakonec vyústí v to, že se Peter setká se svým dosud neznámým otcem, který se jmenuje Ego (
Kurt Russell).
Píšu to u většiny recenzí na MCU a napíšu to znovu. Tohle není film pro každého. Jeho úzká vymezenost sice nedosahuje úrovně
třetího Kapitána Ameriky, ale i tak to není to na první seznámení s komiksovými filmy, není to pro někoho, kdo si už nepamatuje první díl. James Gunn nám předkládá ve stejném stylu o něco lepší, chtělo by se říct osobnější přístup k příběhu. Možná je to dáno tím, že jde o druhý díl, ale i tak mám pocit, že tu spousta věcí funguje lépe. Na druhou stranu u desátého vtipu doprovázeného Draxovým maniakálním smíchem už může člověk neobeznámený s jeho minulostí nabrat špatný dojem o celé postavě. Také se po „meganáloži“ všudypřítomného cynismu jen těžko přijímá pomalejší, či dokonce dojemná scéna. Scenáristicky i režijně je to obecně lepší než první díl.
Herecké výkony jsou slušné a režisér hodně sází na sehranost hlavních představitelů. Ošizeni jsme však nezůstali ani v případě vedlejších postav. Nová postava Quillova otce Ega v podání Kurta Russela je vykreslena k plné spokojenosti. V úvodní scéně jsme navíc svědky zázračného CGI omlazení, které Marvel u flashbacků začal více praktikovat už v
Ant-Manovi. Vzhledem k tomu, jak moc velký nadhled tento film má, je občas těžké poznat, kdy je pitvoření umělé pomrkávání na diváka, anebo „in-universe“ vtip, na který by měly postavy adekvátně reagovat (což ne vždy dělají). Kromě Russela jsou ve filmu přítomna i další „shledání“, která mile potěší i rozesmějí. Humor má obecně celou řadu podob od situační komiky až po pomrkávání na diváka, nebo troušení narážek na obskurní/kdysi populární témata.
Po technické stránce je to opět naprostá špička toho, co je možné dosáhnout s velkým rozpočtem. Vizuálně jde o požitek pro oko, který pouze v několika okamžicích dává poznat, že jde o počítačem zpracovanou grafiku. 3D je sice v několika ojedinělých případech pěkné, ale opět to není nic, kvůli čemu byste si vyloženě museli připlácet. Stopáž, byť přes dvě hodiny, nepůsobí jako přepálená, protože film pěkně odsýpá. Skutečná žeň nastane i v rámci doprovodných scén během a po závěrečných titulcích. Je jich celkem pět, nicméně může zamrzet to, že navzdory mnohým očekáváním nijak (nebo aspoň ne přímo) nesouvisí s příštím dílem
Avengers, kde by se oba týmy měly proti „šílenému Titánovi“ Thanosovi objevit bok po boku. Hudba
Tylera Batese bohužel naprosto zaniká v opět bohatém písničkovém repertoáru, který nese název Nejlepší songy a obsahuje spoustu vyložených „vypalováků“ povětšinou z 80. let.
V celkovém zhodnocení musím přiznat, že se mi druhý díl líbil ještě o něco víc než ten první, a pokud patříte k příznivcům prvního dílu, jde takřka o povinnost. I když je malý Groot roztomilý asi jako dvacet košíků štěňátek a většinu času by splňoval kritéria pro postavu do dětského filmu, nejsou
Strážci Galaxie Vol. 2 film, na nějž byste měli bez rozmyslu brát své děti. Jako zástupce primární cílové skupiny jsem do značné míry spokojen a věřím, že nebudu sám. Už se těším na třetí díl!
Český trailer k filmu Strážci Galaxie Vol. 2