Příští týden bude oznámeno, které filmy budou uvedeny na prestižním áčkovém festivalu v Cannes. Není pochyb, že mezi nimi bude novinka Davida Cronenberga, o jehož současné tvorbě si někteří publicisté i jeho bývalí fanoušci myslí, že je znakem tvůrčího vyhoření. Nezvyklou upoutávkou anoncující, že se snímek nachází ve fázi post-produkce, kanadský provocauter vypaluje rybník svým kritikům.Ukazuje se totiž, že se nepřesunul od tzv. tělesných hororů/hororů těla k prozkoumávání temných stránek lidské psychiky, jak bývá často nesmyslně uváděno a dál bezmyšlenkovitě přejímáno. Oba aspekty (tělesnost, psychologický, resp. psychopatologický rozměr) byly v jeho tvorbě přítomny vždy a pokaždé byly od sebe neoddělitelné, pouze jeden dominoval nad druhým (v rané tvorbě fyzično, které ale reprezentovalo širší společenské rámce, v pozdější duševno, ale jako nástroj potlačení pudovosti - násilí, sexu ad.).
Cronenberg byl vždy satirik. Ať již se na jeho díla dalo narazit v grindehousech (Shivers, Rabid a Brood jako variace "béčkových" žánrů, které jsou užity jako komentáře ke společenskému dění, zejm. hnutí některých skupin), nebo mířila do arthouseů (Nebezpečná metoda a Cosmopolis jako výsměch základům společnosti - víry v pokrok v oblasti technologie a duchověd, kyberkapitalismu). Maps to the Stars by jakožto sága jednoho rodu, která nahlíží na odvrácenou stranu Hollywoodu, neměla být jiná. A komu scházela Cronenbergova hororová stránka, jež pouze místy probleskovala jako exces v jeho thrillerech z poslední dekády, ten/ta bude nejspíš spokojen/a. Z upoutávky se zdá, že půjde o variaci na subžánr home-invasion, ve kterém vždy šlo o narušení základních jistot i diváckého komfortu. A to šedovlasý Kanaďan umí jako málokdo jiný.
Na trailer se podívejte níže, nechybí v něm múza v podobě Roberta Pattinsona ani hudební podkres, díky kterému je dvouminutovka nesmírně atmosferická a zároveň - vzhledem k volbě písně a jejího textu - potměšile kousavá.
