Poté, co se americký herec a dnes už ikona akčního filmu vzdal svých politických ambicí (upřímně řečeno, jako guvernér Kalifornie díru do světa opravdu neudělal) se vrátil tam, kam podle svých fanoušků patří, tedy na stříbrné plátno (případně na jiná média). Jeho návrat proběhl pozvolna. Po malém cameu v jedničce Postradatelných si poněkud spravil chuť v jeho pokračování, kde se jeho role přeci jen o něco rozšířila. Pak se objevil po boku dnes už svého přítele, kdysi největšího filmového rivala, Sylvestera Stallona v Plánu útěku. Konečně si Arnold začal opět věřit na sólové akce a tak jsme ho viděli nejdříve v Konečné a o něco později (v našich kinech však ne) i v aktuální Sabotage. V tomto roce se Arnold objevil ještě v trojce Postradatelných a právě dotočil zombie horor Maggie.

Jak je tedy možné, že tento stále tak oblíbený herec a legenda najednou nedokáže svými novinkami přitáhnout do kin více lidí než, zdá se, jen skalní fanoušky? Už Konečná naznačila, že o Arnolda prostě není v novém tisíciletí takový zájem, jako byl na konci toho minulého, kdy pokladnám kin spolu s akčním kolegou Stallonem dominoval. Oldschoolové akční hvězdy, dnes už v důchodovém věku, to prostě dnes nemají lehké, aby se prosadily v éře Transformerů, Avengerů a nejnověji například Opic. Každopádně Sabotáží (čtenáři snad prominou, že jsem si původní název kvůli snadnějšímu zacházení dovolil počeštit) by měl všechny své skalní fandy určitě potěšit. Jedná se totiž o drsný a nekompromisní thriller se "starým dobrým Arnoldem".

Zápletka filmu se točí kolem drsné partičky speciálního komanda z protidrogového, kterému velí zkušený "Breacher" (Arnold Schwarzenegger). "Chlapci" svádí tvrdé boje s mexickými drogovými kartely, které se neštítí nejbrutálnějších praktik. To brzy na vlastní kůži zjistí někteří z členů týmu, poté co při jedné akci tým kartelu ukradnou 10 milionů dolarů, které si chtějí rozdělit mezi sebe. Peníze ovšem zmizí i jim a nikdo z nich netuší, kdo tuto sumu vlastně vzal. Jednotliví členové se začnou podezřívat navzájem a zároveň musí čelit brutálním útokům kartelu a jejich zabijáků. Posléze začne vysvítat, jak to bylo. Za vším samozřejmě stojí nejstarší a nejvděčnější filmový motiv – pomsta.

Sabotáž je od začátku do konce ultradrsnou podívanou plnou ultradrsných hlášek, ve které se jedním dechem střílí a kleje. Na rozdíl od Konečné tu nenajdeme odlehčení v podobě humoru, ani toho černého nebo sebeironického, z kterého těží Postradatelní. Zda je to klad, nebo zápor, si rozhodněte sami. Co se ale Sabotáži upřít nedá, je její profesionální řemeslná úroveň a slušné tempo vyprávění, respektive krvavé řeže. Arnold se vrací do časů Komanda a Likvidátora, a ač dal režisér David Ayer filmu velký punc autenticity a pseudodokumentárnosti, jde o stejný druh nerealistické brutální záležitosti jako v době Komanda nebo Běžícího muže. Na prvním místě tu zkrátka stojí drsná brutalita a násilí (i slovní) a vše ostatní je tomu podřízeno. 

To je myslím i důvod, proč většinové publikum na podobné filmy už neslyší. Chybí tomu právě ona nadsázka a absurdita, kterou měly Arnoldovy klasické tituly z osmdesátých let. Samotné násilí a brutalita prostě do kin rodiny s dětmi nepřitáhnou. Sabotáž je dost podobná nedávnému tematicky podobně laděnému Konzultantovi, aniž by režijní styl Ridleyho Scotta nesl nějakou větší podobnost s režijní metodou Davida Ayera. Ten zdá se má patent na podobný druh drsně laděných realistických thrillerů, což dokázal už svými debutovými Drsnými časy.

Sabotáži nicméně na větší míře přesvědčivosti ubírá zbytečně překombinovaná zápletka, ve které se stále řeší, kdo sebral peníze a málo prostoru je tu věnováno samotné pomstě. Ovšem závěrečných deset minut, ve kterých zaúřaduje Arnold, stojí za to. Ač tu má hlavní slovo, jedná se o akční ansámblovku, ovšem s méně hvězdnými jmény než například "konkurenční" Stalloneho projekt Postradatelní. Vedle snaživého Sama Worthingtona jako "Monstra" určitě nepřehlédnete slizkou a působivě zkaženou Lizzy v podání Mireille Enos. 

Už o tom byla řeč. Sabotáž zaznamenala pro Arnolda nejhorší víkendové tržby za posledních třicet let. Ač se skromným rozpočtem pouhých 35 milionů dolarů, utržila doma tato "nadvláda gangů" velmi slaboučkých deset milionů. O nic lépe si nevedla ani v zahraničí, kde přidala jen sedm milionů. Podtrženo sečteno, Sabotáž je hodně velkým propadákem, přitom však není špatným filmem. Nicméně tento neúspěch a nezájem opravdu zamrzí. Nezbývá než doufat, že Arnoldova hvězda ještě znovu zazáří s chystanými projekty Terminátor a Conan, po jejichž uvedení snad budeme moudřejší v tom, jak si Arnold u diváků dnes stojí. 

PS: Osobně mě velmi zajímá, zda si s mexickými drogovými kartely povede lépe chystaný pátý Rambo. 

Oficiální trailer filmu Sabotage