Až se zanedlouho budou sestavovat různé filmové žebříčky za rok 2014, v kategorii nejvýnosnějších žánrů bude hodně vysoko nepochybně horor. Letos jich vzniklo opravdu hodně, většina z nich nebyla příliš nákladná a taktéž z pokladen vydolovala hodně slušné sumy, o což jde především. S jejich kvalitou už to bylo mnohem horší, ale to producentům zas tak nevadí. Zatím posledním zámořským žánrovým hitem se stal snímek s prapodivným názvem Ouija, který aktuálně můžete vidět i v našich kinech.

Ouija (čti: "uídža") je dřevěná desková hra, pomocí které můžete komunikovat s duchy. Při jejím hraní ale musíte dodržovat několik pravidel, mezi které patří třeba to, že ji nikdy nesmíte hrát sami. To porušila mladá Debbie a zaplatila za to svým životem - ve svém domě se oběsila. Její kamarádi této skutečnosti nedokáží uvěřit a snaží se přijít na to, proč dívka plná života z ničeho nic leží v rakvi. Při pátrání v její pozůstalosti objeví i tuto hru a rozhodnou se, že ta by mohla zodpovědět několik zásadních otázek. Netrvá ale dlouho a všichni se přesvědčí o tom, že udělali největší chybu svých dosavadních životů, o které dost možná brzy přijdou.

Po přečtení synopse samozřejmě zkušenější divák nemůže čekat žádné zázraky, jde tak spíš o to, zda se film dostal alespoň na hranici snesitelného průměru. A odpověď je bohužel záporná, protože Ouija oproti bohaté konkurenci nemá absolutně nic, čím by byl zajímavý, nápaditý nebo jakkoli jinak odlišný. Od začátku je tu všechno špatně a situace se příliš nezmění ani s uplývajícím časem.

Sluší se zmínit to, že jde o režijní debut scenáristy Stilese Whitea, jehož dosavadní filmografie vypovídá o lecčems. Pravidla žánru sice evidentně zná, jenže se mu je zoufale nedaří realizovat. O atmosféře, kterou se od počátku snaží budovat velmi lacinými prostředky (potemnělé prostředí, zjevující se duchové, rádoby temná a "nepříjemná" hudba), si můžete nechat jen zdát, protože tu neprobleskne ani náznakem. Tím pádem nefungují ani očekávatelné lekačky a jakési stupňování napětí. Po většinu stopáže se navíc divák bude nejspíš dost nudit, což také na celkových dojmech moc nepřidá.

O ději se prakticky nedá říct vůbec nic, protože de facto žádný neexistuje, nenabídne byť jen minimální překvapení a opírá se o tunu tisíckrát viděných klišé, s nimiž se nepokouší nějak pracovat, ale jen jsou rutinně naskládána za sebe. S tím souvisí i elementární logika, jíž se tvůrci zdaleka vyhnuli a chování postav je tak zcela mimo jakoukoli realitu. To už pak ani nikoho neudiví, že momenty, které by měly být děsivé, jsou nechtěně směšné.

To je vůbec jeden z nejzásadnějších problémů filmu - bere se totiž až příliš vážně a absentují v něm jakékoli pokusy o záměrný humor, a to je určitě špatně, protože podobné nepodarky něco takového zoufale potřebují už jen kvůli tomu, aby pomrkly na diváka, že vše zase není tak seriózní, jak by se mohlo zdát. Tvůrci sice sami mluví o tom, že jde vlastně o teenagerovskou vyvražďovačku, podobná prohlášení jsou ale zcela mimo, protože na slasher je tu málo krve, vražd, brutality, zkrátka úplně všeho.

S levnými náklady jde ruku v ruce také obsazení začínajícími mladými tvářemi, které jsou v tomto případě snadno zaměnitelné, a to i protože prostě nemají co hrát a jsou nuceny jen pronášet nudné a několikrát slyšené repliky. Není mezi nimi ani nikdo obzvlášť sympatický, takže to má divák opravdu hodně těžké s tím, aby tu hodinu a půl (subjektivně se to ale zdá mnohem delší) nějak vydržel.

Je tak velmi smutné a zároveň signifikantní, že na Ouije je tím nejzajímavějším krkolomný název ústřední hry (jeho výslovnost asi byla problémem pro všechny, protože je tu zmíněn snad jen dvakrát). Jinak je to jen sterilní, přespříliš korektní a směšný horor, který z hlavy vyprchá prakticky hned po skončení závěrečných titulků a zanikne v záplavě jiných a v drtivé většině i povedenějších žánrovek.

Český trailer filmu Ouija / Ouija