Scénář filmu vznikl na základě knihy The Monuments Men: Allied Heroes, Nazi Thieves and the Greatest Treasure Hunt in History autorů Roberta M. Edsela a Breta Wittera. Edsel se od konce devadesátých let zajímal o nacistické loupeže významných uměleckých děl i o okolnosti jejich objevování a navracení americkou skupinou MFAA (Monuments, Fine Arts, and Archives). Téma zpracoval nejen do knižní podoby, ale vytvořil také výukový program, rozsáhlé webové stránky a založil úspěšnou nadaci, která v roce 2007 získala medaili od prezidenta Bushe.Nepřekvapí tedy, že příběh skutečných amerických památkářů zaujal také Hollywood. Památkáři jsou přitom Clooneyho doposud největším projektem. Je pod ním podepsán v obdivuhodné čtyřroli scenáristy, producenta, režiséra i herce v hlavní roli. Docela fuška na jednoho člověka…
Na první pohled působí film jako mistrovské retro vzdávající hold těm nejklasičtějším snímkům z období druhé světové války. Nechybí mu hvězdné obsazení (kromě George Clooneyho se lze těšit na Matta Damona, Cate Blanchett, Billa Murrayho či Johna Goodmana), rozmáchlá produkce ani hodně klasický (a poměrně hravý) soundtrack Alexandre Desplata. Jenže formální naplnění jednotlivých šablon ještě nedělá velkofilm. Tady si, nutno říci, ukousl Clooney až příliš velké sousto. Zklamání o to horší, neboť jeho předcházející počiny (především Dobrou noc a hodně štěstí) naznačovaly, že George se vydává podobnou cestou jako Clint Eastwood nebo Ben Affleck, tedy z úspěšného herce ještě úspěšnějším režisérem.Nejslabším článkem filmu je scénář. V ději se totiž proskáčeme obdobím dvou let od roku 1943 do konce války v roce 1945, vystřídáme několik lokalit různě po Evropě (výcvik v Anglii, Paříž, Bruggy, Gent, jednotlivé skrýše v Německu) a ještě přitom sledujeme osmičku hlavních postav, to vše v docela standardní stopáži 112 minut. Ani George Clooney, ani jeho spolupracovník Grant Heslov – přes všechny oscarové nominace – nejsou natolik zdatnými scenáristy, aby tak rozsáhlý děj dokázali ukočírovat a vměstnat do dvouhodinového filmu.
Divák proto musí být dosti pozorný, aby v jednotlivých dílech skládačky neztratil nit. Navíc mu zvolená scenáristická strategie brání vytvořit si ke kterékoli postavě bližší vztah. Čestnou výjimku tvoří kurátorka Claire Simone (Cate Blanchett), která je dramaturgicky velmi dobře propracovanou osobností s psychologickým pozadím i motivacemi. Ostatní parťáci jsou fajn, divák s nimi může sympatizovat, fandit jim, ale ani smrt dvou z nich jej nikterak emočně nezasáhne.Poslední trhlinu snímku tvoří rozpor mezi jeho humornou a vážnou stránkou. Větší část filmu lze považovat za komičtěji laděnou týmovku, která je jen místy protkávána vážnějšími tóny. Clooney dokonce krátce zobrazí utrpení vojáků v polní nemocnici nebo zmíní koncentrační tábory. Jenže tyto drobné podtóny postrádají jakoukoli větší tíživost či naléhavost a film se tak spíše nese v duchu odlehčeného honu na zloděje. Občasné proslovy postav, které by hrdinně zemřely pro umění, pak působí nechtěně pateticky.
Ale abychom nezmiňovali jen negativa. Technická stránka filmu je zpracovaná na prvotřídní úrovni a jako retro funguje snímek skvěle na všech frontách. Potěší zejména originální nápady s kamerou, například hned úvodní scéna Clooneyho s Mattem Damonem. Na snímku je také znát poctivá snaha o historickou přesnost, co se týče zpracovávané látky. Skuteční památkáři, jichž bylo celkem přes čtyři sta, by tak měli nejspíše radost. Jinak je film ale zklamáním. Částečně za to může i celkem štědrá propagace, která z něj dělá něco, čím není. Totiž masterpiece aspirující na Oscary i vstup mezi filmovou klasiku. Jenže tahle ambice se Clooneymu s velkou pravděpodobností nesplní.
