V loňském roce se do kin dostaly dva filmy, jejichž scénář byl dlouhodobě na hollywoodském blacklistu, tj. seznamu výborných textů, které ovšem není snadné dostat do výroby, protože není jistá finanční návratnost. Jedním z nich byla divácká očekávání podvracející thrillerová satira Hra peněz, kterou režírovala Jodie Foster, druhým recenzované Zúčtování, které podle scénáře Billa Dubuquea natočil Gavin O'Connor.

Zúčtování není dílo, jehož realizace trvala několik let (od scénáře v roce 2011 k premiéře o pět let později), protože by bylo vykloubené z hollywoodských trendů. Problémem v očích studia a producentů nejspíš bylo, že text je původní a nezakládá se na žádném dříve existujícím a populárním produktu s předem danou diváckou základnou. Vznikl tak balíček (spojení uznávaného režiséra a herecké hvězdy s resuscitovanou pověstí díky režijní dráze a několika vhodně zvoleným hereckým projektům), který je publiku nabízen jako chytrá podívaná.

Na plakátu i v upoutávkách se používá motiv skládačky, v doprovodném dokumentu na modrém disku dokonce sám režisér poučeně zmíní, že chápe svůj snímek jako tzv. puzzle film (v titulcích překládáno jako film-rébus). Divákům a divačkám s pamětí vytane na mysl Fincherova Hra, která používala totožný motiv (dílky skládačky na plakátu) a která byla zpětně řazena do teoretického proudu postklasických filmů-rébusů, jenž jsou opojné svou vypravěčskou důmyslností i okázalostí. 

Potěcha ze sledování Zúčtování nevychází primárně z toho, že jsme přechytračováni (přece jenom je kvůli vodítkům ze dvou úvodních scén dost zvratů předvídatelných), ale z toho, že do sebe jednotlivé dílky zapadají.... a z toho, že jejich spojení odhalí další část obrázku. Vše řečené či obrazem předjímané je dříve či později zužitkováno, jako je tomu například u pozastavení se nad pollockovským obrazem, pozdější debaty o rozpornosti malby se psy hrajícími karty a závěrečnému vypointování předchozího, které je navázané i na širší vyznění "more than meets the eye" platné pro neurodiverzní i neurotypické občany a občanky. Vedle toho, že vše do sebe pasuje, jsou postupně odhalována i jednotlivá spojení. Z vyprávění s dvěma protagonisty jdoucími proti sobě (agentka vs. autista) se stává narativ s čím dál tím více různě propojenými postavami (autista chránící účetní, agentka zpovídající se šéfovi před důchodem napojeným na..., poskok antagonisty spřízněný s...). 

Vedle toho, že Zúčtování je film-rébus, cílící na publikum s oblibou nacházející vzorce hollywoodského vyprávění, je svým způsobem i superhrdinským počinem. Ve flashbacích odhalujeme origin story, až na to, že nadpřirozenou schopností je tentokrát autismus. Ten není reprezentován jako něco stigmatizujícího, jako tomu bylo před skoro dvěma dekádami v akčním thrilleru Mercury, ale jako dobře vytěžitelná schopnost, jako tomu bylo před skoro třemi dekádami v Rain Manovi. (Znalci a znalkyně asijské kinematografie by do výčtu mohli/y z poslední doby přihodit Duch boje, ve kterém je autistka dokonce akční hrdinkou schopnou si zapamatovat každý bojový pohyb a rychle se ho naučit.)

Nejdůležitější spojnice je však mezi Zúčtování a Dobrý Will Hunting o autistickém uklízeči-matematickém géniovi, za který Ben Affleck spolu s Mattem Damonem dostali Oscara za scénář. Zatímco Damon byl roky spojován s rolí Jasona Bournea, Affleck se evidentně snaží o nastartování vlastní akční franšízy. Přece jenom se o ni v poslední době méně komerčně úspěšně pokoušel Tom Cruise (Jack Reacher: Poslední výstřel, Jack Reacher: Nevracej se) či o poznání kriticky a komerčně lépe si vedoucí Keanu Reeves (John Wick, John Wick 2). Zúčtování tak nevypovídá moc o autismu (ani se o to na rozdíl od Rain Mana či Dobrého Willa Huntinga primárně nesnaží), pouze obrací dosavadní podobu jeho reprezentace (ze stigmatu na superhrdinský status), aby si Affleck mohl se svým dlouholetým kamarádem Damonem poměřovat konta a přilepšit si před akčním důchodem. 

Divácký zážitek a výsledné hodnocení se u každého bude odvíjet od toho, nakolik má rád/a vypravěčsky efektivní rébusy, které za svou zdánlivou jinakostí skrývají, že nejsou až tak odlišné od superhrdinských a akčních fláků pro etablované herce. Autista ve mně má rád, když ve vyprávění do sebe vše zapadá a styl je tomu podřízen (obsesivně vycentrovanými kompozicemi a distanci způsobující vnitrozáběrová montáž a snímání zpoza odrazových ploch), protože tak to mají rádi i neurotypičtí. Zúčtování je snímek o neurodiverzním jedinci, který je určen pro neurotypické i neurodiverzní. (8/10)

Upoutávka "Kdo vám to zúčtuje?" k filmu Zúčtování (2016)
BLU-RAY:
Zúčtování si v kinech vedlo velmi slušně, když s rozpočtem hezky autistických 44 milionů celosvětově utržilo necelých 155 milionů dolarů, aniž by za sebou mělo silnou značku. Tržby/zisk ještě navýší vydání na nosičích pro domácí kino. Vedle standardní DVD a BD edice v klasickém plastovém balení je na tuzemském trhu k sehnání o něco dražší tmavý steelbook (pracující s motivem čísel a účtování, nikoliv skládačky) s vnitřním artworkem. A ti, kdo přešli na nejnovější formát, si mohou pořídit dvoudiskové Ultra HD, ke kterému je přibalen BD disk z normálně dostupného vydání. Otázkou je, nakolik má smysl investovat víc peněz do poslední zmíněné varianty, když podle zahraničních recenzí a kritik představuje oproti modrému disku zlepšení po zvukové, ale ne až tak po obrazové stránce....