Příběh Violette Leduc (Emmanuelle Devos) začíná v posledních dnech druhé světové války, kdy Violette žije na venkově s Mauricem Sachsem (Olivier Py), mužem a spisovatelem, který ji nemiluje, ale ponoukne ji k vlastnímu psaní. Violette poté vyhledá renomovanou spisovatelku a kritičku Simone De Beauvoir (Sandrine Kiberlain), které ukazuje svůj první román nazvaný Udušení. De Beauvoir její román zaujme a představuje ji společnosti světoznámých a uznávaných spisovatelů té doby, jako byli Jean Genet (Jacques Bonnaffé), Albert Camus nebo Jean Paul Sartre. I přes uznání Violettina talentu a průkopnické role v popisování ženské sexuality a emancipace je Violette sužována svým komplikovaným vztahem k matce (Catherine Hiegel), neopětovanou láskou k "chladné" De Beauvoir a celoživotním pocitem samoty a nedostatkem lásky. Synopse Violette je zřejmě díky literární povaze zobrazovaného formálně členěna do jednotlivých "kapitol", zhruba dvacetiminutových fragmentů, které jsou označeny křestním jménem té či oné postavy, jejíž osud byl nějakým způsobem svázán s osudem titulní postavy Violette. Toto členění jednak pomáhá v orientaci v příběhu i snadnější identifikaci postav a jednak tím pomáhá vzbuzovat dojem, že nesledujeme jednolitý románový proud, ale přijatelnější povídkovou formu. Zároveň se ale Provost drží chronologicky řazené dějové linky bez zbytečných samoúčelných experimentů s časem, takže se zde až na výjimky nedočkáme ani obvyklých retrospektivních skoků do minulosti. Vše se odehrává "teď a tady" v konkrétní přítomnosti.
Provost bez výraznějšího využití masek i makeupu zmapuje přesvědčivě zhruba dvacetileté životní období spisovatelky, která slovy své propagátorky a "mluvčí" Simone De Beauvior, promluvila pravdivě a nezkresleně o ženské sexualitě i nelehké úloze ženy v tehdejší "mužské" společnosti. Sama Violette Leduc představuje zajímavou paralelu k aktuální vlně eroticky laděných bestsellerů E.L. James, jejíž filmová adaptace Padesát odstínů šedi právě brouzdí světovými kiny a sklízí velký divácký ohlas, stejně jako románové předlohy této autorky. Ale Leduc si musela svou cestu v popisování erotiky v podstatě sama vyšlapat a autorce šlo v jejím psaní především o autentické vyjádření svých pocitů samoty a o pravdivé a nezkreslené vylíčení vlastního života, což z ní pochopitelně nemohlo a neudělalo autorku eroticky laděných bestsellerů, jakou je nyní E.L. James. Ačkoliv i Leduc se nakonec svého bestselleru dočkala v podobě autobiografické knihy Bastard.Provostova neexhibující režie se spoléhá vedle obsahově bohatého materiálu osudů hlavní hrdinky na herecké výkony a především Emmanuelle Devos dokázala bez zbytečných sentimentálních výlevů přesvědčivě vystihnout neutuchajicí pocit vnitřní samoty nechtěného "bastarda". Stejně přesvědčivě vyznívá i výkon Catherine Hiegel v roli Violettiny matky, která nedokázala své dceři projevovat dostatečné množství mateřské lásky. Možná jen Sandrine Kiberlain je v roli feministky De Beauvoir až příliš okatě upjatá. Částečně nahlédneme i do tvorby samotné Leduc formou citací z některých jejích děl a věrohodně působí i dobový obraz obklopující intelektuální ikony té doby.
Violette je tedy zdařilým životopisným portrétem jedné "nemilované" ženy a spisovatelky, který je díky své obecné platnosti dobře srozumitelný v každé době. I přes diváckou neatraktivitu Violette baví a ačkoliv jde o vážné drama, nudit se u ní (nebo s ní) nebudete.
