Nejdříve k významu názvu. Asi ne každý je zasvěcený do případu "Beltwayského útoku střelců", který se odehrál v okolí hlavního města Spojených států Washington D.C. a ve státech Maryland a Virginie v roce 2002. "Blue Caprice" je označení auta, ve kterém se pohybovalo duo mužů, které náhodnou střelbou terorizovalo nic netušící okolí. Po třech týdnech rozsévání smrti a šíření strachu byli oba muži dopadeni policií a starší z nich byl odsouzen k smrti a mladší, teprve sedmnáctiletý mladý muž byl odsouzen na několik po sobě jdoucích doživotních trestů. Tolik základní fakta skutečného případu.

Jelikož film vychází z faktů, která jsou již známá, je děj filmu prakticky totožný s "dějem" skutečným. Jakýsi prolog filmu zachycuje černošského muže Johna (Isaiah Washington), kterak je se svými třemi dětmi na dovolené v Karibiku. Právě tam se na něj "zavěsí" černošský mladík Lee (Tequan Richmond), jehož matka ho často opouští a on se proto rozhodne odjet s Johnem do Ameriky.

Po pěti měsících pak sledujeme už dvojici mužů v uměle vytvořeném otcovsko-synovském vztahu, kterak se postupně radikalizují a vydávají se na cestu, z níž není návratu. Starší John zde působí v roli iniciátora, zatímco mladý Lee má na svědomí samotnou střelbu a vraždy. Sledujeme je až k jejich dopadení. Epilog pak, opět po pěti měsících, zachycuje už zavřeného chlapce, kterému pokládá agentka FBI (Dionne Lockett) několik otázek.

Blue Caprice je filmem podobně znepokojujícím jako skutečné události, které popisuje. Co vedlo oba jedince k tak nesmyslnému konání, kterým je střelba do náhodně zvolených živých cílů? To je otázka, na kterou vám sice film neodpoví, nicméně naznačuje některé důvody, které k němu mohly vést. Ať už se jedná o ztrátu možnosti vídat své děti u Johna nebo o absenci otcovské figury u Leeho a samozřejmě také a především o zkresleně a pokrouceně vykládanou filozofii, kterou John "svého chlapce" nakazí, a díky které ospravedlňují a vysvětlují své nesmyslné vraždění. Není pochyb o tom, že zhoubnému vlivu takových a podobných "filozofických systémů" není ušetřen nikdo, a zprávám o podobně nesmyslném vraždění čelíme v podstatě dnes a denně prostřednictvím médií. Je snad vraždění předem promyšlené smysluplnější a ospravedlnitelnější než náhodné?

Jedná se zkrátka o velmi palčivou otázku, zvláště tam, kde je velmi jednoduché dostat se ke střelným zbraním. V Čechách je přeci jen situace poněkud méně drastická než v Americe, alespoň co se přístupnosti střelných zbraní týče. Blue Caprice tedy můžeme brát kromě toho, že popisuje skutečné události i jako film vyvolávající řadu úvah a otázek ohledně povahy násilí, které je v lidské povaze zakořeněno a zdá se, že to takzvané "zlo" může někdy spustit i jen shoda náhod, podobně jako v tomto případě. 

Snímek je celovečerní režijní debut Alexandra Moorse - a jedná se už o vyzrálý počin, který plyne zlověstně pomalu a záměrně nevzrušivě. Moorse se vyhýbá jakémukoliv moralizování a patetičnosti a v důsledku toho může film vyvolávat v divácích pocit nezúčastněnosti. Blue Caprice nemá žádné kladné postavy a hrdiny, s kterými by bylo možné sympatizovat nebo soucítit. Proto je celkový dojem z filmu tak rozporuplný a zvláštní, technicky a vizuálně je však film bezchybný a profesionálně odvedenou prací. Film působí chladně i díky převládající modré barvě, do které je většina filmu tónována a ponořena.

Moorse si vybral do rolí ústřední dvojice málo známé a neokoukané tváře, čímž také zabránil tomu, aby nás známá herecká osobnost odváděla od znepokojujícího obsahu filmu. Nicméně možná poznáte některé herce ve vedlejších rolích. Objevuje se zde například Joey Lauren Adams, kterou si můžete pamatovat například z Hledám Amy a v malé roli obchodníka s minami Leo Fitzpatrick známý jako teenager z kultovního nezávislého snímku Kids.

Oficiální trailer filmu Blue Caprice