Nejnovější export ze země Shakespeara, Churchilla, Beatles, Seana Conneryho, Harryho Pottera a pravé (i levé) nohy Davida Beckhama nese zase konečně štítek se jménem Richarda Curtise (neplést ovšem s Ianem), nenapravitelného komedianta a romantika, jemuž vděčíme za obří nůši prořehtaných chvilek a barely zadržených i nezadržených slz. Ať už romantické komedie hltáte nebo jimi okázale pohrdáte, Láska nebeská vás s nejvyšší pravděpodobností aspoň trošku, byť třeba jen nepatrně oslovila a urvala si pro sebe menší či větší kousek vašeho srdce. Jen těžko bychom mezi romantikami hledali skvost tak moc se blížící metě dokonalosti. Curtisovi se povedlo do jednoho filmu nacpat všechny možné tváře milostného příběhu a přitom nesklouznout k totální povrchnosti, což v nemá ve filmu zrovna moc obdoby.

Jeho nové dílko má mnohem skromnější ambice (Curtis by ostatně musel být na hlavu, aby se snažil trumfnout svůj životní masterpiece), pokud ale patříte k zastáncům staré dobré Anglie, skřípete zuby při sledování amerických remaků britských pecek a obecně si myslíte, že nezávislost USA bylo to nejlepší, co mohlo Spojené království potkat, potěší vás už jen čirý fakt, že Lásky čas (mimochodem sympatický český název) dýchá poctivým britským humorem na každém kroku a až na velmi vkusně zvolené hostování Rachel McAdams (jsme rádi, že Zooey Deschanel roli passla) je šitý na míru každému anglofilovi.

Manifestem "anglickosti" je už jen sympatický zrzoun Domhnall Gleeson alias mladý právník Tim (Bill to z Weasleyovic čeládky dotáhl suverénně nejdál), etalon všech nesmělých dobrosrdečných mladíků toužících po lásce a roztomilý snílek, jehož si dámy zamilují a my, mužská část publika, si do něj s potěšením promítneme svoje vlastní milostné neumětelství a diletantství. Gleeson má prostě všechno, co správný romantický nešika mít má. Není krasavec, není korba, není playboy, ale není ani ošklivý. Je přesně tou koncentrací sympatické všednosti, jakou Curtisův film potřebuje.

Jeho hlavní zbraní je ostatně lidskost. Na šablony sice hraje, ale vkusně a chytře, a vysázet tradiční komediální základ ve stylu "relativně normální hlavní hrdina s trhlou charakterovou kompanií" zvládá jako nic. Veterán Bill Nighy nechybí ani tentokrát a dělá to, co umí nejlíp - je "divnej". Nighy už asi vždycky to bude ten haluzní rocker, který vašim dětem udělá přednášku o nejlepších vulgarismech a doporučí, jak nejlíp splašit fet. A kdo by se za to zlobil.

Lásky čas se veze přesně na téhle přeštěné vině - trhlých charakterů je v něm dost na to, aby měl Tim na své pouti za láskou vždycky po ruce nějakého vtipného sidekicka. Kvocient sympatičnosti je naštěstí pořád nad průměrem, co ale pokulhává jsou konkrétní gagy. Tam, kde Curtis vysekával v Lásce nebeské všechny vtípky s absolutní lehkostí, často v Lásky čase dost slevuje. Ne do bodu trapnosti nebo nevkusu, ale nevyhne se nepříjemné lacinosti. Spousta okamžiků působí až sitcomově, což sem prostě nepasuje.

A špatná zpráva číslo dvě - trumfem nejsou ani hrátky s časem. Takováhle cestovatelská zápletka má solidní potenciál, který se tentokrát naprosto pochopitelně vymezuje na milostné eskapády a na to, jak se s nimi Tim s nově nabytou schopností vypořádá. To je fajn. Hlášky padají, karamboly nastávají a je to psina, jenže i přes to, že na nějakou časoprostorovou logiku se rádi vykašlete, vám nemůže ujít, že Curtis si bez okolků porušuje i svoje vlastní v úvodu stanovená pravidla. Když pak ještě začne hrát na vážnější strunu a směřovat příběh spíš směrem k moralitám, nemůžete se ubránit dojmu, že těch prohřešků vůči logice i originalitě už se valí trochu moc.

Film si prostě celou dobu jede na svojí happy indie vlně a pak zčistajasna začne pálit seriózně a klást důraz na rodinné hodnoty a působí to, jako by si najednou Curtis rozjížděl úplně jiný film jen vteřiňákem přilepený na konstrukci toho prvního. V kontrastu s prvními dvěma ryze bezstarostnými třetinami je ta finální prostě třetím kolem u dvoukoláku, jakkoliv krkolmomně tenhle příměr zní. Určitě je na místě chválit Curtise za to, že se nenechal strhnout jen k časoprostorovým eskapádám, jenže na druhé straně by jeho filmu rozhodně prospěl jasnější cíl. Jasnější kodex. Takhle je v tom chaos a ne pohodářský chaos, ale zbytečný chaos, který nedělá dobrotu.

Lásky čas tak sice má sebranku ultrasympatických charakterů, které byste všechny rádi z fleku vyměnili za svoje přátele a členy rodiny, má roztomilou milostnou dvojici, jíž byste nejradši nakrájeli, roztavili a polili si s ní svůj svatební dort, má tohle všechno, co z něj dělá jednu z lidsky nejsilnějších romantických komedií, co jsme tu za poslední dobu měli. Má ale taky problém s tím, kam by vlastně chtěl směřovat a co říct. Zdaleka není dokonalý a i přes sympatie, které si k němu nelze nevytvořit, to tentokrát prostě není velká bomba. Což neznamená, že by Lásky čas nestál za stovku v kině, stojí i za víc, jen to není zdaleka tak nebeská podívaná jako Curtisova režisérská prvotina.

Originální trailer filmu Lásky čas