Televizní talentové soutěže jsou v posledních letech fenoménem nejen u nás a tak není divu, že ti, kteří jimi prošli a dostali se do jejich pozdějších fází, jsou na různě dlouhou dobu považováni za lokální, případně mezinárodní hvězdy. Pokud se za jejich osudem navíc skrývá zajímavý příběh, jejich status to ještě upevní. Průkopníkem v tomto vnímání se stal vítěz úplně první britské verze soutěže "Británie hledá (má) talent", operní pěvec Paul Potts. Jak se k tomuto úspěchu dostal, vypráví komediálně laděný snímek Životní šance.

Paul byl vždycky odstrkovaný - už jako malý trpěl nadváhou, takže se stával terčem útoků svých spolužáků, o zájmu dívek si mohl nechat jen zdát a kamarádů také moc neměl. Jediné, co ho skutečně bavilo, bylo poslouchat operu, kterou také rád zpíval. Jenže otec z něho chtěl mít dělníka a jak sám říkal "pořádného chlapa" a jeho pěvecké vlohy tak podporovala jen matka. Když Paul náhodou narazil na inzerát, že se koná nábor do nové talentové soutěže, na radu své přítelkyně, s níž se seznámil po internetu, se přihlásil. Svým vystoupením ohromil úplně všechny a jeho debutové album se stalo obrovským hitem a dočkal se uznání i v podobě toho, že mohl zpívat samotné královně.

Může životopisný snímek nabídnout větší klišé než to, které je zmíněno v předchozím odstavci? Asi těžko. Má tedy smysl se Životní šancí vůbec zabývat? Jak se to vezme. Jelikož jde o ryze britský počin, nemusí se tvůrci tak úplně držet zajeté šablony a mohou si dovolit trošku osobitosti, což je u podobného žánru vždycky fajn. A nutno říci, že na začátku všechno vypadá více než dobře.

Komediálně zkušený režisér David Frankel nastoluje v úvodních minutách příjemnou a odlehčenou atmosféru a servíruje typicky britskou "nahláškovanou" komedii, která má spád a švih. Je v ní dost vtipných situací, nadhledu a suchého humoru a vše se jeví hodně zajímavě a přímo navnazuje na další pokračování.

S průběhem stopáže se ale bohužel Frankel a spol. pokouší hrát na vážnější notu a humor ustupuje do pozadí. V té chvíli se film mění v klasické a standardně předvídatelné drama o otloukánkovi, který se stal hvězdou. Autoři zkrátka začnou na emoce a prvoplánově a lacině dojemné momenty tlačit až moc, což je zákonitě kontraproduktivní. Samotný závěr je pak bohužel už jednou velkou přehlídkou nenápaditých klišé, která ale na druhou stranu mohou na určitou diváckou skupinu fungovat.

Co ale ubližuje snímku nejvíc, je fakt, že Paul Potts je tu nezdravě a až božsky adorován. Jako člověk nemá jedinou špatnou vlastnost, všichni (až na spolužáky, kteří ho šikanují) ho mají rádi a je to strašný dobrák. Tato skutečnost úplně bije do očí a působí minimálně hodně zvláštně a řekněme "odlidštěně". Hlavní hrdina tak zbytečně vypadá jako pohádková bytost. A to je rozhodně škoda. 

Tvůrcům se ale naštěstí povedlo obsazení, které snímek udržuje na potřebné lehce nadprůměrné úrovni. Hlavně James Corden je v titulní roli bezmála výborný, civilní a uvěřitelný a hlavně natolik sympatický, že mu zkrátka tak nějak nelze podvědomě nefandit. Stejně tak méně známá Alexandra Roach jako pozdější paní Potts hraje velmi dobře a naštěstí není prvoplánovou kráskou, takže jejich vzájemný vztah nepůsobí nijak nerealisticky. Za zmínku ještě stojí výtečný Colm Meaney, jenž si úlohu zemitého a lehce buranského otce vyloženě užívá. 

Životní šance je ve výsledku naprosto neškodná žánrová jednohubka, která je zpočátku sympatická osobitým přístupem, aby s blížícím se koncem upadla do klasické šablonovitosti. Její tvůrci chvilku baví a chvilku zbytečně hrají na divácké emoce. I přesto ovšem film svůj účel splní a to je hlavní. Pro některé méně zběhlé diváky se navíc může stát inspirací. A o to možná celému štábu šlo úplně nejvíc.  

PS: Český plakát je zase jednou po dlouhé době vkusný a lepší než ten původní, který tedy ke sledování zrovna nenaláká.

Oficiální trailer filmu Životní šance / One Chance