HOBBIT RELOADED
Takhle hravý blockbuster tady nebyl od čtvrtého Indiana Jonese. Když přijmeme fakt, že Hobit není a ani se nesnaží být druhým Pánem prstenů, nabízí Peter Jackson přepálenou středozemskou variaci na King Konga, v které vše, na rozdíl od prvního dílu, funguje jak má. Už jen atmosferický úvod v horách dal tušit, že tohle nebude jen nutně protahovaná představovačka ukájející se lokacemi Nového Zélandu a až fetišistickým lpěním na prstenovské nostalgii, kráse světa a jeho postav - Šmakova dračí poušť je totiž konečně tím plnokrevným fantasy velkofilmem, který přináší funkčně odvyprávěný (epizodický) příběh a rozmanitou škálu charakterů.
Pryč je přímočará vypravěcí struktura jedničky, děj se nyní konečně rozděluje mezi několik izolovaných skupin postav s vlastními cíli, což celek oprošťuje od předchozí bezdějovosti a uspávání diváka. Komu nevadí natahování stopáže odbočkami (Gandalfovo putování, mezidruhová milostná linie) a občas filmu odpustí přílišnou papundeklovitost a digitálnost prostředí, užije si strhující vodopád Jacksonovy hravosti (geniální scéna se sudy) a téměř mistrného zasazování jednoduchého pohádkového příběhu do mnohem drsnější a temnější mytologie Středozemě a jejích politických reálií (napjaté vztahy mezi rasami trpaslíků, elfů, lidí, skřetů apod.).
Bilbo se, navzdory tomu, že je po něm pojmenovaný film, vlastně stává jen takovým malým nenápadným hybatelem mnohem větších událostí, které vyústí až ve filmařsky invenční a novátorskou sekvenci s ohromujícím drakem Šmakem, jenž předvádí dnešní trikové absolutorium v celé své kráse. I zde se nezapře Jackson svými promyšlenými montážemi, v nichž po vzoru Dvou věží přestříhává mezi velkolepou akční scénou a menšími podpůrnými odbočkami (drama z Jezerního města).
Zamrzí jen na sílu vlepená facka divákovi v podobě závěrečného cliffhangeru, který na rozdíl od kteréhokoliv předchozího prstenovského dobrodružství nepřináší alespoň uspokojivý dílčí konec filmu. Mnohem více značí to, že jde jen o půlku mnohem rozmáchlejšího šestihodinového eposu, který musel být podobně jako Matrix Reloaded a Revolutions rozseknut vedví. Všímat si všech komplexností tak zřejmě bude možné až při projekci obou filmů najednou.
Martin Bubrín: 9/10JACKSON OČEKÁVANÝ PROSTŘEDEK DEFINITIVNĚ POHŘBIL
Je nadmíru jasné, že skalní fanoušci Tolkiena zpočátku nedávali přestřelené trilogii velkou šanci - teď už to mohu jako jeden z nich pouze s jistotou potvrdit a dodat, že "dvojka" neobstojí už ani v základních filmových měřítkách, a původní strach z totálního přetažení děje se postupně naplňuje. A přitom to Peter rozehraje tak dobře - svůj „opus hobitus secundus“ rozezní do perfektního tempa, co strhne od samého začátku a co musí po hravé sudové scéně logicky zklamat, protože takovou dějovou frekvenci nelze na tříhodinové stopáži udržet (zvlášť, když nemáte co vyprávět).
Totálně vyhlušený prostředek s nudným a nezajímavým Jezerním městem zachrání snad jen závěrečné duo Bilba a Šmaka, které baví podobně jako divadelní přednes otázek ve tmě z prvního dílu, ovšem do té chvíle, než se trpaslíci rozhodnou doslova zatopit pod kotlem. Martin Freeman dostává nelogicky, jako hlavní postava trilogie minimálně prostoru a místo něj se pracuje s neknižní elfkou, nefungujícím Legolasem a odtaženým Gandalfem, jehož linka ve filmu nefunguje. Přídavku ze Silmarillionu se mělo dostat buďto víc prostoru, nebo s ním nevykrádat před deseti lety zfilmovaný román. Alespoň, že Jar-Jar-Gast dostal plátně na všehovšudy pár minut...
Výprava funguje i přes všudypřítomné CGI a na vizuál je opravdová radost pohledět i v "obyčejných" dvou dimenzích. Ale co naplat, že budete v kinosálu kašlat popcorn z Orlanda Blooma, co skáče po trpasličích hlavách a rozdává jeden šíp za druhým, s marností kontrolovat sedící svěrače s rezonancí plamenného hlasu draka a v noci potit postel z do morku děsivé pavoukové scény. Po projekci si můžete maximálně tak gratulovat, ustáli jste půl hodiny zábavy a čtyři hodiny introdukce, která vyláká další peněženkový dvoukilo na epický konklužé příští Vánoce.
AD 1. Nazývejte mě staromódním, ale jsem rád za každého namaskovaného skřeta a lokaci bez smradu ze studia. Za Tauriel požaduji dotyčnému scenáristovi prsty do palečnice.
Adam Hencze: 5/10DRUHÝ HOBIT PŘEKONÁVÁ PRVNÍHO
Kino přeplněné lidmi, z nichž bylo nezanedbatelné procento navlečeno do tematických kostýmů, dávalo jasně tušit, že Tolkien od Jacksona pořád táhne. A není se moc čemu divit. Šmakova dračí poušť je velkolepá atrakce, fantasy blockbuster v nejlepším smyslu slova – a je o krok dál než Neočekávaná cesta. Možná proto, že neuvěřitelně rozvleklý prolog máme za sebou, takže nyní jsou natahované především akční sekvence (často a hodně, každopádně jsou zábavné). Nutno říct, že ta se sudy na řece je vskutku dynamickým a vtipným zážitkem, takže jí odpustíte i očividně zfotrovatělého Legolase a poněkud necudnou Tauriel. Tihle dva elfové se v knižní předloze nevyskytují a jsou v příběhu víceméně zbyteční, nicméně nějakým způsobem se přerostlá stopáž naplnit musela.
Zajímavějším zážitkem je sledování nesourodých skupinek hrdinů a vůbec všech ras Středozemě, které se mezi sebou často a z mnoha důvodů nesnáší. Útržkovité odhalení temného pána v pevnosti Dol Goldur v kombinaci s věčným hašteřením se jeho potenciálních obětí dává pořádný náboj očekáváním posledního dílu, jenž bude rozhodovat o osudu všeho a všech. Je dobře, že to pro všechny nezavání happy endem; osudovost tolkienovkám sluší. Takže zase za rok - což je trochu k vzteku, zvláště poté, co se v závěru dočkáme mocného dračího cliffhangeru (minimálně pro ty, co nečetli knihu). Do té doby musí temnější a méně infantilní druhý Hobit stačit, přičemž k rozebírání bude zejména charismatický drak Šmak s podmanivým hlasovým projevem (Benedict Cumberbatch) a hutně atmosférické prostředí trpasličí pokladnice.
Možná je malinko škoda, že v závěru je navzdory dobře napsaným dialogům s Bilbem už malinko přešmakováno. Triková stránka a výprava to mají za výbornou, stejně tak spolehlivý Howard Shore a jeho noty. Vlastně nezbývá nic víc, než říct, že jsem se dobře bavil...
Pavel Pinker: 8/10ZABTE TAURIEL
Co je malé, to je hezké. Proto druhý Hobit hezký není, jelikož jestli první díl místy trochu nepříjemně připomínal, že je uměle natažený, ten druhý je už jako celek jeden velký kopanec pod pás rozumu a střízlivosti. Musím ale přiznat, že nezačíná nijak špatně. Peter Jackson opět vidlácky ukusující mrkev jako by říkal "Nebojte, zas tak vážně se nebereme!" Vstup do Temného hvozdu a následná sudoplavba vyšponovaná ad absurdum pak baví na jedničku a vy si pomyslíte, že tentokrát to snad konečně bude mít grády.
Jenže to je mýlka, protože potom Jackson už nepřihodí nic podobně zábavného. Hnusné CGI se vrství na další hnusné CGI a to, že Šmak se až k neuvěření vyvedl a s fonačním ústrojím Benedicta Cumberbatche zní naprosto parádně, je vážně chabá záplata na to, že zbytek charakterů je úplně o ničem a že až příliš prostoru dostává prkenná Evangeline Lilly, jejíž Tauriel je asi nejzbytečnější postavou všech dob. Patetické promluvy ("That, my lad, .......... was a dragon."), ultratrapná a krajně netolkienovská mezirasová romance, nulový vývoj celé hlavní družiny a žádný konec. Ať to beru jakkoliv, Hobit je pro mě suverénně největším zklamáním roku a na třetí díl za rok půjdu už vážně jen kvůli té velké rubanici.
Jakub Brych: 5/10HOBIT ŠMAKUJE I NAPODRUHÉ
Hobit: Šmakova dračí poušť opětovně rozděluje, ale tentokrát nejenom diváky, ale i vyprávění, protože přechází od dobrodružné podívané první poloviny k temné fantasy v polovině druhé. Od prvních kroků hobita, třinácti trpaslíků a čaroděje až do příchodu do Jezerního města druhý díl navazuje na Neočekávanou cestu svou výstavbou vyprávění, když řetězí atrakce v duchu těch nejlepších dobrodružných podívaných, zatímco nastiňuje širší kontext putování.
Na rozdíl od první části se ale nevracíme na již známá místa, ale na zcela nová, která vedle provázání s prstenovou trilogií "návratem" některých postav (Legolas) umožňují budovat širší síť významů spojených s hobití trilogií (kritika izolacionismu a mamonu). Není ani třeba čekat na rozšířenou verzi, aby napravila rytmickou nevyváženost. Vyprávění se posunuje kupředu po dvacetiminutových blocích, které jsou odděleny podle místa a představených postav (návštěva u kožoměnce Medděda, Mirkwood s pavouky a u elfů), zatímco je na jednu stranu dynamizováno hrozbou v podobě skřetů a retardováno oddělením Gandalfa na jeho vlastní cestu za zjištěním zla v Dol Golduru.
Ovšem od flashbacku v Jezerním městě přichází zlom, kdy se z fantasy s adjektivem dobrodružný film překlápí do temné fantasy, která je ozvláštňující svou sebeuvědomělostí, když se hlavní otázkou stává, jestli jdou zvrátit předem dané vzorce (v tomto případě mytického) vyprávění. Potíž s druhou polovinou je však nejenom ve změně tónu, ale i rytmu (na místo tří dvacetiminutovek a jedné čtvrthodiny se operuje ve dvou pětatřicetiminutovkách s epilogem), zatímco se vyprávění snaží udržet svou seriálovou výstavbu. Nesměřuje se ale k sjednocení nesourodé party, jako tomu bylo v Neočekávané cestě, ale k jejímu rozdělení (jedni jsou v Osamělé hoře, druzí v Jezerním městě, třetí v Dol Golduru) s příslibem věcí příštích.
Na vyvrcholení temné fantasy si je třeba počkat necelý rok, ta dobrodružná ho nabídla v první hodině Šmakovy dračí pouště v podobě nesmírně opojného úniku v sudech se spoustou nápadů, postupů ze seriálů i nápaditého stylistického odlišení tří skupin (jinak jsou snímáni trpaslíci s hobitem, jinak elfové a jinak skřeti, přičemž jsou odlišeni i délkou záběru). Snad se s Tam a zase zpátky ukáže zlom v polovině dvojky jako promyšlený tah.
P. S. Viděna verze ve 3D s titulky. Ačkoliv se nejedná o konverzi a nad užitím třetího rozměru se evidentně přemýšlelo (jak vtahující pasáže zdůrazňující hloubku prostoru, tak distancující s různými podvratnými vtípky na hraně PG-13 s uťatými částmi těl padouchů), nedabovaná 2D varianta se jeví jako lepší volba. Už proto, že rychleji stříhané atrakční pasáže s trpaslíky a hobitem (sudy, pec a Šmak) jsou prostorově dezorinetující a potemnění moc plusových bodů nepřidává. Jak zní Šmakův hlas v Dolby Atmos a jestli jsou některé části Hobita v 48fps přehlednější, snad doplní kolegové.
Marek Slovák: 9/10
Pozn.: Naši hlavní recenzi filmu najdete zde.
