Konec roku se nezadržitelně blíží, a to ve filmovém světě znamená, že se na nás brzy začnou hrnout různé oscarovky a snímky, u nichž se počítá s potenciálním oceňováním (ačkoli u nás je uvidíme většinou začátkem roku následujícího). Faktem nicméně je, že závěr letopočtu 2014 má při vší úctě ke všem dalším titulům nejočekávanější už jen dva. Jedním z nich je psychologická krimi Zmizelá, která startuje v těchto dnech.

"Zmizelou" je manželka Nicka Dunna Amy, která se beze stopy ztratí právě v den jejich pátého výročí. A ač se manžel snaží, seč může a organizuje velké pátrací výpravy, rozhodně se nechová jako někdo, kdo utrpěl velkou ztrátu a v jeho výpovědích navíc mnoho věcí nesedí. Média se případu okamžitě chytí a sledují ho prakticky minutu po minutě, což nikomu na klidu nepřidá. Vyšetřující policisté se tak snaží odhalit pravdu, jak to vlastně s tímto vztahem bylo a zda má Nick se zmizením své ženy opravdu něco společného, jak naznačuje mnoho důkazů.

Film je adaptací stejnojmenného románu Gillian Flynn, který se velmi rychle stal (nejen) americkým bestsellerem a snáší se na něj samá chvála. Pokud ho neznáte (stejně jako zatím já), vřele doporučuji si o ději nic nezjišťovat a seznámit se jen s oficiální synopsí, která je v tomto případě výstižná a zcela dostačující. Je pravda, že se může zdát dost tuctová a zaměnitelná, proti čemuž vlastně nelze nic říct, jenže je tu jeden zásadní fakt, který náhled na věc zcela změní.

Režisérem filmu je totiž uznávaný David Fincher, jenž navíc dostal k dispozici scénář, který napsala sama autorka předlohy. A je opravdu fascinující sledovat, jak jeho styl, který se v posledních letech příliš nemění, stále funguje a nabízí nové možnosti, jak vyprávět příběh, aniž by se začal opakovat nebo vykrádat sám sebe. Hlavní devízou je v tomto případě právě příběh. 

Ten nahlíží na ústřední zápletku z pohledu manžela i ztracené manželky. A jelikož oba dva jsou přiznaně nevěrohodní vypravěči, má Fincher možnost rozehrát skvělou hru s divákem, kterého si vede tam, kam potřebuje, občas mu odhalí nějakou stopu a tím mu dopřeje náskok, jindy ovšem některá tajemství prozradí až společně s hrdiny. Skládat si tyto střípky dohromady je uchvacující a vzhledem k přístupu a zkušenosti autora se naštěstí nestane, že by se pointa dala odhalit dřív, než on sám chce. 

Jeho chladná a odosobněná režie, na kterou jsme v posledních letech zvyklí, k tomuto tématu naprosto padne, protože díky ní naštěstí nemáte tendenci stranit nějaké postavě a můžete se tak spíše soustředit na hledání pravdy. A času budete mít dost, protože tempo rozhodně není strhující a všechno plyne dost pomalu a nějaká zásadnější akční scéna tu není ani jedna. Měl-li bych film k něčemu přirovnat, tak bych napsal, že jde o něco mezi Zmizením, Zodiacem a Muži, kteří nenávidí ženy.

Ti, kteří režisérovu tvorbu sledují, nikterak nepřekvapí, že kooperace výtečné hudby (i když mnohdy jde o směs různých znepokojivých zvuků) a obrazu je naprosto famózní a vytváří velice zvláštní stíšněnou až hypnotickou atmosféru. Naprostým vrcholem pak je z tohoto hlediska jediná opravdu krvavá scéna, v níž naplno vynikne, jak Fincher umí využít hudebního doprovodu k tomu, aby zprostředkoval jedinečný zážitek, který dlouho nedostanete z hlavy.

Mnohé navíc potěší, že mimo ústřední linie se tu dá najít několik dalších jemných přesahů v podobě úvah nad tím, jak moc média utváří názor společnosti, jak je velmi těžké nenechat se jimi manipulovat a v neposlední řadě i nad institucí manželství jako takové a nad tím, že někdy věci nemusí být tak, jak se zdají a pravdu se nikdy nikdo nedozví, i kdyby sebevíc chtěl.

K brilantnímu výsledku přispívá i výtečné obsazení, v němž jednoznačně vyniká Rosamund Pike, o níž by se dalo napsat hodně, což by ovšem znamenalo značně spoilerovat, takže musím zůstat jen u toho, že je fantastická a mnohé nejspíš překvapí. Ben Affleck odvádí svůj standard posledních let, to tedy znamená, že je velmi dobrý, ale občas se nevyhýbá typické prkennosti a prázdným pohledům. Na jeho castingu jde nejvíc vidět, jak moc Fincher ví, co dělá, protože vysmívaný herec se do role nepřesvědčivého a místy toporného manžela dokonale hodí, takže své zápory může tentokráte využít jako přednosti. I další jsou ale obsazeni naprosto přesně a i ta nejmenší role je odehrána výborně. 

Od plného počtu tak Zmizelou dělí vlastně jen malinko přetažená stopáž, několik konců a paradoxně chybějící větší pointa a také to, že v ní nenajdete jedinou scénu, která by s vámi nějak emocionálně zamávala (ačkoli ona zmiňovaná "krvavá" k ní má hodně blízko) a tím pádem by se dostavilo ono pověstné mrazení v zádech. To ale vůbec nic nemění na tom, že vysoká očekávání, která byla na film kladena, jsou naplněna a opět se jen potvrzuje, že točí-li něco David Fincher, vždy je to událost. I proto ho má drtivá většina fandů tak ráda.

Oficiální trailer filmu Zmizelá / Gone Girl