Nápad rozvíjet příběh souběžně s jeho vznikáním rozpracovaly už mnohé filmy, připomenu aspoň Muže z Acapulca, kde hlavní hrdina prožíval právě ta dobrodružství, která mu předepisoval jeho autor. A vzácné nejsou ani pokusy "kanonizované" dílo rozbít jeho parodickým přetočením. Totéž se děje i v notně svérázné Babičce, doplněné dovětkem Jak to bylo doopravdy. Zatímco Božena Němcová (Michaela Fišarová) - se záblesky škodolibé šílenosti v očích - píše dosti bizarní a výstřední příběh, do něhož jí neomaleně zasahuje budoucí vydavatel (Michael Mendlík), souběžně se tento právě vznikající příběh zhmotňuje. Takže spatříme, jak se do přízně rodiny Proškovic i vrchnosti vetřel úplně cizí chlap (Martin Procházka), jenž se za moudrou babičku (Růžena Tomanová) neomaleně vydával, převlečený do ženského oděvu. Není potíž s parodickým laděním celého záměru ani koneckonců s hravě ochotnickým ztvárněním, které celému černobíle natočenému vyprávění propůjčuje až jakousi cimrmanovskou patinu neumělosti. K mystifikujícímu pomrkávání se řadí i osobnost režiséra - za "dánským" pseudonymem Pjeer van Eck se jednoduše skrývá tuzemský Petr Vaněk. Potíž nastává v okamžiku, kdy se tvůrci pokoušejí navíc "dělat" humor, chtějí prokázat svou obeznámenost s klasickými filmařskými postupy a volí si k tomu trapná klišé a primitivní zveličení, které postihuje jak babičku nepravou, jíž se věnuje nejvíce pozornosti, tak babičku skutečnou, jež až v samotném závěru dorazí k příbuzným, dlícím ovšem na Starém Bydle. Týká se to syžetového uspořádání, kdy se okázale zhmotňují vyprávění jednotlivých postav uvnitř vyprávěného příběhu, nejen babičky, ale najmě tlustého hajného, jenž líčí přeukrutné skutky, kterých se stal svědkem, najmě několik verzí Viktorčiny pomatenosti, mezi nimiž nechybí ani otrava houbami. Všimneme si parodické ilustrace některých pořekadel, například přes plot se skáče nikoli pro pírko, nýbrž rovnou pro dvě kdákající panské slepice. Přidat lze i vlezle nadsazené rozvíjení některých motivů, ať již se týkají babičky jak pravé, tak nepravé. Hned na počátku přihlížíme olbřímí babiččině nešikovnosti, neboť všechno nádobí jí padá z rukou a rozbíjí se. Později - už v souvislosti s babičkou nepravou - následuje příjezd na trakaři nebo ochutnávání různých nepatřičných mas z veverky, kočky, jezevce, ba velblouda, ať již čerstvě pečeného nebo naloženého v nádobách. Převládá zduřele drsná mluva a buranské počínání, kterými se nepravá babička prezentuje, herectví je přemrštěné, jak napovídá exhibicionisticky zdvihnutá sukně, zahánějící dotěrnou Viktorkou, nebo obecněji poskočné a současně jakoby trhavé pohyby. Přidat lze i statické, výrazně modelované šklebné výrazy tváře. Žertovně mělo také vyznívat zvukové opracování. Mám tu na mysli třeba vybuzené mlaskavé efekty při vylizování talíře, hromové chrápání apod. Tady všude pozorujeme odkazy jak na němou grotesku nebo první zvuková melodramata, tak na tvar raných Švankmajerových hříček. Vesměs nezvládnuté, setrvávají na úrovni nadšenecky amatérské nápodoby, která zanechává spíše rozpaky z umělé strojenosti nežli potěchu z nezáměrné naivity. Jen občas zazní svěží, ale většinou ihned promarněný nápad, třeba babiččino pohoršení nad panskými mravy při pohledu na pověstné sousoší v Babiččině údolí, které zachycuje právě babičku s jejími dětmi. Zmatečnost výsledku, trochu ve stylu jak pejsek s kočičkou pekli dort, umocňují nářeční posuny (nepravá babička používá kladské nářečí, ostatně kniha výslovně zmíňuje "pohorskou vesničku na slezských hranicích", zatímco ta pravá mluví protismyslně obecnou češtinou), avšak posléze si vypůjčují jazykové osobitosti snad z celé republiky - včetně popěvků z jižních Čech. A příliš nepomáhají ani rádoby rýpavé domýšlenosti, třeba pan Prošek mluvící výhradně německy a mající pochyby o intelektové úrovni českého obyvatelstva, nebo bizarní proměny Němcové textu, který by zprvu sotva splňoval nároky kladené na "národní poklad". Problémy mohou nastat i se srozumitelností, výslovnost bývá nedbalá, šumlující, takže některým pasážím je obtížné porozumět. Nefungujícím vrcholem pitvorností se stává vřazení notoricky známé hudební melodie z Vinnetoua, která se znenadání a bez důvodu rozezní v obrozenecky břinkném hudebním doprovodu.