Den nezávislosti byl svého času megalomanský unikát. Jistě, obří vesmírná plavidla nás oblažovala už ve Hvězdných válkách a jiných příbězích z kosmických dálav, obvykle se ale neukazovala v naší době a na naší planetě. Film vycházel z klasické sci-fi tvorby z padesátých let, kterou představovala například Válka světů nebo Den, kdy se zastavila Země. O přidané hodnotě však nemůže být řeč.„Ty jsi zmlátil prezidenta?“
„Tak jo, hele, plán je jasnej. Za prvý: musí to bejt velký, rozumíš? Bude tam velkej talíř, tak deset kilometrů... nebo ne, větší. A bude jich víc. Hm, pořád to není ono. Už to mám - všechny ty talíře se odpojí od mateřský lodi, která bude velká jako celá Kalifornie, to není blbej nápad, viď? Že mě to nenapadlo hned!“
Příběh je prostý. K Zemi se přiblíží záhadný objekt kolosálních rozměrů, který očividně nepatří do kategorie asteroidů či komet. Když se z něj odštípnou menší části, jež následně vstoupí do atmosféry a uvelebí se nade všemi většími městy, lidstvo propadne panice. Gigantické talíře zpočátku mlčí a nečinně visí nad urbanistickou zástavbou. Televizní technik (samozřejmě s rozsáhlým vzděláním a pohnutou minulostí) David v podání Jeffa Goldbluma odhalí jejich signál a zjistí, že mimozemšťané patrně odpočítávají čas do útoku. Když k němu dojde, po ničivých ztrátách se zdá, že je člověk na pokraji vyhynutí. Osud lidstva zůstává v rukou Davida, vojína Stevena (Will Smith) a amerického prezidenta (Bill Pullman).„Přece nechceš umřít jako panna.“
„Taky tam musí bejt bomba postavy, jinak se ti na to lidi vykašlou. Musí dělat vtipy a tvářit se drsně, ideálně obojí. Co takhle radioamatér, co bude chytřejší než celá mimozemská civilizace? Statečnej stíhač a obětavej prezident jsou samozřejmostí. Pak tam dej ještě... co já vím, třeba striptérku, co se kamarádí s první dámou. To byl vtip.. počkej, ty už to máš napsaný? Tak to tam nech. Jo a musí tam bejt vtipnej žid. Bez vtipnýho žida do toho nejdu.“
Postavy a jejich dialogy jsou dvojsečnou zbraní. Na jednu stranu skvěle obsazené role, vtipné hlášky a odlehčený situační humor, na tu druhou přemíra vaty a monumentálního patosu. Obě polohy jsou vybalancovány pozoruhodným způsobem, díky čemuž dokáže být Den nezávislosti vtipný úmyslně i neúmyslně. Těžko říci, do kolika scén měl původně zasahovat nadhled, každopádně je skvělé, že nejedna konverzační scéna vypadá, jako by ji dělala skupina zkušených improvizátorů.„Šach mat.“
„Teď to hlavní. Budeme mít skoro osmdesát mega a ty musej na plátně bejt vidět. Ty talíře musí rozstřílet celej svět. Chápeš? Necháme zbourat mrakodrapy, Sochu Svobody, rozflákáme všechny letadla i auta. Mimochodem, když tam jsou ty stíhačky, ať je jich moře. Když to není velký, musít toho bejt mraky. A žádná krev, musej nám to kupovat i děcka. Co? Jakej pes? Ne, psa nech, psi se přece ve filmech nezabíjej.“
Efekty, ve své době oceněné Oscarem, pochopitelně zestárly. Především panoramatické scény by se dnes ztratily v kdejakém televizním filmu a hojné využívání miniatur bezpečně poznáte, každopádně první útok mimozemšťanů a letecké souboje pořád stojí za to. Otázkou je, zda to stačí, pokud na podobných elementech celý projekt stojí. Den nezávislosti byl jedním z prvních blockbusterů, založených čistě na bombastickém kabátku - žádná velká práce, jednoduše divákovi rozstřílíme smysly. Kdeže jsou časy jen o tři roky staršího Jurského parku, který byl vkusně dávkován a měl dokonce inteligentní myšlenkový podkres.
„Atomovku na ně!“„Nesmíme zapomínat na fajnšmejkry, takže tam musí bejt pár cool věciček. Jsou to mimozemšťani, takže můžeme pracovat s Oblastí 51. Když tady koukam na ty tvý malůvky, ten kaňon je bomba - určitě tam dáme honičku v kaňonu. Ne, Godzillu do toho netahej, tu zase někdy jindy, jo?“
Naštěstí je ve filmu několik chvilek, jejichž náboj se neztratí ani dnes. Jednou z nich je například scéna s mimozemšťanem v Oblasti 51, která má téměř hororový nádech a je funkčním ozvláštněním veškeré té destrukce. Vtipně pro změnu vyznívá linka s pomstou starého alkoholika, jehož údajně emzáci kdysi unesli a zprznili. Kouzelným momentem je poté část, v níž z úst amerického prezidenta vypadne věta „Atomovku na ty bastardy!"
„Dělám bordel!“„Tak jak to vypadá? Hudbu nám udělá ten samej týpek, co ti jí dělal k Hvězdný bráně. Stejně jí nikdo přes ty výbuchy neuslyší. Nezapomeň na americkou vlajku, sice je to ohraný, ale proč by nám tam vlála třeba irská, když jsme v Americe, no nemám pravdu? No, to by bylo asi všechno.“
Dnešního diváka Den nezávislosti patrně příliš nezaujme. Podobně výplachových blockbusterů, které hodily mozek z okna a snaží se tzv. první signální bombardovat efektem a vtipem, vzniklo od té doby nemálo a je nevyvratitelný fakt, že ty novější jednoduše vypadají lépe. Pro Emmerichův film pořád mluví výborné obsazení a humorná stránka věci, což ovšem není mnoho. „Hups.“
Německý režisér zůstal věrný své pověsti megalomanského rutinéra i v budoucnu - Godzilla byla vystavěná prakticky na identickém mustru, jako Den nezávislosti a další filmy se po jeho vzoru přinejmenším snažily roztřískat co největší kus světa. Je pravda, že mimozemský epos byl první a dodnes je nejvtipnější, takže mu v hodnocení ponechávám neutrální sedmičku, která nechť slouží jako vzpomínka na dobu před sedmnácti lety. Pro nás, tehdejší puberťáky, to tenkrát bylo prostě žrádlo.
„Rolande, výborně! Vydělal jsi nám osm set mega po celým světě!“
Originální trailer filmu Den nezávislosti
