Jeho mohutnosti a síly si všimne Zrzek (Luis Barboo), který Conana vykoupí pro gladiátorské zápasy. V aréně se poprvé zrodí budoucí nepřemožitelný válečník Barbar Conan. Conan však myslí pouze na jediné, na pomstu. Chce najít a zabít Thulsu soudce a v tomto boji mu věrně pomáhá a slouží Subotai (Gerry Lopez) a také Valérie (Sandahl Bergman), kterou na své cestě potkávají. Král Osrik (Max von Sydow) jim zároveň slíbí tučnou odměnu, když mu přivedou zpátky jeho dceru Princeznu (Valerie Quennessen), kterou mu Thulsa před lety odvedl. Barbar Conan amerického scenáristy a režiséra Johna Miliuse patří k nezpochybnitelným milníkům ve světové kinematografii. Alespoň co se týče žánru "sword and sorcery", tedy dobrodružné fantasy, kde hlavní roli hrají kouzla a meče. Barbar Conan je prubířským kamenem tohoto žánru a zároveň jeho nejlepším příkladem. Těžko naleznete v moderní kinematografii posledních zhruba čtyřiceti let klasičtější film na toto téma - Barbar Conan je zkrátka legendou a kultem, který prakticky nebyl překonán. A nezměnila na tom nic ani celá řada různých následovníků, filmů se svalnatými herci nebo kulturisty, včetně jednoho sequelu a jednoho spin-offu rovněž s hlavní hvězdou Barbara Conana, kterou není nikdo menší (ani větší) než původem rakouský kulturista a posléze i americký herec a podnikatel Arnold Schwarzenegger. Předloha pochází z pera amerického brakového (bez pejorativního odstínu) spisovatele třicátých let Roberta E. Howarda. Ten žil a tvořil v místě, o kterém jsme já ani vy zřejmě nikdy neslyšeli a jež se nazývá Cross Plains. Toto bohem zapomenuté místo bylo pro Howarda ideální k tomu, aby si zde vysnil svůj fiktivní svět fantazie, ve kterém stvořil postavu Barbara Conana. Conanovy příběhy začal psát v roce 1932 a inspiroval se v nich keltskými, germánskými a vikingskými ságami. Svého hrdinu umístil do vymyšleného hyberiánského věku, který umístil zhruba do období 12 tisíc let před naším letopočtem. Svůj svět zabydlel znepřátelenými kmeny Cimmeriánů, z kterého pocházel Conan a Vanů, z kterého byl Thulsa soudce. Dále do něj umístil staré královské rody, čarodějnice a obrovské hady. Conanovy příběhy, které upadly po smrti jeho autora (v roce 1936) do zapomnění, pomohly oživit comicsové seriály, které se staly inspirací i pro filmovou adaptaci. O ní se uvažovalo již od počátku sedmdesátých let, kdy se o projekt začal zajímat americký producent Edward R. Pressman. Ten najal do hlavní role rakouského kulturistu a začínajícího herce, kterého měl možnost zhlédnout v kulturistickém dokumentu Železný Schwarzenegger a na psaní scénáře najal rovněž tehdy začínajícího a budoucího úspěšného režiséra Olivera Stonea. Po několikaletých obstrukcích a nezájmu velkých studií prodal Pressman projekt italsko-americkému producentovi Dino De Laurentiisovi.
Jako režisér byl najat John Milius, který zároveň zčásti přepracoval i Stoneův scénář. Laurentiisovi se podařilo přesvědčit hlavouny studia Universal, aby film financovali (rozpočet 16 milionů dolarů), a dnes už víme, že se jim tento risk velmi vyplatil. Barbar Conan je v podstatě jediným komerčně úspěšným filmem zmíněného žánru. Celosvětově do dnešních dnů vydělal přes 300 milionů, na čemž má ale hlavní zásluhu především pozdější trh v podobě oblíbených domácích medií (VHS, DVD) a samozřejmě i prodej televizních práv. De Laurentiis plánoval spolu s hlavním představitelem Arnoldem Schwarzeneggerem rovnou celou sérii filmů o Conanovi. Nakonec však vzniklo jen jedno přímé pokračování a jeden hodně nepodařený spin-off, ve kterém režisér Fleischer přenechal hlavní part blonďaté krasavici Brigitte Nielsen, která se s Rudou Sonjou neúspěšně pokusila parazitovat jak na slávě Arnolda, tak i jiného svalnatce té doby, s nímž byla krátkou dobu vdána a také si s ním ve dvou filmech zahrála. Až po mnoha letech byl natočen i polovičatý remake a zároveň se nyní uvažuje i o vzkříšení legendy s jeho původním představitelem. I když už na Barbara Conana poněkud padl prach a ani on neodolal nemilosrdnému zubu času, stále se bez větších potíží řadí na začátek a zároveň i na vrchol žánru "meče a kouzel". Všechny ty Conanovy klony, včetně Pána šelem, televizního Herkula a Kulla Dobyvatele s Kevinem Sorbem a vlastně i moderní pokusy, jako je právě aktuální Hercules či tři roky starý remake mohou jen závistivě pošilhávat po nesmrtelném díle, které nastartovalo jednu z nejpozoruhodnějších kulturisticko-hereckých kariér v Hollywoodu (ironií je, že úplně první filmový pokus Arnolda byl také jeden z řady ultralevných Herkulů, jenž je ale natolik příšerný, že dnes slouží pouze jako rarita k pobavení).
Když se k tomu připočte i kongeniální soundtrack Basila Poledourise, pak dostáváme dílo právem považované za legendu a nepřekonatelný vzor daného filmového žánru.