Ellen Ripley (Sigourney Weaver) byla součástí posádky kosmického korábu Nostromo, jenž v reakci na záhadný signál přistál na neprozkoumaném planetoidu a neplánovaně si odvezl živoucí suvenýr. Ten se za poněkud drastických okolností přetavil ve dvoumetrové monstrum a zatoužil po snížení počtu životaschopných zaměstnanců společnosti Weyland-Yutani (dále jen Společnost). Statečná žena však navzdory tehdejším zvyklostem monstrum přemohla a na pokraji nervového kolapsu ulehla do záchraného modulu. Loď Nostromo byla zničena, zbytek posádky zahynul. Zhruba takový příběh nabídl první díl legendární sci-fi ságy o vetřelcích.Uplynulo padesát sedm let. Společnost kolonizovala výše zmíněný planetoid (nesoucí teď název LV-426) a poměrně dobře prosperuje, jelikož má očividně pod palcem téměř všechno. Ripley o aktuálním stavu nic netuší a nezestárla ani o den, neboť díky nešťastné trase záchraného modulu strávila celou dobu v hibernaci. Po probuzení je rychle seznámena s faktem, že má na krku obvinění ze zničení Nostroma a neobjasněného úmrtí posádky. A také s tím, že byla degradována a její dcera zemřela.
Poslední zmíněné je přítomno až v rozšířené verzi filmu, která je o dvacet minut delší a velice vkusně celý příběh obohacuje. Trýznivé vědomí úmrtí potomka zvýrazňuje kontury pozdějšího vztahu mezi Ripley a nalezenou holčičkou Newt a trochu ospravedlňuje pološílenou závěrečnou infiltraci vetřelčího hnízda.
„Brzy bude tma. A oni chodí v noci. Většinou.“
Startovní impuls druhých Vetřelců přijde v momentě, kdy se kolonie na LV-426 odmlčí. Ripley je sice považována za magora a likvidátora obřích kosmických lodí, nicméně má zkušenosti z první ruky a Společnost ji pro případ pravdivosti její výpovědi vyžaduje jako konzultanta pro blížící se vojenskou akci. Někde tady se zpečetila Ripleyina osudová známost s vetřelcem. Potřebuje se totiž zbavit nočních můr a stvrdit svoje silné mateřské cítění (LV-426 = desítky rodin), takže letí. Jak však brzy vyjde najevo, Společnosti není vetřelec tak úplně cizí, jak od počátku tvrdila.
„Nevím, který druh je vlastně horší. Tihle se aspoň nezabíjí pro zatracený procenta.“
Po výsadku superdrsných mariňáků, jejichž hlášky v rámci žánru dávno zkultovněly, vypadá kolonie pustě a zdevastovaně, přestože nikde neleží jediná mrtvola. Tahle pasáž je jednou z mála částí filmu, které si tykají s předchozím dílem a dokáží být prakticky stejně nervózní, nevyzpytatelné a napínavé – protože víme, co tam venku čeká a co to dokáže. V prodloužené verzi se podíváme do kolonie i před vetřelčím útokem. Tato scéna nepřináší obraz konfliktu; tvoří spíše jakýsi prolog a ukázku života předtím, zatímco moment zničení zůstává skryt. Šikovně se tak mění otázka z "co se tu sakra stalo" v kinoverzi na "jak se to sakra stalo", aniž by byl výsledek jakkoliv degradován.Vojenská parta s Ripley v zádech nachází v kolonii jedinou přeživší, cca desetiletou dívku, která si říká Newt a přílišnou sdílností zrovna netrpí. Ani však nemusí - brzy jsou objeveny signály celé skupiny kolonistů. Dobrá zpráva je to jen do té chvíle, než vyjde najevo, že místo jejich aktuálního pobytu obklopuje půvabné vetřelčí hnízdo. Když vám serža chvíli předtím sebere zásobníky, horké chvilky jsou na světě.
Dále nastává chaos, teror a umírání. „Možná jsem umělý, ale nejsem blbec.“ Kromě zásadního příběhového prvku matka/dcera působí na hřišti několik dalších vydatných podlinek. Jednou z nich je přítomnost androida Bishopa (životní role Lance Henriksena). Jak všichni pamatujeme, v prvním díle se trochu "rozbil" android Ash a pokusil se penetrovat Ripleyinu hlavu časopisem (ehm...), díky čemuž má teď poškozená odůvodněný odpor k syntetickým bytostem. Zpočátku ostatně ani nemůže tušit, že záporáka tentokrát představuje byrokratický arogant. Bishop je ovšem v příběhu zcela zásadní postava a uvěřitelně pojaté oteplování vztahů jen podtrhuje výbornou práci scenáristů. Charakterizace postav je plus mínus geniální – dokonce i skupina mariňáků povýšila z bezejmeného hláškujícího masa na typově pestrou smečku, jejíchž členů vám bude líto, budete se s nimi bavit a budete jim fandit. Je vážně fantastické vidět, že ve třicet let starém sci-fi filmu něco takového bezvadně funguje dodnes. „Jak to myslíte, že vypli proud? Jsou to zvířata!“
Prací na trikové stránce byl pověřen slovutný Stan Winston a nastala profláklá rozepře mezi studiem a H.R. Gigerem, výtvarným otcem vetřelce. Toho mimo jiné namíchlo, že byla práce započata bez jeho vědomí a že byl v titulcích uváděn pouze jako autor původního námětu. Negativní atmosféra naštěstí do natáčení nepronikla a výsledek je po všech stránkách prvotřídní. Těžký gumový oblek z prvního Vetřelce byl nahrazen lehkými pěnovými, díky čemuž působí monstra rychlejším a dravějším dojmem. Winstonovým majstrštrykem však byla zejména vetřelčí královna (podrobnější text o ní najdete v našem článku o obřích monstrech), fascinující přerostlá potvora, jejíž rozpohybování stálo trikaře spoustu práce.„Já a naše jednotka totálních bastardů vás ochrání. Máme taktické střely, máme pulzní pušky, máme RPG, atomový bomby, nože, ostrý bodce..."
Na technické stránce se hodně podílel rovněž režisér filmu James Cameron, jehož láska k technologiím všeho druhu je profláklá stejně jako titulní monstrum. Právě on má lví podíl na věrohodnosti výstroje, zbraní a vozidel mariňáků. Všechno přítomné vychází z existujících věcí, které byly upraveny a patřičně opotřebeny, aby vypadaly používaně (svá brnění si například herci museli sami pomalovat, aby k nim získali vztah a lépe se charakterizovali). Podobu výsadkového letounu inspirovalo hned několik amerických bitevních vrtulníků, těžce obrněný transportér je zase přestavěný letištní tahač, původně vážící takřka osmdesát tun. S podobnou pečlivostí se pracovalo na vztazích postav - scéna, v níž se mariňáci probouzejí z hibernace a odlehčeně spolu vtipkují, se natáčela jako poslední jednoduše proto, že už na sebe herci byli zvyklí a lépe se znali - snáze vytvořili patřičnou atmosféru.
Akci není třeba blíže popisovat. Jakmile se něco řeže, scéna je přehledná, technicky výborně ošetřená a do značné míry flexibilní - dle situace se umně osciluje mezi chaotičností, plíživostí a explozivností, včetně opravdu cool bitky v závěru. Málokdo má práci s akční scénou v palci tolik jako James Cameron. Jeho posedlost ochutnal rovněž James Horner, za svůj soundtrack na Oscara nominovaný, nicméně s Cameronem poté dlouhá léta nemluvící. Technofilní režisér totiž rád do bezvědomí dolaďoval i hotové scény (tedy i ty již ohudebněné). Usmíření a další spolupráce přišly až na Titanicu. Vetřelci tvoří po mnoha stránkách ojediněle kvalitní sequel. Přestože šlapou odlišnou cestou a žánrově se posunuli někam jinam (spíše než sci-fi variací gotického hororu jsou nervydrásajícím akčním thrillerem s pevnou příběhovou klenbou), dokázali udržet vztahy s jedničkou, respektovat ji a rozšířit její motivy velkolepě, avšak přirozeně. Nechybí rozvíjení mytologie (královna), nechybí něco navíc (mateřská linie, včetně přímého kontrastu s existencí královny, matky vetřelců), nechybí prvky propojující (kovový chlad, opuštěné koridory, nevyzpytatelné zlo) ani odlišující (po zuby ozbrojení vojáci, celkový žánrový posun, větší důraz na příběh). James Cameron jako jeden z mála pochopil, jak by mělo vypadat pokračování dobrého filmu. Ostatně potvrdil to o pět let později druhým Terminátorem.
Závěrem si trochu připomeňme herecké osudy zdejšího osazenstva. Sigourney Weaver, pro níž se stala Ripley zásadním a několikanásobným kariérním mementem, si za tento film odnesla oscarovou nominaci. Carrie Henn aka malá Newt se herectví dále nevěnovala a dnes funguje jako učitelka. Představitel komediálních rolí Paul Reiser si střihnul zápornou postavu byrokrata Burkeho a Michael Biehn (desátník Hicks) spolupracoval s Jamesem Cameronem také na prvních dvou Terminátorech a v Propasti. Lance Henriksen (Bishop) se stal po Ripley jedinou postavou série, která se (živá) objeví ve více než jednom filmu, navíc hrál i v nepodařeném spin-offu Vetřelec vs. Predátor. No a Billa Paxtona (Hudson) jsme mohli po letech opět sledovat ve sci-fi akci, když na scéně opakovaně buzeroval Toma Cruise ve filmu Na hraně zítřka.Film byl po zásluze nominován na Oscara celkem v sedmi kategoriích. Za vizuální efekty a střih zvukových efektů je proměnil.
