Asi nemá smysl pořád dokola omílat, jak je na tom v současnosti kariéra režiséra a scenáristy Luca Bessona. Je ovšem zajímavé se zpětně podívat na její vývoj a demonstrovat si na něm to, jak se nadějný evropský tvůrce etabloval v Hollywoodu, prakticky potlačil své trademarky a stal se pouhým řemeslníkem, jehož produkční a scenáristické počiny jsou až na výjimky zapomenutelné (ale relativně výdělečné) a k režii se vrací jen sporadicky. Jako třeba v případě novinky Lucy.

Titul filmu je zároveň jméno hlavní hrdinky, která by se dala zařadit do škatulky typicky hloupé blondýny. Její poslední mužský objev je pro ni sice jen další letmou známostí, jenže právě on ji zaplete do obchodu s drogami. Ten řídí všehoschopný pan Jang, který po Lucy chce, aby do Evropy propašovala balíček syntetické drogy, který má zašitý v břiše. Brutalita těch, kteří na ni mají dohlížet, ale způsobí, že zásilka se roztrhne a její obsah se začíná vstřebávat do dívčina těla. Ta je najednou mnohem vnímavější, silnější a zjistí, že je schopna využívat kapacitu svého mozku na plných sto procent. Brzy si ovšem uvědomí, že spíše než dar jde o prokletí a vyhledá největšího experta na lidský mozek, od něhož chce pomoc. Poslední slovo neřekl ani pan Jang, který se společně se svými zabijáky vydává po její stopě, protože by rád získal zpět to, co mu původně patřilo.

Až se bude na konci roku v různých žebříčcích hledat nejparadoxnější film letopočtu 2014, první místo nejspíš bude okupovat právě Lucy. A bude to z jediného prostého důvodu - ačkoli je děj založen na tom, že ústřední postava je schopna využívat úplnou mozkovou kapacitu, divák by ji měl naopak zapojovat co nejméně. Nejde o to, že by film nedával vůbec smysl, jen zkrátka ani zdaleka nevyužívá svůj potenciál a je v něm docela dost elementárních logických děr a své schopnosti Lucy aplikuje podle toho, jak se to hodí scenáristovi. 

Ústřední příběh, jakkoli zajímavě rozvržený, slouží jen jako berlička, o kterou se Besson sotva může opřít. Jeho účel je hlavně k tomu, aby Francouz i po letech dokázal, že "na to pořád má" a je stále schopen natočit trikově kvalitní sci-fi. A je pravda, že takhle vizuálně "odvázaného" jsem ho jako režiséra dlouho neviděl, proto úvodní pasáže skutečně baví a vůbec nedávají tušit, že autorem je pětapadesátiletý tvůrce. Zpočátku funguje i pokus o humor a doslovné metafory, které tedy nejsou bůhvíjak nápadité, ale do konceptu zcela přesně sednou.

S postupem času se ale bohužel efektní vizuál mění v samoúčelnou onanii, která nemá větší význam a taktéž rádoby vtipné situace už vyznívají dost křečovitě. Výsledku neprospívá ani časté prostříhávání mezi rutinní a nepříliš zajímavou akcí a přednáškami o fungování lidského mozku, které způsobuje dost nevyrovnané tempo a dialogové části se pak až nepříjemně táhnou. 

Film tak víceméně stojí a padá se Scarlett Johansson, která si vše uhraje s nadhledem a bez problémů (až tady jsem si ale uvědomil, že její rejstřík vlastně není moc široký a hraje vesměs pořád stejně a prochází jí to díky zvláštnímu charismatu a půvabu, jakým disponuje), na což také tvůrce dost spoléhal. Ostatní už tu jsou jen do počtu, protože nemají moc prostoru a tím pádem ani příliš co hrát (včetně Morgana Freemana a Choi Min-sika, jenž sice hraje v hollywoodském filmu, ale za celou dobu neřekne slovo anglicky, což je také trochu bizarní). Opomenut by neměl zůstat spolehlivý Eric Serra, jehož hudební doprovod je trefný, svěží a odpovídá duchu snímku.

Obdivujete-li silné ženské hrdinky a těšíte se na další Brutální Nikitu, bude pro vás Lucy asi zklamáním, protože jí chybí větší tah na branku, zajímavost a zábavnost. Pokud ale hledáte klasický letní "výplach" a nevadí vám, že nemá žádnou trvalou hodnotu a zařadí se do kategorie nenáročných žánrových jednohubek, je tahle záležitost přesně pro vás. A rozhodně nemusíte využívat ani standardních deset procent mozkové kapacity.

Oficiální český trailer filmu Lucy / Lucy