Následující výběr si neklade za cíl sestavit žebříček deseti skutečně nejlepších výkonů Robina Williamse, jelikož jeho kariéra - a tudíž i filmografie - je velmi obsáhlá a autor těchto řádků neviděl vše. (S Williamsovou frekvencí, kdy zvládal až osm filmů za rok, to ani mnohdy není v diváckých silách.) Proto tuto desítku berte spíše jako upozornění na opomíjené tituly, které by neměly uniknout vaší pozornosti, zvlášť nyní, když je dobré si připomenout Williamsovu hereckou variabilitu.
Pepek námořník (Robert Altman)
Jednoznačně nejprapodivnější položka ve filmografii nejenom Robina Williamse, ale i - a to především - Roberta Altmana. Celovečerní hranou adaptaci Pepka námořníka lze chápat jako vyvrcholení Altmanových žánrových subverzí, z nichž stojí za zmínku spíše ty zdařilejší ze 70. let, tj. protiválečná satira M.A.S.H., western McCabe a paní Millerová či neonoir Dlouhé loučení. Pepek námořník je hrdě pokleslá podívaná, která je velmi věrná svému animovanému/komiksovému předobrazu, a to včetně hereckých výkonů. Kdo postavu zná, ví, že má povětšinou jeden specifický výraz na tváři, a ten Robin Williams napodobuje velmi věrně. Až je s podivem, že mu to nezůstalo. Přesvědčit se můžete na vlastní oči (a vzhledem k hudebnímu výstupu i uši) níže, protože přikládáme klip z vrcholné sekvence filmu: 
Svět podle Garpa (George Roy Hill)
Svět podle Garpa měl premiéru roku 1982, což je dva roky poté, co byl do kin uveden Pepek námořník, který se navzdory své podivnosti nikdy nestal kultem. Oba snímky ale dobře ukazují Williamsův široký herecký rozptyl. Adaptace Johna Irvinga je ale důležitá i z jiného důvodu, která bývá v případě textů o představitelu ústřední role opomíjena. Vybíral si role, které jsou angažované v otázkách práv menšin, což velmi dobře dokládá postava Garpa, jehož (fiktivní) matkou je feministka a dobrým přítelem transvestita. Vedle toho je ale obdivuhodná Williamsova schopnost uhrát jednu postavu napříč různými obdobími od jejího dospívání až po dospělost, a to pouze vhodně zvolenou mimikou, způsobem mluvy apod.
Dobrodružství barona Prášila (Terry Gilliam)
Pokud jste si mysleli, že nejbizarnější rolí Robina Williamse byl Pepek námořník, nejspíš jste neviděli Dobrodružství Barona Prášila, ve kterém je jeho hlava odpoutána od těla, protože si nikdy nerozuměly. Podle mnohých nejhorší snímek ex-Pythona Terryho Gilliama, který je v našich končinách porovnáván s klasikou od Karla Zemana, je dokladem toho, jak obrovskou škálu různých poloh dokáže Williams vystřídat na malé ploše: od hlavy-intelektu přes tělo-fyzično, kdy se charakter postavy promění hned několikrát během pouhých tří a půl minut. Propadák nominovaný na 4 Oscary (výprava, kostýmy, masky, vizuální efekty) ale znamenal navázání spolupráce s Gilliamem, která byla zúročena o tři roky později v Králi rybáři, ve kterém taktéž balancoval mezi různými polohami (profesor historie vs. blázen). 
Čas probuzení (Penny Marshall)
Za Čas probuzení byl Williams nominován na Zlatý Glóbus a v médiích bylo reflektováno, že přechází od komediálních k dramatickým rolí (viz video níže, kde o tom vede řeč s Jimmy Carterem). Rok předtím byla totiž uvedena Společnost mrtvých básníků (1989) a dva roky před ní Dobré ráno, Vietname (1987) - snímky, za které byl nominován na Oscara v kategorii Nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli. Je ale paradoxní, že k takové změně vnímání vůbec došlo, protože Williamsovy slavné komediální role byly především televizní (seriál Mork a Mindy, filmy jako Ty nejlepší časy a Klub Ráj nebyly nikterak výrazné ani v kariéře svých režisérů) a již na počátku 80. let hrál v ceněném dramatu Svět podle Garpa. Biografické retro drama Penny Marshall ukazuje, že Williams zvládá i polohy, které nejsou na hraně přehrávání (někdy za ní). Měl ale tu smůlu, že v podobných případech bývají vyzdvihováni spíše ti herci, kteří hrají mentálně narušené postavy, jež bývají vnímány jako výzva. 
Hamlet (Kenneth Branagh)
Hamlet je především spojován s osobou Kennetha Branagha, který si po siru Laurenci Olivierovi monopolizoval shakespearovské adaptace, ale nemělo by se zapomínat na to, že má i velmi dobrou ruku při poměrně netradičním - proti typu herců jdoucím - castingu. (O Branaghových volbách, proč koho obsadil a jak k obsazování vůbec přistupoval, více v tomto videu.) Adaptace je ve filmografii Robina Williamse příznačná tím, že je jedním z mnoha projektů, které zvládl během jednoho roku. Vedle více než čtyřhodinového Hamleta byly totiž ve stejném roce (1996) uvedeny do kin další historické drama Bomba pro Greenwich, queer komedie Ptačí klec, v níž ztvárnil jednu z hlavních rolí, nevydařený experiment Jack, kde hrál titulního Jacka, a na video putoval Aladin a král zlodějů, kde znovu namluvil kultovní postavu džina. 
Ptačí klec (Mike Nichols)
Pro Mika Nicholse jsou ústřední vztahy, resp. to, co je ve společnosti přijímáno jako normotvorné a co je již neakceptovatelné (viz vivisekce manželství v Kdo se bojí Virginie Woolfové?, láska dvou věkem vzdálených lidí v Absolventovi či seznamování se v odcizené době v Na dotek). Adaptace divadelní hry Elaine May a Jeana Poireta je toho dokladem, protože na komediálním půdorysu rozehrává hru, v níž homosexuální pár před rodiči snoubenky syna jednoho z nich musí předstírat tradiční heterosexuální rodinu. Role homosexuála může snadno sklouznout k urážející karikatuře, jako se to stalo v řadě komedií fungujících na bázi sitcomu. Robin Williams ovšem dokázal vybalancovat komediální a dramatickou polohu, feminní rysy osobnosti nepřehánět a ztvárnit komplexní postavu s bohatým vnitřním světem, jak dokazuje klip pod tímto odstavcem.
Jak přicházejí sny (Vincent Ward)
Rodinný film? Ani náhodou! Hlavní postava (hraná Robinem Williamsem) zemře během prvních patnácti minut, jeho filmová manželka spáchá sebevraždu - a děti jim zemřely před prvními titulky. Vskutku netradiční role pro někoho, kdo rok předtím dokončil disneyovku Flubber a ve stejném roce šla do kin melodramatická kýčovina Doktor Flastr. Williams se snaží, seč může (a v dramatických polohách při rozhovorech se svou ženou je výborný), ale styl mnohdy vítězí nad vyprávěním, resp. nad překombinovaným scénářem a nesoudržnou vizí světa tvořeného ze vzpomínek, snů, nočních můr apod. Přesto byste tento projekt neměli minout, pokud jste ho neviděli, protože ohlasy na něj jsou velmi rozporuplné. A jedna věc je nezpochybnitelná: ambice (jak režiséra kladoucího důraz na styl, tak Williamsova snaha střídat různý typ rolí a jít proti svému zavedenému - komediálnímu - typu). 
Expres foto (Mark Romanek)
Rok 2002 byl pro Robina Williamse zlomový, protože se objevil hned ve třech filmech, které narušily jeho image rodinného chlápka. V Insomnii ztvárnil racionálně uvažujícího vraha, který má nad detektivem psychologickou výhodu. V černé komedii Smoochy sociopata, který se chce zbavit své konkurence v branži pro dětskou zábavu. A v Expres foto, svém nejsoustředěnějším výkonu vůbec, ambivalentní postavu, u které není až do samého závěru jisté, jestli vyhlédnutou rodinu ohrožuje, nebo naopak ochraňuje. Bezchybný minimalistický výkon založený na řeči těla a jinak posazeném hlasu patří k Williamsovým nejlepším.
Insomnie (Christopher Nolan)
Expres foto mělo v zahraničí rozporuplné ohlasy, a to hlavně kvůli konci, který byl na žádost studia, ale proti záměrů tvůrců předěláván na základě ohlasů z testovacích projekcí. U nás šel celovečerní režijní debut videoklipového režiséra Marka Romaneka pouze na videokazety, a tak Insomnie uvedená v kinech působila jako průlomová/zlomová Williamsova herecká kreace. Do jisté míry tomu tak je, protože zatímco v Expres foto či Smoochym se vyprávění omezuje především na něj, v Insomnii tvoří paralelní postavu k detektivovi ztvárněném Alem Pacinem. Ne že by se na hereckém projevu nepodepisoval styl, kdy je odlišnost a zároveň podobnost mezi oběma postavami daná jejich oblečením. Ovšem konkurovat zdatně Pacinovi svede málokdo a Williamsovi se to bezpochyby povedlo, zvlášť když jeho vrah dovede zneklidnit tím, že působí jako chlapík od vedle. 
Konečný sestřih (Omar Naim)
Konečný sestřih je další z titulů, které u nás vyšly pouze na videu, což je z hlediska ekonomického potenciálu filmu docela pochopitelné rozhodnutí distributora. Sci-fi thriller se zajímavou premisou o člověku, který sestříhává videa, jež mají připomenout zesnulého. V čem je sci-fi element? V tom, že se tzv. final cut dělá ze záznamu, který byl pořizován v průběhu celého života díky do očí implantovanému zařízení. V čem je thrillerový prvek? Člověk zodpovědný za "rodinná videa" objeví něco, co mělo zůstat ostatním skryto. Potenciál zůstal nevytěžen (obzvlášť v rovině fungování fikčního světa a prokreslení motivací postav), ale Konečný sestřih slouží jako další doklad Williamsovy volby ambiciózních projektů v prvních pár letech nového tisíciletí. Jeho výkon je - stejně jako ve dvou předchozích případech - tlumený, čemuž napomáhá i styl, kdy je povětšinou umísťován až do dalších plánů. 
Na rozdíl od předchozích tematických nej, které vždy věnujeme vybrané předčasně zesnulé osobě, se toto nezaměřovalo na "nejlepší výkony". (Ačkoliv při nejmenším Insomnie či Expres foto by se mezi ně daly bezpochy počítat.) Cílem článku bylo představit Williamsovy méně známé role a poukázat na široký rozptyl, který je pro jeho filmografii příznačný, přestože byl zaškatulkován jako komediální herec. Na svůj největší - alespoň z komerčního hlediska - úspěch již nenaváže, ale stále ho můžeme vidět v několika filmech, které stihnul před svou sebevraždou dokončit.Kterou roli Robina Williamse máte nejraději vy?
