Oscarový Marlon Brando, famózní Al Pacino a další hvězdy v legendární mafiánské sáze Francise Forda Coppoly. Podle románu Maria Puza vznikl jeden z nejdůležitějších a nejlepších filmů všech dob, který můžete nyní znovu vidět v kinech.
Málokterý filmový přepis knihy se stal slavnější než jeho předloha.
Kmotr je jedním z nich. Možná je to tím, že sám autor předlohy Mario Puzo se na scénáři podílel. Ani on, ani režisér Francis Ford Coppola určitě při psaní netušili, že stvoří legendu. Vždyť sága rodu Corleonů se jí brzy po svém uvedení stala a dodnes je považována za jeden z nejlepších filmů všech dob. Děj asi znají všichni, přesto připomenu. Vito Corleone je hlavou mafiánské rodiny, která pro něj znamená všechno. Uznávají ho a respektují i ostatní klany, což se ale změní ve chvíli, kdy jim otevřeně řekne, že obchodu s narkotiky se jeho rodina účastnit nemíní. Začíná válka mezi mafiány. Který z Vitových synů přežije, aby po otci stanul v čele rodiny Corleonů?
<#obrazek "4663,4664,4665,4666,4667,4668,4669">
Vznik snímku nebyl vůbec jednoduchý. Nabídku režírovat dostali takoví tvůrci jako Sergio Leone (který se věnoval vlastnímu gansterskému opusu
Tenkrát v Americe) nebo Peter Bogdanovich (ten místo toho natočil
Co dál, doktore?). Coppola se ještě vzhledem k svému italskému původu bál, že celý snímek bude hlavně oslavou mafie a násilí. Vzhledem k tomu, že byl zadlužený kvůli překročenému rozpočtu Lucasova snímku
THX 1138, který produkoval, režie se nakonec chopil. Doporučoval mu to mimochodem i sám George Lucas.
Také Puzo psal knihu jen proto, že se chtěl vymanit z dluhové pasti. Problémy byly i s obsazením herců. Marlona Branda nemohlo studio dlouho zkousnout a pošilhávalo po Laurenci Olivierovi. Ten ale z důvodu nemoci roli nepřijal a Coppola poté tak dlouho trval na Brandovi, až mu to vedení studia při splnění určitých podmínek (Brando dostane menší plat než obvykle, natočí testovací záběry a nebude zdržovat natáčení) nakonec povolilo. Stejně obtížné bylo i obsazení klíčové role Michaela Corleona. Coppola přišel se skoro úplně neznámým Al Pacinem, což bylo něco neslýchaného. I přestože mu studio podstrkovalo taková jména jako Robert Redford, Dustin Hoffman nebo Jack Nicholson, Coppola trval na někom, kdo vypadá jako Italoameričan, a Pacina si vyvzdoroval.
Nakonec si mohli mnout ruce všichni, protože
Kmotr byl jednoznačný úspěch. Při svém šestapůlmilionovém rozpočtu vydělal neuvěřitelných 245 milionů dolarů a samozřejmě vydělává i nadále. Získal také tři Oscary za Nejlepší film, Nejlepší adaptovaný scénář a Nejlepší mužský výkon v hlavní roli pro Branda (ten si pro sošku nedošel a za sebe poslal indiánskou herečku Sacheen Littlefeather na protest proti tomu, jak filmový průmysl zachází s původními obyvateli kontinentu) a na dalších osm byl nominován.
Jedna z prvních velkých mafiánských ság se stala vzorem pro všechny následující. Mafii chápe na rozdíl od předchozích filmů jako reakci na korupci celé společnosti. Snímek zobrazuje rodinu Corleonů jako mocnou a bohatou, vyhýbá se explicitnímu zobrazování jejich každodenní "živnosti", zahrnující prostituci, gambling či vydírání. Gangsteři jsou nezvykle představováni jako psychologicky propracované, složité postavy. Vliv na snímky typu Scorseseho
Mafiáni nebo seriál
Rodina Sopránů je nepochybný. Až dostanete nabídku, kterou nelze odmítnout, nebo vám někdo oznámí, že jistý člověk spí s rybami, případně, že je čas zalehnout na matrace, uvědomíte si, jak slovník
Kmotra pronikl do každodenního života.
V celém filmu je dokonalé snad úplně všechno. Kdybych měl ale vyzdvihnout jen jednu věc, určitě by to byla fascinující proměna Al Pacina alias Michaela z ušlápnutého syna, který chce z mafiánského života ven, v charismatickou a nekompromisní hlavu rodiny. Člověku běhá mráz po zádech.
Kmotr má i přes své staří a ohromnou, takřka tříhodinovou délku stále i dnešnímu divákovi co dát, a přestože akce je tu minimum, ani chvilku nenudí. Takové filmy se dnes už netočí.
Herecké výkony jsou vesměs brilantní, muzika uhrančivá a scéna, kdy se křest malého dítěte prolíná s pomstou všem zrádcům, je neuvěřitelně mrazivá, syrová a filmově dokonalá. Každý obraz a dialog má svůj význam a sílu a žádná vteřina není navíc. O tom se ostatně můžete přesvědčit právě v těchto dnech, kdy si
Kmotra můžete (společně s druhým pokračováním) vychutnat na velkém plátně v digitální kvalitě. A že si to tenhle film zaslouží, si buďte jisti.