Přestože je Aftershock občas mylně připisován Eli Rothovi, režíroval jej Nicolás López. Že vám to jméno nic neříká? Tento chilský rodák má na své režisérské pažbě celkem jedenáct zářezů, jedná se však zejména o televizní kraťasy. Se scénářem mu na pomoc přispěchali Eli Roth a Guillermo Amoedo...a rozjeli celkem slušnou jízdu. Skupinka turistů vedená zbohatlickým synkem přezdívaným Pollo (Nicolas Martinez) se vydává do víru nočního Chile. Chtějí zapařit, pobavit se, užít si... Matička příroda však na jejich plány zvysoka kašle a přichystá jim jedno velké nepříjemné překvápko. Otřesy půdy ve chvíli, kdy je party v plném proudu, jsou pouhým začátkem... Úvodní třetina filmu ubíhá příjemně svižným tempem, můžeme se pokochat pohledem na ladná dívčí těla a vyslechnout si překvapivě vtipné a nešablonovité dialogy. Nelze si přitom nevzpomenout na začátky Hostelů, Rothův scenáristický rukopis je zde znát opravdu silně. On sám zde v roli Gringa vesele popíjí, snaží se proniknout do chilského nightlifu, balí (holky i jointy, to druhé o něco úspěšněji) o sto šest a zanedlouho se v klubu vytvoří sympaticky nesourodá multilingvistická partička. "Hostelovitost" končí s prvním otřesem, kdy je nám jasné, že namísto československomaďarských upírek/čarodějnic budeme mít tu čest s nezkrotným přírodním živlem a se situacemi, kdy se v boji o holý život doslova stává člověk člověku vlkem. A abychom z toho náhodou neměli neklidné spaní, alespoň ze začátku tvůrci vždy ve vhodnou chvíli vše odlehčí. Gore scény se zpřelámanými kostmi, vyteklými vnitřnostmi či useknutými končetinami neberou samy sebe (zatím) zcela evidentně vážně. Žádný záběr netrvá tak dlouho, abychom stihli být znechuceni, znuděni, přestali se bavit nebo začali příliš mnoho přemýšlet. Slasherová rozpočítávadla "na koho kosa Smrtky padne" zde absolutně nefungují a protagonisté umírají ve zcela jiném pořadí, než byste nejspíš předpovídali. Na rozdíl od hollywoodských god-bless-America velkolepých katastrofických snímků zde nenajdete hrdiny z lidu. Z davu se nerekrutují žádní odvážní záchranáři (a pokud ano, pak rozhodně nejsou tím, čím se zdají být), po ulicích pobíhají lidé bez soudnosti, kdykoliv připraveni vás okrást. Nebo zabít. Nebo upálit. A jak se později ukáže, ze řetězu utržení spořádaní občané nejsou zdaleka tím nejhorším, co naše hrdiny v ulicích Valparaísa může potkat. Místní věznice plná kriminálníků totiž nezůstane otřesů ušetřena... Film má kromě té hůře uvěřitelné, šokující, krví nasáklé gore-stránky i druhou, jakousi lidskou, bližší realitě. A o to více děsivou. Bez servítek nám nabízí pohled na přehlídku těch nejtemnějších neprobádaných stránek lidské povahy, na to, co dokáže ono ryzí id, když přijde ke slovu pud sebezáchovy. V poslední třetině definitivně končí legrace a nadsázka. Boj o holý život se nám obnažuje před očima se vším, co k němu patří a co si radši nechceme ani domýšlet. Z hrdinů se stávají vrazi, symboly víry se tříští o zem, nikdo není nikde v bezpečí, peníze a společenské postavení zcela ztrácí svou váhu. A filmaři nás nenechají ani na chvíli vydechnout. Scénář je z devadesáti procent opravdu skvěle vypointovaný a ideálně graduje. Když už jste odhodláni zařadit Aftershock do katastrofického žánru, karta se bez varování obrátí a vše se zvrhne v divokou hororovou survival honičku. Ani v samotném závěru nebudete ušetřeni několika slušných kotrmelců (v horizontu desítek vteřin) a finální záběr je třešinkou na dortu, jak se sluší a patří. Nicolás López odvedl skutečně dobrý kus práce, na němž má nemalý podíl nejen scenáristické duo Eli Roth a Guillermo Amoedo, ale i herecký tým, jehož členové se do natáčení vrhli s nepopiratelným nadšením a entuziasmem. Aftershock špičky žebříků určitě atakovat nebude, jako žánrovou lahůdku a příjemné překvapení jej ale lze jedině doporučit.

Originální trailer filmu Aftershock