Poslední roky se alternativou ke konvenčním a divácky vděčným detektivkám, vídaným na komerčních stanicích, staly "sociologické detektivky", s nimiž přišly kabelové stanice či streamovací služby. Tradiční otázka, kdo čin spáchal, má stále rámující funkci, protože sjednocuje celou (mini)sérii. Mnohem důležitější než zodpovězení žánrové a vypravěčské záhady, které přichází v posledních epizodách, jsou však otázky odvislé od předestřených témat (navázaných na společenské významy) a motivů (navázaných na postavy). Zároveň si tento typ "sociologických detektivek" více pohrává se serializovaným vyprávěním. V tradičních detektivkách převládá model, kdy jsou izolované případy vyřešeny vždy v dané epizodě a k nim se přidává jeden přesahující, jenž je mnohdy provázaný s osobním životem ústřední postavy či postav. Naopak onen "pracovně" pojmenovaný ambiciózní typ staví na odiv samotný proces vyprávění a strategii proměňuje v průběhu celé mini-série.

Pustina je právě takovou alternativou, ke které bychom mohli za poslední dobu z nejvýraznějších počinů řadit například Sedmilhářky (HBO) či 13 Reasons Why (Netflix). První mini-sérii zceluje otázka, co stálo za "zmizením" Míši Sikorové, druhou sjednocuje touha po odpovědi na to, co a proč se stalo na školou pořádaném večeru, třetí zase to, proč vypravěčka spáchala sebevraždu, resp. co a kdo všechno ji k tomu (do)vedl(o). Takto položené ústřední otázky, vzpírající se obvyklému "kdo vraždil, jaký je jeho či její motiv a bude dopaden?", umožňují více se věnovat různým tématům a motivům (dopadu násilí na uzavřenou komunitu, problému vyčleňování jedince či skupiny, obecně viktimizace a různých forem ismů - sexismu, rasismu atd.).    

Potíž nastává, když takto významově zatěžkaná díla vedle své tematické a motivické hutnosti odvádí pozornost ke své vypravěčské ekvilibristice. Méně to škodí pořadům, které pracují s částečnou tematickou uzavřeností na úrovni jedné epizody, jako je tomu u Sedmilhářek (např. epizoda o dětech napodobujících jednání rodičů, část o sexuálním životě vdaných žen...) či 13 Reasons Why (např. díl věnovaný liské odtažitosti mileniálů žijících na síti, epizoda o slutshamingu...). U Pustiny, která na rozdíl od dvou uvedených mini-sérií nemá stmelující komentáře (flashforwardy s glosami místních, na média zachycené flashbacky "vypravěčky"), okázalost proměny vyprávěčských strategií trčí. Vyčnívá pátý a šestý díl, protože se svým pojetím od ostatních liší (střet dvou hledisek s přeházeným pořadím, střídání několika hledisek s informacemi získanými mimoděk), i když k tomu mají dobré důvody (přenesení těžiště vyprávění z postavy matky na otce, zodpovězení otázky pohánějící polovinu mini-série kupředu, podvracení očekávání spojených s falešnými cliffhangery).

Pustina při srovnání s tuzemskou produkcí působila světově, přitom zůstávala dostatečně svá (soustředěním na rodinu jakožto vyšetřující, strategií zdržování). V komparaci s nedávnou zahraniční produkcí se ukázalo, že až tak výlučná není, protože je součástí určitého trendu či subžánru. Při vnímání v rámci něj (resp. ní - sociologické detektivky) má určité nedostatky, pořád ale zůstává silně nadprůměrným příspěvkem jak k domácí tvorbě, tak i té zámořské. (8/10)

Upoutávka na minisérii Pustina (2016)
BLU-RAY:
Pustina vyšla začátkem března (8. 3.) na obou typech nosičů pro domácí kino. Zatímco DVD je třídiskové (na prvním tři díly, na druhém taktéž, na třetím disku zbylé dva plus bonusy), u Blu-raye se vše vešlo na disky dva (každý po čtyřech dílech a na druhém přídavné materiály). Na rozdíl od Hořícího keře, který v šubrovém návleku skrýval tradiční modrý plast s bookletem, se v papírovém návleku skrývá digipack s tvářemi rodiny na vnějších stranách a pustinou na vnitřní. Součástí balení je i booklet, který není tentokrát samostatně, ale je po vzoru digibooků vlepen do vnitřní strany digipacku. Obsahuje ovšem pouze seznam tvůrců i obsazení a krátké synopse epizod, což po Hořícím keři s "miniknížečkou" obsahující informace o skutečných předobrazech postav trochu zamrzí.