„Chlape, právě sis zrušil ferrari.“
Bay je ovšem především král efektnosti, které v jeho filmech podléhá všechno ostatní. Po úspěchu svého debutu Mizerové dostal pro svůj druhý film sedmdesátimilionový rozpočet a stálo při něm štěstí (nebo spíše při divákovi): ve fázi svého rozletu totiž nebyl ještě natolik rozmlsaný, aby patos, efekty a výbuchy tekly z každého záběru a co je hlavní - dostal přímo ukázkovou hereckou eskadru. Sean Connery byl ve svých nejcharismatičtějších letech, Ed Harris měl hereckou formu (v témže roce schytal oscarovou nominaci za Apollo 13) a Nicolas Cage stál na svém prozatímním kariérním vrcholu - tou dobou získal Oscara za alkoholem nasáklou devastaci s názvem Leaving Las Vegas. Ve vedlejších rolích se navíc objeví mj. Michael Biehn, David Morse či William Forsythe.
„Vítejte ve Skále.“
Příběh příliš nevystrkuje hlavu ze stáda žánrových klasik. Banda záporáků má rukojmí a nebezpečnou zbraň, zastavit je musí nesourodá dvojka hrdinů. Vše se odehrává v atraktivních kulisách bývalé věznice Alcatraz a scénář pracuje s tradičními akčními mýty, následkem čehož se setkáváme se supersmrtícím plynem, jehož likvidace je téměř nemožná, nebo s agentem, který kdysi jako jediný z Alcatrazu uprchl a nikdo neví o jeho existenci.
Jakýmsi neortodoxním prvkem je morálně ospravedlněné jednání hlavního záporáka, generála Francise Hummela (Ed Harris). Tady však film naráží na hranice možností tvůrčího týmu. Námět totiž skýtá potenciál pro napínavou thrillerovou jízdu se solidním psychologickým podkresem, ostatně posuďte sami: je tu americkým systémem stvořený padouch-nepadouch, stojící proti pacifistovi a zestárlému agentovi, který má na americkou vládu zhruba stejnou pifku. Psychologická rovina však zmírá hned v zárodku pod nánosem akce a hlášek, kritika vládní špíny zase v nevážnosti celého projektu.
„Vy jste dole, my nahoře!“
Bay tu naštěstí nikdy nebyl od toho, aby točil sofistikovaně vrstevnatá a jinak komplikovaná filmová díla. Je tu od toho, aby všechno bylo nablýskané, efektní, explozivní a sexy. Když tedy dojde na autohoničku, musí se jí účastnit hummer a ferrari, v dávno nefunkčním Alcatrazu je spousta v páře a ohni utopených pohybujících se strojů a akce se účastní profesionální vojáci s patřičnou výbavou (ač o jejich profesionalitě můžeme sáhodlouze spekulovat). Roztřesená kamera tu ve skutečnosti žádný velký užitek nenabízí, o dynamiku se stará spíše výborná gradace a perfektní dávkování akčních scén - a to jak větších, tak i těch menších.
Při sledování Skály je samozřejmě nutné přijmout fakt, že film vznikal v polovině devadesátých let a je tím pádem ovlivněn klasickou akční tvorbou z přelomu osmdesátek a devadesátek. Vidět je to na námětu, vidět je to na přestřelkách - je možné, že současný divák, odkojený greengrassovskou modernou, s tím bude mít malinko problém. Zábava se naopak jmenuje Nicolas Cage. Je zajímavé sledovat jeho afektované štěky ve dvacet let starém filmu při vědomí, že právě jeho přepjaté herectví se později stalo vydatným zdrojem humoru filmových fandů.
„Vypařil se.“
Druhý film Michaela Baye přesto zůstává adrenalinovou jízdou na bezvládné víkendové večery, kdy mozek relaxuje, oči jsou tolerantní a uši mají chuť na chytlavou práci z dílny Hanse Zimmera. Pořád totiž platí, že v rámci ryzího akčního filmu jde o velice nadstandartní záležitost, která sice ve své odlehčenosti téměř postrádá napětí, ale nabízí nenudící dvouhodinovou akci. Chemie mezi Connerym a Cagem funguje, sympatický záporák podsunuje dilema, komu vlastně fandit a nevyhnutelné patetické momentky odpustíme, jelikož Bay později spáchal mnohem horší zvěrstva (Pearl Harbor raději úplně zapomenout).