Fighter také není tak docela jen příběhem Mickeyho Warda, kluka z dělnické třídy massachuttského Lowellu, zaměstnáním pokrývače chodníků. Je tu jeho matka a manažerka, sedm sester, nová přítelkyně a především jeho nevlastní bratr. O sedm let starší Dickie, chlouba Lowellu, je bývalou boxerskou legendou, žijící z historky o vítězství nad Sugar Ray Leonardem, jedním z nejlepších boxerů všech dob, obdivu všech místních a pravidelné dávky cracku. Je pořád pohotový, vtipný a jeho boxerský talent ještě všechny drogy nestačily zničit. Docházet včas do tělocvičny trénovat svého mladšího bratra ale Dickie tak docela nezvládá. Ačkoliv jsou všichni přesvědčeni o tom, že bez Dickieho Mickey šampión nebude. Trenér zvyklý utíkat skokem z okna do kontejneru s odpadky pokaždé, když se u domu, kde se stýká se svými crack-kamarády, objeví jeho matka, bratr nebo kdokoliv, kdo by mohl něco chtít, není Mickeyho jediný problém. Ordinérní máma s cigaretou u pusy bere boxerskou kariéru svých synů jako svůj byznys, do kterého si nenechá mluvit. Kromě toho je evidentně jejím oblíbencem Dickie a není tak úplně jasné, jestli spojení "matka a bratr", které Mickeyho život ovládá, pro něj opravdu chce to nejlepší. Po fiasku s o dvacet liber těžším soupeřem Mickey skončí s rozmláceným obličejem a nejistotou, jestli má vůbec cenu dál boxovat. Barmanku Charlene raději vezme do kina na evropský art film, aby měl jistotu, že jej s náplastmi na obličeji nikdo známý neuvidí. Právě Charlene pak Mickeymu pomáhá si uvědomit, že jeho rodina ho nejen podporuje, ale zároveň, a možná i úmyslně, táhne ke dnu. Síla filmu, kterého se po dlouhých nejasnostech (scénář četl i Martin Scorsese, ale odmítl jej) nakonec ujal nepříliš známý režisér David O. Russel (Tři králové, Mám rád Huckabees), stojí především na výborně napsaných i zahraných postavách a vtipných i dojemných situacích, do kterých se člověk díky živosti postav velice snadno vžívá. Autenticitu zvyšuje dynamická kamera, která při zápasech vzbuzuje dojem, že ji najal Eurosport, i rychlý, někdy téměř vtipkující střih. Herecký ansámbl už stihl posbírat dva Zlaté glóby (Christian Bale a Melissa Leo v rolích Dickieho a matky Alice) a tři nominace na Oscara (kromě Balea a Leo ještě Amy Adams v roli Mickeyho Charlene). Výborný je ale i Mark "Marky Mark" Wahlberg v hlavní roli Mickeyho, pro úlohu boxera denně trénující už od roku 2005 a podepsaný pod filmem i jako jeden z producentů (vedle například Darrena Aronofskyho). Jeho Mickey je ze všech postav nejméně výrazný, většinou tichý a vlastně obyčejný kluk, který si musí jen ujasnit, co z toho všeho, co mu okolí vtlouká do hlavy, by měl poslouchat. Možná zkrátka proto, že je takový i skutečný Mickey Ward. Mohlo by se proto zdát téměř škoda, že je titulním "fighterem" právě Mickey a nikoliv miláček publika Dickie. Ten skončí krátce po Mickeyho neúspěchu ve vězení, projde absťákem, pekelnou scénou, kdy je konfrontován s výsledkem práce dokumentaristů HBO, o kterých si myslel, že točí film o jeho comebacku, a následně se vrací do Lowellu s odhodláním zase trénovat Mickeyho. Christian Bale v roli Dickieho navíc působí jako někdo, kdo by kvůli roli šílence i dobrovolně zešílel a jeho herectví se definitivně začíná blížit téměř denirovskému formátu. Fighter není film roku, není novým Zuřícím býkem nebo Rockym. To je však to jediné špatné, co se o tomto filmu dá říct.