Děj je orámován tím, že Herman Melville (Ben Whishaw) navštíví starého rybáře (Brendan Gleeson), posledního přeživšího z Essexu, a nechá si od něj vyprávět, jak se coby šestnáctiletý mladík plavil na velrybářské lodi spolu s ambiciózním kapitánem (Benjamin Walker) a s jeho ještě ambicióznějším prvním důstojníkem (Chris Hemsworth). Je to sice zajímavý nápad (v závěru naznačující, proč se Melvill rozhodl nedržet skutečnosti doslova), ale moc to nefunguje. Jednak proto, že rybář do svého vyprávění zahrnuje i ty části děje, u nichž nemohl být přítomen, a zároveň je trochu podezřelé, že se v šestnácti letech plavil na lodi v roce 1820, a Melvillovi o tom pak vykládá jako vrásčitý stařec v roce 1850…
Pominu technickou stránku filmu, který vznikal z překvapivě velké části kompletně před zeleným pozadím a většina záběrů v něm je tím pádem triková, což je místy vidět tak moc, že to ruší. Naštěstí se tak ale neděje nijak často, a pokud nejste experti, stejně tomu nebudete příliš věnovat pozornost. Mnohem větší problém je v tom, že děj filmu je až příliš obvyklý a nepřekvapivý, a že do půlky prakticky pozůstává hlavně z čekání na velrybu a od půlky dál pak z čekání na konec.
Pořád jde ale o s přehledem zvládnuté řemeslo se skvělou hudbou, působivou kamerou, spoustou krásně natočených scén a kvalitními herci dobře hrajícími nadprůměrně napsané postavy. Hemsworthův zkušený mořeplavec přetéká charismatem a je férovým chlapem, na němž je sympatické i to, že za velrybami nevidí jen zlatý důl, ale majestátní a úctyhodné živé tvory, kteří mají akorát tu smůlu, že jejich tuk dobře hoří. Ron Howard (Rivalové, Čistá duše) to hezky (byť víceméně standardně) režíruje a scénář Charlese Leavitta (Svět podle Prota, Krvavý diamant) sice nepředstavuje nic bůhvíjak úžasného, ale k zahození také rozhodně není.[Recenze původně vyšla na filmovém blogu Filmspot.cz.]












