Tzv. buddy movie je subžánr založený na tom, že spolu musí spolupracovat charaktery, které jsou diametrálně odlišné. Právě z jejich kontrastu pak vychází celá zápletka. Hrdiny takových filmů jsou povětšinou policisté - muži. Čas od času se ale stane, že jde o čistě ženskou záležitost. A to je případ krimikomedie Drsňačky.

Jejími hrdinkami jsou ambiciózní agentka FBI Sarah Ashburn a bostonská policistka Shannon Mullins. Zatímco první je upjatá, inteligentní, má velké detektivní nadání, ale zároveň je dost arogantní, ta druhá vyrostla v ulicích, nebojí se používat svou nevymáchanou pusu, a když je potřeba, klidně vystřelí. Tyhle dvě svede dohromady případ brutálních vražd souvisejících s velkou drogovou zásilkou. Ač se jim zprvu moc nechce, musí kooperovat, protože jinak se nehnou z místa.

Už podle synopse si může i ten méně zběhlý divák domyslet, jakým směrem se film bude ubírat a příliš se nesplete. Drsňačky jsou totiž tou největší přehlídkou žánrových klišé, jaká si lze představit. Od začátku absolutně nemají čím překvapit, jedou na jistotu a spoléhají na ryze oddechovou zábavu útočící na první signální. To by ale neměl být zdánlivě až takový problém.

Jenže v hlavních rolích se objevují Sandra Bullock a Melissa McCarthy, čili dvě z nejotravnějších hereček současného Hollywoodu, a to už kámen úrazu je. Ač mezi nimi jakás takás chemie funguje, obě hrají znovu to samé dokola a je to opravdu už děsivě úmorné. Za pár minut to zoufale nudí a irituje. Jedna je tedy opět za osamělou a upjatou čtyřicátnici, které se muži bojí a nedokáže se bavit, druhá je zase upovídaná, nebere si servítky a přes, eufemisticky řečeno, korpulentní postavu jí nechybí sebevědomí. 

Jediná potenciální výhoda tak je pryč a i z toho důvodu je výsledek ryze průměrnou záležitostí. Celé zasazení do policejního prostředí také není úplně šťastně, neboť kromě ústředních vyšetřovatelek jsou všichni strážci zákona extrémně hloupí a nemotorní, až jsem si říkal, jak vůbec mohli projít potřebnými testy. Proto většina vtipů moc nefunguje a v nejlepším případě vyvolá pouze mírné pousmání.

Režírující Paul Feig se sice sympaticky snaží z minima vytěžit maximum, ale to příliš nejde, když pracujete s chatrným příběhem, který je přitažený za vlasy a strašlivě předvídatelný a v hlavní roli máte již zmiňované otravné herečky. Vzhledem k dvouhodinové délce, která je na komedii opravdu přetažená, nedisponuje snímek žádným strhujícím tempem, neboť se v něm objevuje nepříjemně mnoho vaty spočívající ve zbytečných a samoúčelných scénách, které nikam nevedou a jsou tu jen proto, že by měly být vtipné, leč nejsou.

Celé je to zkrátka rutinní a za pár minut to přivede do letargie, z níž se většina diváků už neprobere. Vše je pochopitelně podřízeno oběma představitelkám, tudíž nemůžete čekat ani charismatické záporáky, kteří by se chovali logicky. Vždy musí udělat nějakou pořádnou "botu", aby hlavní hrdinky mohly vyniknout a ze všeho se dostat.

Není úplně pravda, že by se tu neobjevilo pár humorných situací a trefných hlášek, jenže je jich jen málo a zanikají ve společnosti křečovitého zbytku. Také nemnoho akčních scén není úplně k zahození, na žánr jsou víceméně slušně zvládnuty a větších nedostatků si v nich prakticky nevšimnete. Jasné ale je, že v tomto ohledu nesmíte čekat nějaký extra náboj nebo pořádnou porci adrenalinu. Spíše jen velmi dobré řemeslo a přehlednost.

Drsňačky (český distributor naštěstí správně ignoroval původní název, který je úplně stejný jako legendární kriminálka Michaela Manna) nakonec ve výsledku nejsou tak špatný film, jak se může při pohledu na obsazení klíčových rolí zdát. Jsou prostě jen strašně nezajímavé, místy nudné a otravné svou průměrností. Pokud si chcete v kině primárně odpočinout, nepřemýšlet a hlavně vám nevadí přítomnost dvou protivných hereček, budete s největší pravděpodobností spokojeni. Jinak se snímku vyhněte obloukem.

Oficiální trailer filmu Drsňačky / The Heat