Psycho je dnes patrně nejznámějším a nejrespektovanějším filmem z dílny anglického režiséra Alfreda Hitchcocka. Hitchcock jím v roce 1960 dosáhl svého tvůrčího vrcholu, po kterém následoval už postupný tvůrčí útlum. Po Psychu už natočil jen jeden film, který se dá ještě řadit k jeho nejlepším věcem, a tím je horor Ptáci. 

Hitchcock Psycho natáčel s omezeným rozpočtem (něco málo přes 800 tisíc dolarů), bez hereckých hvězd, s levnějším televizním štábem a na černobílý filmový materiál. Paradoxně právě tato omezení přinesla do jeho tvorby svěží a čerstvý závan tvůrčí svobody. Předlohou mu byl román Roberta Blocha z roku 1959, který byl inspirován masovým vrahem Edem Geinem. Ten jej zaujal natolik, že se rozhodl ihned zakoupit práva na zfilmování a jeho všechny dostupné výtisky. Chtěl, aby filmový divák šel do kina naprosto netušíc, co ho čeká. Správně předpokládal, že právě moment překvapení bude v tomto případě jeho hlavním trumfem.

Čím tedy může Psycho upoutat i dnes, více jak 60 let od doby svého vzniku? Nikoliv už překvapivou vraždou pod sprchou, ani její drastičností. Hranice toho, co je ve filmu pokládáno za šokující se časem neustále posouvají. Proč tedy fascinuje i dnes?

Děj filmu začíná až překvapivě obyčejně. Marion Craneová (Janet Leigh) je sekretářkou v Phoenixu, která si jednou za čas dopřeje malou aférku se svým přítelem Samem Loomisem (John Gavin). Když se jí naskytne příležitost jak přijít k penězům, neváhá si je přivlastnit krádeží a rozhodne se vydat za svým přítelem do Kalifornie. Cestou ale vzbudí podezření silničního policisty a také majitele autobazaru, u kterého si Marion vymění auto.

V silném dešti poté odbočí z hlavní silnice k Batesovu motelu, kde chce přečkat noc. Až do této chvíle by se mohlo zdát, že půjde o tuctové drama s konvenční zápletkou. Ale i v této úvodní pasáži filmu nás dnes překvapí precizní a originální Hitchcockův režijní styl. Už jen samotná mistrovsky aranžovaná scéna s policistou by se mohla dávat za příklad toho, jak se vytváří napětí a pocit ohrožení. Důležitou roli zde hrají policistovy tmavé brýle, které mu dodávají anonymitu a autoritu. Je to jen nepatrný detail, ale právě pozornost k detailům hraje v Psychu významnou roli.

Nicméně teprve od oné deštěm vynucené odbočky začíná být Psycho opravdu zajímavé. Hitchcock tu vytvořil dojem dokonalé filmové iluze. Prostředí Batesova motelu, domu na kopci nedaleko něj  působí jako z jiného světa. Nechce se věřit, že až do doby příjezdu Marion žil Norman (Anthony Perkins) nenápadný život osamělého podivína. Norman působí jako poněkud tajuplný, ale v podstatě neškodně vypadající sympatický mladý muž, ke kterému se Marion snaží být  příjemná.

Pak ovšem následuje radikální zvrat v podobě slavné vraždy ve sprše. Dnes už tato scéna nepůsobí tak šokujícím způsobem jako v době premiéry filmu, přesto jde o jednu z nejikoničtějších scén v historii filmu. Originální bylo i to, že je zde zabita hlavní postava. Efektního účinku tu Hitchcock docílil ryze filmovými prostředky. Především tu originálně využil svícení a takzvanou rapidmontáž, což je rychlý střih mnoha krátkých záběrů. Jde vlastně o tanec záběrů, kde se míhá ruka s nožem a nahé tělo Marion. Prakticky zde neuvidíme jediný, kde by nůž vnikal do těla oběti. Zvuky nože bodajícího do těla simuloval žlutý meloun, místo krve byla použita čokoládová poleva. Ve výsledku pak scéna vraždy nepůsobí naturalisticky, ale jako dokonale zaranžovaný choreografický akt. Sílu obrazu tu efektně doplňují smyčce Bernarda Herrmanna.

Kromě virtuózně zpracované technické stránky filmu, kterou tu Hitchcock potvrdil svojí inscenační a režijní originalitu, včetně enigmaticky a stylově působícího černobílého obrazu, se mu zde také povedlo na svět přivést fascinujícího filmovou postavu. Tvůrce byl zastáncem teorie, že film byl dobrý podle toho, nakolik se mu v něm povedlo ztvárnit dobrého filmového padoucha. V Psychu nepochybně stvořil jednoho z nejlepších v dějinách filmu. Velkou zásluhu na tom nese jeho herecký představitel, který byl přesvědčivý jako stydlivě vypadající mladík i jako nebezpečný psychopat. 

Výjimečností Psycha neotřásla ani další, v podstatě zbytečná pokračování, z nichž jedno (Psycho III) režíroval sám Perkins, ani obskurní remake Psycho. K okolnostem vzniku Psycha se vrací i životopisné drama Hitchcock a k odkazu filmu se hlásí také seriál Batesův motel. Jedinečnost a působivost originálu zůstává časem nedotčena a má ve světové kinematografii své výlučné a nezpochybnitelné místo. Psycho vytyčilo cestu žánru slasheru se všemi těmi vraždícími maniaky, kteří pak ovládli především béčkové vody videa v 70. a 80. letech. Narozdíl od nich si Psycho stále drží mnohé prvenství a z filmařského hlediska jde o nepřekonatelný vzor.

Trailer filmu Psycho