Málokterý hororový remake vyvolával mezi fanoušky žánru taková očekávání jako nová verze slavného The Evil Dead, kterým se na počátku osmdesátých let proslavil režisér Sam Raimi. Právě on a hlavní hvězda filmu Bruce Campbell totiž mimo jiné produkovali Lesního ducha, jak se česky onen remake naprosto nepochopitelně jmenuje. A když se vám pod produkci nové verze podepíší původní tvůrci, logicky čekáte, že výsledek bude minimálně zajímavý. A jak to dopadlo v tomto případě? Základní příběh je poměrně prostý. Mladá dívka Mia je závislá na drogách a zažívá pouze zklamání. Proto požádá svého bratra Davida, jeho přítelkyni Natalii a kamarády z dětských let Olivii a Erica, aby s ní odjeli do opuštěné chaty v lesích, kde chce se svou závislostí skončit jednou provždy. Když dorazí na místo, zjistí, že do obydlí se někdo vloupal a při pátrání narazí na bizarní oltář ukrytý ve sklepě, který obklopují desítky mumifikovaných zvířat. Eric navíc sebere zvláštní prastarou knihu, z níž později začne předčítat. Netuší, že tím vypustil na svět ohromné zlo, které se nevzdá, dokud nebudou všichni mrtví. Je tedy víceméně jasné, že na originalitu se tu příliš nehraje a jde jen o to, jak je vše zpracováno a předkládáno divákovi. Sympatické je, že celovečerně debutující Uruguayec Fede Alvarez se s ničím nezdržuje a své hrdiny vrhá rovnou do opuštěné chaty, kde se vše odehrává. Nezbytně nutné věci se dozvíme v dialozích, takže není potřeba rozehrávat nějaký sáhodlouhý úvod. Režisérovi se také podařilo vytvořit hutnou a opravdu stísňující atmosféru, z níž úplně čiší to, že se brzy něco stane a hezké to rozhodně nebude. I parta teenagerů je poměrně sympatická a obsazení víceméně neznámými herci v někom dost možná vzbudí i pocit autenticity. Tvůrci se navíc vyhýbají i jakýmkoli erotickým scénám a náznakům, což je moc fajn. Celá zhruba první třetina má slušné tempo, odsýpá a všimnout si můžete i nápadité práce s kamerou, která několikrát krouží kolem hlavních hrdinů a dotváří tím celkovou atmosféru. Dokud se tedy pracuje s kouzlem neviděného a přízrak jen číhá v pozadí, máme co dělat se solidní ukázkou hororového řemesla. Scenáristům se navíc povedl také tah s drogovou závislostí hlavní hrdinky, takže mohou pracovat i s tím, že to, co vidí, jsou dost možná její halucinace a ve skutečnosti o nic nejde. Jakmile se ovšem zlo zhmotní, s filmem to začne jít z kopce. Rázem před sebou máme ukázku těch nejzažitějších a nejohranějších klišé, s kterými se prakticky nijak nepracuje a jen se vrší jedno na druhé. Na logiku se pochopitelně rezignuje také, protože pokud by se postavy chovali alespoň trochu racionálně, nic z toho, co se odehrává na plátně, by se nedělo. Ze řetězu se ještě ke všemu definitivně utrhne i Alvarez a to, co předvádí, je jen velmi těžko popsatelné. Slabší povahy a nepřipravení jedinci mohou mít problém Lesního ducha vůbec dokoukat do konce. Alvarez totiž nemá absolutně problém s násilím a krví a to, co servíruje divákovi, bych jedním cizím slovem nazval asi hardcore. Není tu nouze o uřezané končetiny, rozříznutý jazyk vedví nebo zarážení předmětů do ženského přirození. Samozřejmě že nechybí ani stříkající hektolitry krve, vytékající tělní a jiné tekutiny atd. To vše je tu zabíráno poměrně detailně, tudíž je dost pravděpodobné, že vám z filmu nebude fyzicky dobře. Originál jsem sice viděl, ale nepamatuji si ho natolik, abych byl schopen určit, kolik odkazů na něho tu naleznete (kromě naprosto ikonického momentu s motorovou pilou, kterou zde ovšem do určité míry nahrazuje elektrický nůž). Lesní duch navíc zcela záměrně postrádá humor a bere se strašlivě vážně, což celkové hodnocení bohužel sráží o dost bodíků dolů. O tom, že někdo tak "cool" jako Bruce Campbell tu neexistuje, je tak asi zbytečné se zmiňovat. A to je největší kámen úrazu, protože v nejedné scéně vás napadne, že zrovna teď by to chtělo odlehčit nějakou klidně i černohumornou a brutální hláškou. Jenomže nic takového se nestane, vy se sice smějete, což ale určitě nebyl záměr tvůrců. Přitom by stačila opravdu jediná věta, která by dala vydechnout a trošku pomrkla na diváka, že vlastně sleduje jednu velkou legraci. Lesní duch je nakonec úplně zbytečný remake, u kterého nejvíc zklamou jména uvedená v kolonce produkce (na druhou stranu se nelze divit, když film přichází do kin krátce po Mocném vládci Oz, který nepochybně zabral Raimimu veškerý čas), od nichž by člověk jednoznačně očekával víc. Jeho nejlepším momentem tak zůstává asi pětivteřinová scéna následující po závěrečných titulcích, která ukazuje, jaký mohl být, kdyby se zvolil jiný přístup. Fanouškům originálu tak doporučuji do kina nechodit a raději si ho znovu pustit.

Originální trailer filmu Lesní duch