Současný věk je věkem moderních technologií, které dovedou už skoro všechno. Ať chcete, nebo ne, život bez nich je prakticky nemožný a ovládat nějakého toho pomocníka se musí naučit skoro každý. A i když nám život většinou usnadňují, skýtají i velké nebezpečí - takoví hackeři dokáží nabourat běžný život během několika málo vteřin a polapit je je velmi obtížné. O něčem takovém vypráví drama s prostým českým názvem Hacker.

V něm dojde k tomu, že neznámý hacker zlikvidoval jaderný reaktor v nejmenované čínské elektrárně, čímž způsobil velkou paniku. Jelikož už předtím zkusil něco podobného v jedné americké elektrárně, spojí se čínské a americké tajné služby, které se pokouší o útočníkovi zjistit vše potřebné. Brzy ale dojdou k tomu, že akci podnikl pomocí kódu, který kdysi vyvinul nadaný Nicholas Hathaway. Jenže ten se před časem nechal chytit a v současnosti je ve vězení, kde si odpykává patnáctiletý trest. Nezbývá tedy nic jiného než mu slíbit svobodu, když bude spolupracovat. Mladík této příležitosti využívá a pouští se do akce. Zanedlouho ale odhalí, že soupeř, proti kterému stojí, je hodně mocný a je mnohem chytřejší, než očekával.

Největší událostí filmu Hacker je to, že se s ním na plátna kin po dlouhých šesti letech vrací mnohými uznávaný Michael Mann, jehož každý počin je prakticky událost. A hned na úvod recenze se sluší napsat, že i tento je jeho klasickou prací posledních let, což mimo jiné znamená také to, že mnozí snímek odsoudí, najde se ale i nemalá skupinka těch, kterým se bude líbit.

Nečekejte tedy žádnou strhující jízdu, ba naopak si myslím, že autor natočil přesně to, co chtěl. Od začátku buduje hodně zajímavou atmosféru, která postupem času houstne a houstne a zároveň rozehrává relativně solidní a atraktivní zápletku. Už snad nikoho nepřekvapí, že vše je natáčeno na jeho oblíbený digitál (tentokrát už kompletně, předchozí filmy ještě měly nějaké fragmenty točeny klasicky), který se ovšem k podobnému techno tématu skvěle hodí (několikanásobně víc než k předcházející historické dobovce Veřejní nepřátelé). Sice chvilku trvá, než si na něj divák zvykne, posléze už mu to ale ani nepřijde a naopak to umožňuje dostat se blíž dění a všem postavám.

Mann je natolik zkušený režisér, že ví, kdy a jak celý film oživit. V tomto případě neváhá sem tam použít nápadité záběry do útrob počítačů, na různé blikající drátky a konektory a také pohledy zpod klávesnice, které jsou velice invenční a zajímavé. Ocenit musím i hudební doprovod, který je tedy docela standardní, jenže krom Harryho Gregsona-Williamse ho tvořil i Atticus Ross, jehož motivy, kterých tedy není moc, ale přijdou vždy v pravou chvíli, nepochybně poznáte a zážitek se tím pádem dostane do trochu jiné roviny.

Naprostým vrcholem pak je akce, jíž tu také bohužel není bůhvíjak mnoho, když už se na ni ale dostane, je se nač dívat. Výbuchy, přestřelky a syrové a docela brutální souboje jeden na jednoho vypadají a především znějí jinak než devadesát devět procent hollywoodské produkce, což je opravdu moc fajn, na druhou stranu se s tím u Manna vlastně počítá, protože si na to vždy potrpěl. Zajímá-li vás, jak by nějaká ta "střílečka" vypadala v reálu, podívejte se na nějaký jeho film a budete mít, řekl bych, docela dobrou představu.

Jasnou hvězdou Hackera je titulní Chris Hemsworth, který svému charakteru dodává nepopiratelné charisma a dělá z něj sympaťáka, jemuž zkrátka nelze nefandit. Ostatní už víceméně hrají jen druhé housle, takže film opravdu stojí a padá s ním a je moc dobře, že představitel Thora vše zvládl na výbornou a na jeho nejslavnější postavu si ani nevzpomenete. Jedinou, která s ním drží krok a má větší prostor, je pro většinu publika neznámá Číňanka Tang Wei, která využívá své šance na maximum a je rovnocennou partnerkou ústřednímu představiteli. 

Je vlastně obrovská škoda, že příběh není přímočařejší, ale zbytečně překomplikovaný, nevyvaruje se logických děr a těžko se v něm občas vyznává, protože to kazí vesměs pozitivní dojmy. Zamrzí trochu i samotné finále (ovšem výtečně natočené) připomínající "pouhou" béčkovou naháněnou. Je také pravda, že to celé mohlo a asi i mělo být kratší, protože tempo je vskutku hodně pomalé, takže se může stát, že se sem tam dostaví nuda, což není nikdy úplně příjemné. Zůstala-li by stopáž pod dvěma hodinami, asi by to filmu jen a jen prospělo. Stejně tak by mu prospěl i mnohem lepší a charismatičtější záporák.

Hacker tedy vyžaduje poměrně dost divácké tolerance a trpělivosti, pokud mu ale dáte šanci a patříte do fanklubu Michaela Manna, měli byste s ním být na výsost spokojeni, i když se tentokrát nedočkáte chytrého a strhujícího příběhu a žádných zapamatovatelných scén. V kontextu jeho filmografie se tak zařadí mezi výborné záležitosti, které si ale asi mockrát v budoucnu pouštět nebudete. Otázka je, zda to až tak moc vadí. 

Oficiální trailer filmu Hacker / Blackhat