Úmrtí Miroslava Ondříčka potvrdil dnes médiím jeho syn, režisér David Ondříček. Podle jeho slov byl jeho otec poslední měsíc a půl v nemocnici a poslední týden v umělém spánku. Po boku rodiny nyní i stojí kameramanův dlouholetý kamarád a bývalý československý režisér Ivan Passer, který s Ondříčkem za kamerou natočil jeden z pilířů české nové vlny, film Intimní osvětlení.
Právě Miroslav Ondříček byl od svých úplných počátků pracovně i osobně spojen se svými kamarády a souputníky, kterým byl vedle Passera ještě Miloš Forman. Všichni tři spolu debutovali na povídkovém diptychu Konkurs a Kdyby ty muziky nebyly. Ondříček pak byl až do roku 1968 jedním z předních československých kameramanů a jednou z nejvýraznějších tváří za kamerou československého filmového zázraku známého jako česká nová vlna.
S Passerem natočil krátkometrážní adaptaci Hrabala nazvanou Fádní odpoledne a posléze i celovečerní Intimní Osvětlení. S Formanem pak natočil dva ze tří jeho československých filmů, hořkou komedii Lásky jedné plavovlásky a ještě o něco hořčeji a burleskněji laděnou satiru Hoří, má panenko. Ondříček vedle Formana s Passerem spolupracoval také s Janem Němcem, nejdříve jako pomocný kameraman na Démantech noci a pak už jako hlavní kameraman na povídkových Mučednících lásky.
Už v roce 1967 si Ondříček vyzkoušel i práci za hranicemi, když se vydal do Anglie, kde zahájil spolupráci s režisérem Lindsaym Andersonem nejdříve na středometrážním Bílém autobusu a pak na kultovní anarchistické hříčce Kdyby.... V roce 1971 se vydal za Milošem Formanem do Ameriky, kde spolu natočili Taking Off. O rok později natočil s režisérem Georgem Royem Hillem film podle Kurta Vonneguta jr., válečné sci-fi drama Jatka č. 5.
Ondříček se pak na delší čas vydál zpátky do Československa, aby s režisérem Jaroslavem Papouškem natočil závěrečný díl homolkovské trilogie Homolka a tobolka a do třetice se sešel s Lindsayem Andersonem při práci na filmu Šťastný to muž. Na konci sedmdesátých let se znovu spojil s Milošem Formanem na kultovních Vlasech. S Formanem pak natočil i Ragtime a v Československu i oscarového Amadea. Za oba filmy byl Ondříček nominován na Oscara za kameru. Společnou spolupráci završili na kostýmním Valmontovi.
Ondříček v Americe nespolupracoval jen s Formanem. Z ostatních filmů uveďme alespoň dramata Svět podle Garpa a Silkwoodová. Po Valmontovi pak natočil ještě "rainmanovské" drama Čas probuzení a "baseballovou" komedii Velké vítězství. S režisérkou Penny Marshall pak natočil ještě Kazatelovu ženu a jeho poslední prací s ní i vůbec byl film Kluci v mém životě.
Po ukončení aktivní filmové kariéry pak Ondříček stál v čele České filmové a televizní akademie a před deseti lety převzal trofej karlovarského festivalu za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii. V roce 2000 obdržel Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu. Ocenila jej také Asociace českých kameramanů a v roce 2006 získal státní medaili Za zásluhy. Miroslava Ondříčka můžeme bez debaty zařadit mezi kameramany světového formátu.