Ve snímku Krampus: Táhni k čertu tato nadpřirozená figura přijde potrestat malého Maxe, který se proviní tím, že přestane věřit na pohodu Vánoc a roztrhá dopis pro Santu Clause. Avšak místo toho, aby mu Krampus nadělil uhlí a výhružně zachrastil řetězem, tak si přijde pro něj i pro celou jeho rodinu, aby je stáhl do pekla…Hned v úvodu tvůrci filmu (v čele s režisérem a scenáristou žánrově a stylově příbuzné Halloweenské noci Michaelem Doughertym) útočí na bránice trefnou satirou, když do zvuků veselé vánoční koledy nastříhají zpomalené záběry návštěvníků nákupních center, co se do krve zuřivě bijí a navzájem zašlapávají ve snaze nakoupit dárky ve slevě na Black Friday. Všichni se tváří otráveně, děti brečí, jesličky s Ježíškem se kácí na zem… Ironický obrazový komentář k tomu, jak se svátky klidu a míru v dnešním komercionalizovaném světě změnily v přehlídku hamižnosti a stresu, pak pokračují i nadále, když k hlavním hrdinům, obyčejné americké rodince, přijedou na návštěvu buranští příbuzní z venkova, načež začne to pravé vánoční martýrium.
Čím víc ale ve filmu ubývá černého humoru a postupně se do něj začíná vkrádat standardní horor, tím víc ztrácí na zajímavosti. Pomalé budování atmosféry a vytváření předzvěstí něčeho strašidelného je po rozjeté první čtvrtině evidentním útlumem a ztracený spád a tempo pak snímek získává zpátky hodně pomalu. Pořádně se rozjede zas až v poslední třetině, kdy dojde na vraždící obživlé perníčky, děsivé sněhuláky, lidožravého klauna a podobné bizarní hororové atrakce, a nakonec i na samotného Krampuse. Ale ty řeči o ochraně rodiny, zdlouhavé pochodování po domě s nabitou brokovnicí a vyděšené koukání z okna do sněhové bouře by se klidně daly výrazně zkrátit a filmu by to jedině prospělo.S relativně nízkým rozpočtem 15 milionů dolarů se nicméně podařilo ukuchtit docela slušnou a zábavnou podívanou, která kombinuje různé žánry, motivy i styly – podobně jako v předposledním Harry Potterovi tu je začleněna i vsuvka s animovaným flashbackem, týkajícím se Maxovy německy mluvící babičky. Sem tam si vzpomenete na Tima Burtona, na Vánoční koledu, na Rare Exports nebo na jiné, ne nutně vánočně laděné horory. Pohromadě to sice nedrží úplně bezešvě, ale za doporučení to stojí. Vynikající je hudba, která velmi důvtipně čerpá z klasických koled a přetváří je v cosi zlověstného.
Příjemné je i to, že tvůrci jsou i navzdory nízké přístupnosti (od dvanácti let) relativně hardcore a dokonce i v závěru, kdy už to začne vypadat, že nakonec vyměkli, se ukáže, že opravdu nevyměkli. Kromě toho má jejich Krampus i přes hororový námět nefalšovanou vánoční atmosféru, díky které, přestože z kina půjdete spíš vyjukaní než svátečně oblažení, budete mít tendenci si prozpěvovat Rolničky, rolničky tak jako tak.[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]
